Čtenářský deník

Tak tuhle knížku, kterou vydalo nakladatelství Paseka a kterou skvěle ilustrovala Galina Miklíková, si ponechávám na recenzi pro Texty. A fakt se na ni těším. Výtečné texty, které již kdysi vyšly pod názvem Jak se bubnuje na princezny nemohl Jan Skácel vydat pod vlastním jménem, a jejich vydání tím svým zaštítila překladatelka Blanka Stárková. Ve skutečnosti se nejedná o původní Skácelovu tvorbu, ale převyprávěné valašské pohádky sběratele B. M. Kuldy. Vlastně mi na té knize vadí pouze jedna drobnost: zvolený název. Ono Valašské království nemá s Valašskem až zas tak mnoho společného. Ale marketingově se prodat umí. Bohužel už i do pohádek.

Dle mého soudu byl les vždy bezpečnější než město. Pravděpodobnost, že vás někdo přepadne ve městě je mnohonásobně vyšší, než možnost úrazu v lese nebo napadení divokou zvěří. Shodou okolností se mi v poslední době sešly dva kulturní časopisy, které se lesu jistým způsobem věnují. První z nich jsou Souvislosti 4/2005, druhým pak Dějiny a současnost 11/2006. Zatímco první si všímá lesa a především stromů v literárních, mytologických a mýtických souvislostech, druhý pak především historickým obrazem lesa a postupnou proměnou jeho vnímání v očích společnosti. Pohany uctívaný prostor postupně ztratil mnohé ze svého sakrálnosti a stal se místem nebezpečným. Přesto byl v minulosti obýván a zalidněn mnohem více. Ostatně stačí si projít pěšky Beskydy. Na mnoha místech jsou zbytky starých stavení ještě zřetelné, na mnohých místech se ze stavení stávají zbytky. Trochu mne zaráží, že si v poslední době nějak víc počtu v časopisech přírodovědných a historických.

Tak ten první obrázek je jen záchvěv dávného sběratele filatelie, ale tak nějak se mi hodil k upoutávce na knihu, kterou doporučuji pozornosti. Jedná se o Antologii běloruských povídek, kterou vydaly Větrné mlýny. Kniha jednak záslužná, neboť velmi dlouho u nás z této literatury knižně nic nevyšlo, ale také pěkná, protože povídky jsou vybrány dobře. Kniha sice není velká rozměrem, ale díky poměrně drobné velikosti písma toho do ní vešlo opravdu dost. 

Je léto, venku pěkně, sedět u počítače je blbost. Raději kolo, večer knížky. Jedna pěkná minulý týden dorazila do mé poštovní schránky. A to Láska Rudolfa Slobody, kterou v překladu J. A. Pitínského vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Jeho knihy nedávno vydalo slovenské nakladatelství LCA, bohužel mám z této řady jenom jeden svazek.

Zaujmou už první dvě věty knihy (obzvášť teď, v době společných dovolených):
Když se chce zralá žena vdávat, ať si najde muže, který má rád zvířata. Hoch, který se po určitou dobu staral o psa nebo o vránu, určitě dokáže pochopit, že i manželka potřebuje péči pravidelně dávkovat.

Nová kniha Miloše Urbana Pole a palisáda, kterou Argo vydalo v rámci projektu The Myths a na kterém nyní spolupracují nakladatelství z 35 zemí světa, přináší osobitou autorskou interpretaci mýtu o Libuši. Řekl bych, že autor se s úkolem vypořádal dobře a kniha se mu povedla. Teď ještě chybí zpracovat další české mýty. 🙂 Jiráskovy Staré pověsti české jsou již přece jenom letité a tato látka po moderním zpracování přímo volá.
Místy je ale vidět, že se jedná opravdu o fabulaci. Jako v následujícím souvětí. Poznáte, co je v něm špatně?
Stopovali netvora dva dny, dokud nezabloudili do Suchého dolu, nejodlehlejšího koutu světa, kde skomírá potůček, roste jen kamení a rovnou ze země razí akátové trny do výšky dospělého muže. (str. 22-23)

Lidové noviny mi nedávno udělaly radost vydáním jedné z mých oblíbených knih. Den zkázy v Britském muzeu Davida Lodge jsem četl dávno před ztrátou panictví. Především pro knihy Hostující profesoři a Svět je malý se stal mým oblíbeným autorem, ale tato byla prostě první. Pokud si dobře vzpomínám, tak byla vydána v odeonské edici Čtení na léto. Znovu jsem musel vybuchnout smíchy při scéně, kdy hlavní hrdina při chystané nevěře před dívkou odhalí své tělo v manželčiných kalhotkách.
Kupodivu text za ta léta od svého vzniku příliš na aktuálnosti neztratil. A tak metody plánovaného početí stále nahrazují katolíkům antikoncepci. Tento týden je to druhá přečtená kniha, která se tohoto tématu dotýká, ovšem značně veselejším způsobem, než včera avizované Proměněné sny Petry Dvořákové. Škoda, že se knihy z této edice v novinových stáncích zdrží jen týden, někdy je to k rozhodnutí krátká doba. Navíc ne všude se dají dostat.

Související:
David Lodge: Vzpomínám si – text v Textech 39