Čtenářský deník

Poslední týden je opravdu poetický a doma se mi sešlo několik nových básnických sbírek autorů známějších i méně známých. Takže proč vás s nimi postupně v ukázkách neseznámit.
Tvorbu Milana Děžinského sleduju od jeho první sbírky Černá hodinka, kterou před jedenácti léty vydalo Velariem ve své zvláštní a dodnes nedoceněné edici. Nyní Milanovi vydal Host novou sbírku Přízraky. Je v ní víc básní, které mne zaujaly, včetně té erbovní.

PŘÍZRAKY

Někdy,
když je noc ještě teplá a lepivá,
dívám se do zahrady, kde poletuje hmyz
jak fluoreskující vítr.

Jsou tam přízraky mého dětství,
ale přicházejí i z časů mého stáří,
hledají svá jména.
Cítím svůj pot jak kůži země po dešti,
mohl bych být i na té druhé straně,
ale jsem tady.

Jsou přátelští.
Má žena se jich bojí,
i když není nic slyšet,
jen ťukání.
Nikdy se v noci nedívám na hodiny,
téměř nikdy,
jen tehdy.

Související:

Moje recenze na starší sbírku Kašel mé milenky (Host 1997)

…pro čtenáře je to změna k lepšímu. Pravda, typografové měli (a možná stále mají) výhrady k nové grafické podobě Respektu, ale tentokráte s nimi příliš souhlasit nemohu. Výsledná podoba není nijak hrozná, osobně se mi líbí a současný časopisecký průměr předčí. Stejně to už delší dobu byl hybrid potácející se mezi „novinovostí“ a „časopisovostí“. Na čtení do autobusu, vlaku i jinak je to nyní pohodlnější formát. Respekt i po změně designu zůstal Respektem, že není Respektem let devadesátých je jiná věc. Pro Týden a jiné zůstává nadále konkurentem. A nadále se odlišuje jak texty, tak grafickou tváří.

Související:
• Typoglosy – Respekt: co oči uvidí, srdce zabolí

Dávno jsem rezignoval na to, že bych psal o všech knihách, které mi dorazí. Někdy stačí, že je čtu. Ale zatím čtu poctivě všechny. Pár restíků mám, pár rozepsaných věcí také, takže snad… Na některé knihy budu aspoň upozorňovat.
Včera mne potěšila sbírky Slávka Hamaďáka Živý nedopalky (Hradec Králové: TAH, 2007, ISBN 978-80-239-8810-9). Spolu s Vítem Slívou musím konstatovat, že je to jeden z mála případů, kdy mi obecná čeština nevadí. Na knize zaujme i střídmá a originální grafická úprava.

Bezvětří

Obloha bez slunce, vzduch bez kyslíku, jezero bez vody,
voda bez ryb. erotika v mono provedení na pozadí barvité
projekce vzpomínek, kde a jak se naše těla potkávala
tam a zpátky,
tam a zpátky, tam a zpátky tam a zpátky tam a zpátky
a zpátky.
tak to tu vypadá, když odejdeš a nedáváš o sobě pár nocí
vědět. když se vrátíš a začneš se vyptávat
a přitom mně vykouříš poslední cigaretu,
je to ještě o kousek horší:
všechno bezvětří je v háji.

Sice jsem se o ní dlouho nezmiňoval, ale Dobrá adresa stále vychází a všechna čísla stojí za stažení, byť ne ve všech si počtete jako v tomto. Byť se nejedná primárně o literární časopis, přináší z této oblasti více informací, než např. Literární noviny. Z tohoto čísla chci upozornit na úvodní část studie Štěpána Kučery České internetové literární časopisy. Důvodem nejsou ani tak odkazy na projekty, na kterých se autorsky podílím, ale skutečnost, že podobná přehledová studie zde dosud není. Uvidíme, jak dopadne(-ou) pokračování. Celkově se ale jedná o podařené číslo!

Tak už minulý týdem se mi ve schránce objevilo nové číslo Psího vína. Nové čtení vždycky potěší. V první okamžik.
Vlastně mé pocity navazují na ty smíšené, které jsem měl z čísla minulého a které jako první vyšlo v nové redakci. Graficky se jedná o sympaticky připravenou tiskovinu, ale obsahem sklouzla do hlavního proudu. A ani jmény a ani obsahem nyní příliš nevybočuje. Škoda, není proč se zlobit, není proč být nadšen, není pro co se nadchnout.  Jaký to rozdíl proti prvnímu setkání s Jardou Kovandou na Bítově, kde jako snivý blouznivec tento nový časopis všem představoval. Ten zápal se v těch číslech odrážel. Bohužel, nyní je to jen dobře odvedená práce a jen neutrální pocity.
Velký přínos ale vidím v přílohách nového Psího vína, které tvoří malé knížky. Něco podobného zde už bylo za času příloh Tvaru.Tentokrát je to sbírečka Karla Zlína. Sympatická je i cena: 30 Kč, která do značné míry eliminuje předchozí výhrady.

Související?
Přísavník pětilistý, psí vínoa>

Detektivky jsem narozdíl od sci-fi a rodokapsů začal číst poměrně pozdě, vlastně až někdy ve druhém třetím ročníku gymnázia, tedy pokud pominu příběhy Doylova nejslavnějšího detektiva. Ale pak jsem zhltal pár regálů knihovny. No, člověk se toho časem trochu nasytí. Ale stejně existují knihy autorů, na které se těším a které tento žánr výrazně překračují. Jedním z takových je Daniel Pennac a jeho cyklus z Belleville o Malaussènovi v roli obětního beránka. Pokud hledáte něco inteligentního a humorného, pak doporučuju tento cyklus. Čtení (nejen) na léto.

Související:
Můj starší příspěvek ke knize Lidožrouti z Ochoďáku
Profil autora
Heslo ve francouzské Wikipedii
Daniel Pennac: Vášeň podle Terezy (na serveru iLiteratura)

Už jsem si říkal, že Ewald Murrer na poezii zanevřel. A ejhle! Po dlouhých letech je tu nová sbírka Nouzové zastavení času, kterou právě vydal Host. Potěšující událost. Tak aspoň ukázku:

* * *
Je ticho, jako bychom byli zavřeni
ve stínech chrámů.
Bylo to bludiště, či labyrint,
co se nám zdálo k ránu?
Jsme za zdí dnes, byli jsme včera.
Zdál se nám les, který zbyl od večera.

(napsáno společně s Vladimírou Čerepkovou)

Zajímavý rozhovor Aleny Sojkové s Borisem Jirků v Týdeníku Rozhlas 20/2007

Máte vyhraněné názory na takzvané moderní umění…

Nemám rád ty, kteří za každou cenu ruší pravidla, napodobují a vykrádají. To jsou lidé, kteří přijdou na hokejové hřiště, zastřelí rozhodčího, znásilní brankáře a ledě vykopou díru. Je to zajímavé. Ale jako na hokej se na to nehodí dívat. Uznávám-li pravidla, dává mi to obrovskou svobodu. Když ilustruji nějakou knihu, musím se přiblížit člověku, který v daném místě a daném čase žije. To zúží mé možnosti. Říkám tomu trychtýřový efekt. Posouvám se zúžením možností na druhou stranu a tam je celý vesmír informací a inspirací a daleko větší svoboda.