Terénní výzkum sociálních zařízení na Univerzitě Palack
Upozornění na závažný teoretický text mého kamaráda Jakuba Grombíře, který na svých stránkách publikoval Čmelák a svět.
Terénní výzkum sociálních zařízení na Univerzitě Palack Read More »
Upozornění na závažný teoretický text mého kamaráda Jakuba Grombíře, který na svých stránkách publikoval Čmelák a svět.
Terénní výzkum sociálních zařízení na Univerzitě Palack Read More »
Tak tuhle knížku, kterou vydalo nakladatelství Paseka a kterou skvěle ilustrovala Galina Miklíková, si ponechávám na recenzi pro Texty. A fakt se na ni těším. Výtečné texty, které již kdysi vyšly pod názvem Jak se bubnuje na princezny nemohl Jan Skácel vydat pod vlastním jménem, a jejich vydání tím svým zaštítila překladatelka Blanka Stárková. Ve skutečnosti se nejedná o původní Skácelovu tvorbu, ale převyprávěné valašské pohádky sběratele B. M. Kuldy. Vlastně mi na té knize vadí pouze jedna drobnost: zvolený název. Ono Valašské království nemá s Valašskem až zas tak mnoho společného. Ale marketingově se prodat umí. Bohužel už i do pohádek.
Jan Skácel: Pohádky z Valašského království Read More »
Dle mého soudu byl les vždy bezpečnější než město. Pravděpodobnost, že vás někdo přepadne ve městě je mnohonásobně vyšší, než možnost úrazu v lese nebo napadení divokou zvěří. Shodou okolností se mi v poslední době sešly dva kulturní časopisy, které se lesu jistým způsobem věnují. První z nich jsou Souvislosti 4/2005, druhým pak Dějiny a současnost 11/2006. Zatímco první si všímá lesa a především stromů v literárních, mytologických a mýtických souvislostech, druhý pak především historickým obrazem lesa a postupnou proměnou jeho vnímání v očích společnosti. Pohany uctívaný prostor postupně ztratil mnohé ze svého sakrálnosti a stal se místem nebezpečným. Přesto byl v minulosti obýván a zalidněn mnohem více. Ostatně stačí si projít pěšky Beskydy. Na mnoha místech jsou zbytky starých stavení ještě zřetelné, na mnohých místech se ze stavení stávají zbytky. Trochu mne zaráží, že si v poslední době nějak víc počtu v časopisech přírodovědných a historických.
Není proč mít v lese strach Read More »
Tak ten první obrázek je jen záchvěv dávného sběratele filatelie, ale tak nějak se mi hodil k upoutávce na knihu, kterou doporučuji pozornosti. Jedná se o Antologii běloruských povídek, kterou vydaly Větrné mlýny. Kniha jednak záslužná, neboť velmi dlouho u nás z této literatury knižně nic nevyšlo, ale také pěkná, protože povídky jsou vybrány dobře. Kniha sice není velká rozměrem, ale díky poměrně drobné velikosti písma toho do ní vešlo opravdu dost.
Pozdravy z Běloruska Read More »
Jeden týden loňského listopadu byl věnován edici První knížky, jinak Knižnici Ortenovy Kutné hory. Letos ji obohatil svazek Mikuláše Bryana, výherce literární soutěže z roku 2004. Aspoň dvě drobné ukázky.
MIKULÁŠ BRYAN: KOLEM LÁMÁNÍ (2006)
.. .. ..
Jde podzim
Podzim plný křídel…
Nikdy jsem ptákům nezáviděl.
(…)
Září
Zahsni. Zmiz. Zazimovávám.
Že brzy? Kvůli horkým hlavám,
že snadno spadnou z horkých ramen.
Jen z dálky. Z dálky vlastním mávám.
Po hebké záři dávno amen.
Související:
Blog Ondřeje Lipára, jednoho z organizátorů festivalu
Takřka po roce aneb První knížky VI. Read More »
Moje kdysi poměrně pravidelná časopisecká hlídka tu již delší dobu nebyla. Není to tím, že by všechny přestaly vycházet, byť léto je tradičním oddechovým časem pro Host nebo Tvar. Jenom se mi zdálo, že není nějak o čem psát.
Začalo to tím, že jsem si před několika týdny pod dlouhém obcházení kolem stánku přece jenom koupil poslední číslo Živlu, tedy to, které je věnováno Berlínu. A sákryš, první chmura, v tiráži u jména šéfredaktora chybí jméno Ivana Adamoviče. Obavy se dále naplňují. Živel už není tím čím býval, aspoň pro mne. Zbyla z něj splácanina overgroundu, techna a povětšinou ploché pouliční kultury. Po dřívější provokativnosti a tahu a branku ani památka. Pokud k tomu připočtu zhoršující se typografii a papír, který, možná jen u mého výtisku – ale pochybuji, byl jakoby posypán jemným prachem, pak to byly vyhozené peníze.
Pravdou je, že přes prázdniny pravidelně vycházely Literární noviny a A2. Ale povětšinou, s čímž se se mnou shodují ai další lidé, je stačilo prolistovat, občas přečíst některý z mála zajímavých textů – a odložit. Důvod, proč proč bych si měl tato čísla archivovat, jako v letech dávných, jsem bohužel nenašel. A koneckonců ani cena těchto novin není nezanedbatelná.
Ale přece jenom se i o prázdninách našly časopisy, které potěšily. Nové číslo Welesu (26) se povedlo. Graficky se v tuto chvíli jedná asi o nejpříjemněji vyvedený český literární časopis, neboť nepravidelně vycházející Obrácená strana měsíce, kterou si lze v PDF stáhnout na http://www.obracena-strana-mesice.cz, začala vycházet na obyčejnějším papíru. Díky tomu ztratila dost ze svého půvabu, byť nic ze svého obsahu. Ale zcela jistě se jedná o krok vedoucí k úsporám. Byť Weles patří k mým oblíbeným časopisům, jedno postesknutí si odpustit nemohu. S novou redakcí, ve které už není žádný ze zakladatelů, tedy ani Bogdan Trojak, ale především ani Vojtěch Kučera, se z časopisu vytratilo cosi charakteristického. Chybí jakési hledačství a objevování. Weles přináší dobré texty, ale je to teď povětšinou sázka na jistotu, již známější jméno. Prostě trochu zakademičněl. Škoda také, že už nefungují Welenoviny – blog časopisu a že rekonstrukce stránek, které budou mít sídlo na nové adrese http://www.welesrevue.cz, se také protahuje už delší dobu.
K dalším potěšením léta patřilo nové číslo Psího vína, jehož internetové stránky tedy taky rozhodně nepatří k nejaktuálnějším. Obálky jsou graficky povedené, uvnitř se také najde leccos zajímavého. Tedy pokud máte rádi poezii. Důležité je, že časopis má v posledních číslech svůj ksicht. Však ho ale také v předcházejím období tak trochu hledal.
A kupodivu je i časopis, jehož poslední čísla jsem přečetl celá. Jsou to Souvislosti, které lze opravdu doporučit. Dokonce i ve vsetínském knihkupectví, kde ostatní časopisy líně odpočívají v regálech a čekají na případného nepřicházejícího čtenáře, vždycky zmizí a nejsou k sehnání. Ostatně, stránky Souvislostí nabízí dobrý přehled o tom, co v nich lze očekávat.
Literární časopisy na počátku školního roku Read More »
Doba bouřlivého hašteření a dělení je asi pryč. Z pohledu většinové společnosti se stejně jednalo spíš o bouři ve sklenici vody. Obě periodika nyní víceméně v poklidu existují vedle sebe. Snad až příliš poklidně a nepolemicky. Každé s množinou částečně se překrývajících čtenářů. (Ostatně, zaslechl jsem cosi o tom, že množiny se na základní škole už vůbec neučí?)
Bohužel musím přiznat, že naděje, které jsem vkládal do A2 se nějak nerealizují. S každým novým tematickým číslem jsem ostražitějším, ale zároveň znuděnějším a rychleji listujícím čtenářem. Už jsem i koupi vynechal. Škoda. A tak zas čas od času sahám po Literárních novinách. A za některá čísla je dokonce možné i chválit. Jako třeba za to poslední, které je věnováno Ludvíku Vaculíkovi a jeho osmdesátinám.
Literární týdeníky uprostřed vedra: LtN vs. A2? Read More »
Je léto, venku pěkně, sedět u počítače je blbost. Raději kolo, večer knížky. Jedna pěkná minulý týden dorazila do mé poštovní schránky. A to Láska Rudolfa Slobody, kterou v překladu J. A. Pitínského vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Jeho knihy nedávno vydalo slovenské nakladatelství LCA, bohužel mám z této řady jenom jeden svazek.
Zaujmou už první dvě věty knihy (obzvášť teď, v době společných dovolených):
Když se chce zralá žena vdávat, ať si najde muže, který má rád zvířata. Hoch, který se po určitou dobu staral o psa nebo o vránu, určitě dokáže pochopit, že i manželka potřebuje péči pravidelně dávkovat.
Nová kniha Miloše Urbana Pole a palisáda, kterou Argo vydalo v rámci projektu The Myths a na kterém nyní spolupracují nakladatelství z 35 zemí světa, přináší osobitou autorskou interpretaci mýtu o Libuši. Řekl bych, že autor se s úkolem vypořádal dobře a kniha se mu povedla. Teď ještě chybí zpracovat další české mýty. 🙂 Jiráskovy Staré pověsti české jsou již přece jenom letité a tato látka po moderním zpracování přímo volá.
Místy je ale vidět, že se jedná opravdu o fabulaci. Jako v následujícím souvětí. Poznáte, co je v něm špatně?
Stopovali netvora dva dny, dokud nezabloudili do Suchého dolu, nejodlehlejšího koutu světa, kde skomírá potůček, roste jen kamení a rovnou ze země razí akátové trny do výšky dospělého muže. (str. 22-23)
Miloš Urban: Pole a palisáda & malá hádanka Read More »
Lidové noviny mi nedávno udělaly radost vydáním jedné z mých oblíbených knih. Den zkázy v Britském muzeu Davida Lodge jsem četl dávno před ztrátou panictví. Především pro knihy Hostující profesoři a Svět je malý se stal mým oblíbeným autorem, ale tato byla prostě první. Pokud si dobře vzpomínám, tak byla vydána v odeonské edici Čtení na léto. Znovu jsem musel vybuchnout smíchy při scéně, kdy hlavní hrdina při chystané nevěře před dívkou odhalí své tělo v manželčiných kalhotkách.
Kupodivu text za ta léta od svého vzniku příliš na aktuálnosti neztratil. A tak metody plánovaného početí stále nahrazují katolíkům antikoncepci. Tento týden je to druhá přečtená kniha, která se tohoto tématu dotýká, ovšem značně veselejším způsobem, než včera avizované Proměněné sny Petry Dvořákové. Škoda, že se knihy z této edice v novinových stáncích zdrží jen týden, někdy je to k rozhodnutí krátká doba. Navíc ne všude se dají dostat.
Související:
David Lodge: Vzpomínám si – text v Textech 39
Den zkázy v Britském muzeu Read More »