Časopisy v září – dno a Dno

Před časem jsem opět vzal na milost Literární noviny, přece jenom něco v nešťastné pondělní dny číst musím. Navíc když je v posledním čísle sloupek Libuše Bělunkové (trocha zlomyslnosti a zvrácené fotografické perspektivy, která zcela mate skutečnost) o námi organizovaném překladatelském táboru, tak jsem si je koupit musel. Navíc rozhovor s Noamem Chomskym (zde jeho blog)jsem si nemohl nechat ujít.
Po dvouměsíční letní pauze dorazil do poštovní schránky také nový Tvar s poděkováním Horáčkově Fortuně a. s. na titulní straně. Ano, próza střídá poezii. A svědčí o tom i následující dopis šéfredaktora Tvaru, který dnes dorazil do mé e-mailové schránky s žádostí o zveřejnění. Proč ne, když do Tvaru občas taky čas od času napíšu.

Ministerstvo kultury ČR
k rukám pana ministra Pavla Dostála
Maltézské náměstí 1
118 00 Praha 1

  V Praze dne 10. září 2004

  Vážený pane ministře,

dovolte mi, prosím, abych se na Vás obrátil s prosbou o podporu literárního obtýdeníku Tvar.
Jak asi víte, náš časopis existuje na české kulturní scéně již více než 15 let. Každým rokem jsme nuceni svádět nekonečný boj s finanční nepřízní, přestože vynakládáme značné úsilí ve snaze získat vedle dotace MK sponzory, kteří by byli ochotni podporovat českou kulturu. To je však v současné době velice nesnadný úkol.
Právě letošní rok je pro existenci Tvaru značně nepříznivý. Skutečnost, že dotace MK, která nám byla pro letošní rok přidělena, je navzdory inflaci výrazně nižší než v loňském roce, nás nyní přivedla do bezvýchodné finanční situace.
(Dotace MK pro rok 2003 byla 1.500.000,- Kč,  pro rok 2004 pouze 1.250.000,- Kč.)
Musím tedy bohužel konstatovat, že pokud se nám v nejbližší době nepodaří získat dodatečné finanční prostředky, budeme nuceni v říjnu přerušit kontinuitu vydávání Tvaru.
Troufám si při vší skromnosti tvrdit, že zánik časopisu Tvar by znamenal pro kulturní obec značnou ztrátu, neboť se jedná o jednu z mála platforem, kde dochází v takové frekvenci a v takovém rozsahu k publikování a reflexi současné české, ale i překladové literatury.
  Vážený pane ministře, prosím Vás tedy o zvážení naší nanejvýš kritické situace. Věřím, že díky Vašemu postoji bude možné nalézt dodatečné finanční zdroje, a my se tak budeme moci nadále věnovat své práci, to znamená dokončit již patnáctý ročník časopisu Tvar.

S přátelský pozdravem

Ondřej Horák
šéfredaktor Tvaru

Jenom si dovolím dodat, že Tvar již řadu let vychází díky autorům, kteří se zřekli honorářů. Ano, tak se to má s mým oblíbeným časopisem…
Avšak neklesejme na mysli, ani na dno.
Ale zmiňme DNO, tak se totiž jmenuje jeden z počinů undergroundové scény – časopis spodních proudů. První číslo je sice datováno květnem 2004, ale spíš se mi do rukou nedostal. Na jednom z letních večírků potěšilo hlavně CD do časopisu vložené. Poměrně velká část prostoru je věnována literatuře, ale kromě Homéra se nejedná o jména známá. Něčím se mi připomnělo staré Vokno, ale zatím má do něj daleko. Snad se někde srazím s dalším číslem.

14 názorů na “Časopisy v září – dno a Dno”

  1. Já vím, že to je těžké, ale troufám si tvrdit, že se ministr v nejbližší době tímhle dopisem zabývat nebude. Spíš by měli tlouct do těch dalších…

  2. Taky jsem si nový Tvar prolistoval. Upoutalo mě zejména:

    “Kulturní krmítko” je tentokrát hodně nepovedené, snad s výjimkou posledního kousku (opravdu by bylo záhodno parafovat je individuálně) o linii Stephen King – Poe – Bulwer-Lytton, až na to, že si myslí, že by recenze v Ikarii mohla být čímkoli směrodatná, a mluví o povídce “Soudek amontillada”, když kanonický (a pár dalších) český překlad je Sud vína amontilladského – v Arbeitově bibliografii jsem našel jedno amontillado, ale soudek nikdy.
    Na Kinga dojde i v rozhovoru s Václavem Chocholou, ale je mu přiřčeno křestní jméno “Steven”. Ech, když neví levice, co dělá pravice… a když se pohrdá populárními žánry (když se subjekt titulního rozhovoru v č. 12 rozhovořil o své zálibě v SF a PKD, název knihy byl taky špatně)…

    A v té rubrice “jak já to vidím/čtu” s nějakým mladým básníkem, jehož jméno jsem předtím neznal a potom si nezapamatoval, mě dočista šokovalo:
    S lodí, co přiváží čaj a kávu. (To ‘co’ je tam záměrně – neumím přechodníky.)”
    Že skloňování “jenž” dnes neovládají už ani vznosní poetové, mě příliš nepřekvapuje; ale přece jen jsem myslel, že aspoň rozpoznají, co je to za slovní druh. Ne že bych přál kterémukoli literárnímu časopisu krach, ale přece jen se nemůžu rozhodnout, když už se někdo, jehož názory stály redakci za stránku, takhle ztrapní, jaké řešení by bylo nejméně nešťastné:
    Opravdu přepsat doslova s tím, že je to prostě dokument okamžiku (vybavuji si už dřív pár nesmyslů v rozhovorech s onačejšími lidmi než Těžkým pokondrem – ech, kdyby se radši zeptal Fanánka, který jim to textuje, to by mohlo být doopravdy zajímavé) a že čtenář je jistě dost vyspělý, aby rozlišil? (Nicméně podobný přístup v Biografickém slovníku světových úkladných vrahů onehdy v Krmítku kritizovali; no, uvidíme, kolik přijde rozhořčených dopisů – pokud se o tom zmíní). Přidat poznámku pod čarou? Poučit dotyčného hned při rozhovoru a zaznamenat v textu? Nebo to prostě zamlčet/opravit?
    Vážně nevím; co myslíte vy?

    Jo, a internetový sloupek nového Hosta je taky, co se týká www.ikarie.cz, dost pomýlený.

  3. Ikarie: V čem? Dřímající archiv? (Ale tištěnou verzi zatím nemám, takže nevím jestli nedošlo k nějakým redakčním úpravám.)
    Tvar: Ta kritika se mi zdá přehnaná, byť nepopírám, že místy oprávněná. Což jim tak zdarma dělat korektora? 😉

  4. Myslel jsem tím, že se v podstatě nedá srovnávat s valnou většinou ostatních webů, které byly pojaté jako kompletní nebo výběrový archív tištěného periodika pod kontrolou jeho redakce. Ikarie a [url=http://www.ikarie.cz]http://www.ikarie.cz[/url] byly na sobě do značné míry nezávislé, sdílely jen jméno a počáteční záměr, ale pak se vyvíjely z valné části bez ohlížení jedna na druhou. Nejenže naprostá většina obsahu tištěné I. se na www nikdy neobjevila, a jeho struktura ani k takovému systematickému přebírání nebyla uzpůsobena, ale naopak většina textů na www nikdy nevyšla na papíře.

  5. Ale právě takto si představuju, že by stránky časopisu měly fungovat. Proč by se měla verze tištěná shodovat s tou internetovou. Vždyť tak nějak podobně vzniklo třeba Scriptorium Textů.
    Nic to však nemění na skutečnosti, že stránky Ikarie by mohly být živější.

  6. A ty chyby – nikdo není neomylný, stačí otevřít kterýkoli deník MF/Lidovky/Právo a najde jich tam člověk během 5 minut 5, pravopisných i faktických. Nemělo by to být, ale stane se. Proč proti tomu řezat hlavy?

  7. Proč by se tištěná verze měla shodovat s internetovou? Protože právě tak si představuji, že by stránky časopisu měly fungovat, zase já 🙂
    Nic proti nějakým internetovým přílohám či dodatkům na to, co se nevešlo, formálně se nehodí atp.; ale Texty mají primárně i normální stránku – protože si všichni dobře uvědomujeme, jakou cenu má online archív tištěného, “hlavního” obsahu. Pokud ho někdo nechce nebo nemůže poskytovat, budiž; ale vytvářet website nezávisle, to už se pak člověk musí ptát, proč vůbec zachovávat stejný název (není to i klamavá reklama?)
    Odtud taky vyplývá i ta mrtvost: tištěná redakce na web kašlala dlouho a kašle nadále, a ty lidi, co to plnili aspoň nějakým obsahem, to časem unavilo.

    (Ohledně Tvaru více u mě.)

  8. Ikarie: Co se dá dělat. Tvar: Jo, už jsem četl. Co dodat, snad jen, že na cca 250 normostran (?) textu to zas až tak moc chyb není, ale být by nemusely.  Myslím, že v denním tisku je pravopisných a věcných chyb přece jenom víc.
    Ale ten článek je spíš pro někoho z redakce. 🙂

  9. Teprve teď jsem se dostal k Literárkám a ten článek od Libuše se mi tak negativní nezdál…

Můžete zanechat komentář: