Literatura

Zákoutí s poctivě odvedenou prací

Slovník českých nakladatelství 1849-1949

psáno pro Host 3/2011

Jsou projekty, které stojí tak trochu stranou pozornosti a které oceníme, až když se nám před očima pohotově objeví s porcí námi požadovaných informací. A nejenom těch rychlých, náhodně vytržených z kontextu. Jedním z takových projektů, který je tak trochu „one man show“, ale je za ním vidět spousta mravenčí práce, je Slovník českých nakladatelství 1849-1949 Aleše Zacha. Jak mohou návštěvníci stránek pozorovat, slovník je průběžně doplňován a zpřesňován. Autor slovníku je znám nejen svými publikacemi Kniha a český exil 1949-1990, Stopami pražských nakladatelských domů nebo Nakladatelské Kladno, ale i celou řadou článků a studií věnovaných nakladatelskému prostředí a svým působením v Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
Slovník obsahuje vše, na co jsme zvyklí, dokonce i loga nakladatelství. Nenapadá mne, co bych mohl vytknout. A tak nás může jen mrzet, že slovník pokrývá „pouze“ periodu jednoho století. A také trochu to, že česká literatura se nemůžeme pochlubit takovou výjimečnou perlou, jakou je Cambridge University Press, které bylo založeno roku 1534 dekretem Jindřicha VIII. a bývá často uváděno jako nejstarší nepřetržitě fungující nakladatelství na světě. Jeho historii je ostatně věnována samostatná kniha. To oxfordský rival Oxford University Press je přece jen o půl století mladší. Založeno bylo „až“ roku 1586. Snad i proto se všude uvádí, že první kniha v Oxfordu byla vytištěna již v roce 1478.
Zachův rozsáhlý projekt je ojedinělý i tím, že doposud neexistuje jeho papírový protějšek. Nicméně autor předpokládá, že pokud se mu podaří slovník připravit ke knižnímu vydání, bude vydán v pražském nakladatelství Libri. Nezbývá než mu držet palce, byl by to vhodný doplněk Lexikonu české literatury, na jehož vzniku se tento badatel ostatně podílel.

Zákoutí s poctivě odvedenou prací Read More »

Kulturní noviny na startu

Kulturní noviny

Minulý týden jsme se dočkali dlouho očekávaného pravidelného zahájení vydávání Kulturních novin. Bylo to dlouhé čekání, ale tým pod vedením Jiřího Plocka svůj záměr prvního mediálního družstva snad zdárně dotáhl k prvnímu milníku a zahájil vydávání nového periodika s podtitulem První družstevní list pro společnost, politiku, vědu a umění. Čtrnáctidenník zahájí svou činnost prázdninovými dvojčísly, pravidelně pak bude vycházet od září. Avizovaná cena je 29 Kč za vydání, v předplatném pak 25 Kč.
Nový titul to nebude mít lehké. Humbuk okolo převzetí Literárních novin, který mu svého času mohl pomoci, již odezněl, mediální zájem je prozatím malý. Literární noviny si tu svou udržely. A daří se jim přinášet jak zajímavá jména, tak i zajímavá témata, byť ne vždy v každém čísle.
Kulturní noviny si svou čtenářskou základnu budou teprve muset vybudovat. Nebude to nic lehkého. To, co může přitáhnout, je zvolený model družstva. Může být zajímavým. Ale také nemusí. Bude záležet na členech, získaných financích. Otázkou je také distribuce. Stačí se podívat na stávající situaci. Dvakrát se titul neprodá a potřetí ve stánku hledáte marně. A předplatit si titul?
Abych řekl pravdu, u prvního regulérního čísla jsem (vzhledem k čekání)očekával nějaké výraznější příspěvky, o kterých by se dalo diskutovat a které by vyvolaly širší ohlas. Ty jsem zatím nenašel. Ale na druhou stranu – nebyl jsem ani zklamán.
Pokud se mi něco nepozdávalo, tak zvolené písmo. Dal bych přednost nějakému se silnějšími tahy, za normálních okolností asi postačí, ale třeba v autobusu se mi četlo špatně. A dále mi trochu vadilo, že článek na titulní straně neobsahuje odkaz na pokračování a pokračování na úvodní část. Ale to jsou jen dětské nemoci, které snad pominou.
Na nové noviny se těším. Uvidíme, jak se jim bude dařit.

Jiří Plocek

šéfredaktor Jiří Plocek

Kulturní noviny na startu Read More »

Texty 54

Nové číslo si můžete stáhnout v PDF.
Nebo přímo prolistovat:
Texty 54

Texty 54 Read More »

Martin Pecina: Knihy a typografie

Martin Pecina - Knihy a typografieMinulý týden byl na úlovky bohatý podobně jako ty předchozí a nových knih se sešlo hned několik. Jednou z nich je i mnou očekávaná nová kniha Knihy a typografie Martina Peciny. Vyšla jako 500. publikace nakladatelství Host. Těšil jsem se na ni a o víkendu ji dočetl.
Vzhledem k tomu, že mám přečteny všechny autorovy příspěvky publikované v Hostu, případně v Typu, a stejně tam mám pročten i jeho blog a příspěvky věnované typografii a knižní úpravě, tak musím konstatovat, že pro mne obsah knihy nebyl žádným překvapením. Autor sice dřívější texty přepracoval a rozšířil, nicméně gró zůstává. Což tedy není žádná výtka, jen konstatování. Důležité je, že jsou nyní pohromadě a vydány knižně.
Díky tomu, že v této oblasti vychází minimum původních publikací, tak zcela jistě se dočkáme podrobnějšího zhodnocení publikace i na stránkách příslušných odborných periodik, případně serverů.
Z mého pohledu se jedná o příjemnou knihu, kterou lze zcela jistě doporučit. Vhodně doplňuje Praktickou typografii Pavla Kočičky a Filipa Blažka. Autor kombinuje esejistický přístup s klasickým výkladem. Martin Pecina je zkušený knižní úpravce, za kterého dostatečně hovoří jeho tvorba. Nebojí se experimentovat, rád používá nová písma a nové papíry. Ostatně i tato kniha je tištěna na nových papírech Olin Natural White a Olin Regular Ivory (ten se také snažím již chvíli vnutit kamarádovi na jednu publikaci) a sázena písmy Lapture a Comenia Sans. Jeho tvorba však působí konzistentně a uměřeně, zpravidla v souladu s obsahem, který podtrhuje. A ten, kdo zná produkci nakladatelství Host posledních let, to snad může jen potvrdit.
Pokud si dobře uvědomuji, tak se jedná pravděpodobně o první odbornou publikaci u nás, která se dotýká i fenoménu elektronických knih. Zde se objevují nové problémy a sazba se musí přizpůsobovat nejen jednotlivým formátům, ale i jednotlivým typům čteček. Ostatně doporučuji každému vyzkoušet 🙂
Možná mi chybí ke spokojenosti s knihou pouze jedna věc. Očekával, že nějaký prostor bude věnován komunikaci s tiskárnou atd. Prostě by mne pouze zajímal autorův pohled. A koneckonců je to jakési završení vzniku knihy.
Nicméně, je tu nové aktualizované vydání Pistoriovy příručky pro nakladatele Jak se dělá kniha. Uvidím, co se dočtu v ní.
V závěru Martin Pecina píše, že na „obrovskou příručku, která obsáhne všechny aspekty knižní typografie“ nemá prozatím dost zkušeností. Těším se na dobu, až tomu tak bude a až se o ně bude chtít podělit.

Martin Pecina: Knihy a typografie Read More »

Orlando Figes: Natašin tanec

Orlando Figes: Natašin tanecSnad každá knihovna ukrývá svazky, které zůstávají nepřečteny a které oči při výběru schválně míjí. V té mé takových není mnoho, ale najdou se. Dlouhou dobu mezi ně patřila kniha Natašin šátek. Tlustý svazek (576 stran), který vyšel již v roce 2004 v nakladatelství BETA Dobrovský, na nepříliš kvalitním papíru s podtitulem Kulturní historie Ruska, jsem držel v ruce mnohokrát a opakovaně odkládal. Ale nakonec jsem se na podzim do něj začetl a musím konstatovat, že je to pro mne jedno z nejpříjemnějších čtenářských překvapení poslední doby.
Název knihy je odkazem na scénu z Tolstého knihy Vojna a mír, kdy se Nataša najednou impulzivně oddá lidové melodii a procítěně zatančí venkovský tanec. Právě ona je symbolickým obrazem Ruska, ve kterém se lidové prolíná se vznešeným a koexistuje navzájem. Opravdu doslova informacemi nabitý svazek obsahuje jak řadu doprovodného výtvarného materiálu, tak odkazy na primární prameny i odbornou literaturu. Řada detailů je překvapujících (např. vesničané s despektem hledící na Tolstého počínání při orbě, předkládání deníků šlechticů nastávajícím ženám před svatbou atd.). V našem kontextu je také přínosný pohled autora, jehož kulturní zázemí není tak těsně spjato s ruským jako to naše. Stačí si vzpomenout na dubisko, ke kterému se lze přivinout nebo celou druhou polovinu minulého století. Šíře, se kterou Figes téma uchopil, je uchvacující. Poezie, divadlo, hudba, balet, malířství, folklór. Vše na pozadí sociologických proměn společnosti a v širším kontextu. Výborná kniha pro porozumění ruské kultuře, nebo aspoň pro ujasnění v čem všem odlišná a proč tomu tak je.

Orlando Figes: Natašin tanec Read More »

Lidové stavby na Vsetínsku knižně

Lidové stavby známé neznámé (Zlínský kraj – Vsetínsko)Nedávno mou knihovničku rozšířila neprodejná publikace Lidové stavby známé neznámé (Zlínský kraj – Vsetínsko). Publikace věnovaná Vsetínsku vznikla ve Slováckém muzeu a navazuje v rámci projektu Identifikace a dokumentace tradičního lidového stavitelství na již vydané publikace věnované Uherskohradišťsku a Zlínsku. Každé obci je věnována samostatná studie. Ty jsou řazeny abecedně.
Pokud se píše, že „publikace detailně přibližuje stav památek lidového stavitelství“, pak je to pravda jen částečně. Záleží na úhlu pohledu. Dovedu si představit hlubší ponor. Rozsah publikace tak dvojnásobný, trojnásobný. Chybí mi nějaká rozsáhlejší úvodní studie popisující historickou proměnu nebo ilustrace zachycující nejpodstatnější rysy. Pokud by na publikaci spolupracovali pracovníci vsetínského nebo rožnovského muzea, pak mohla vypadat jinak. Pravdou však je, že grant byl nastaven jinak a publikace, určená širší veřejnosti, zcela jistě svůj účel, tedy upozornit úřady a vlastníky na kulturní dědictví a jeho uchování, plní.
Sami vidíme, jak nám mizí před očima. Přirozeně mne zajímá především Bystřička a její okolí, případně katastry, kde se dříve rozkládala. A právě kapitola věnovaná Růžďce obsahuje fotografii nedávno zbourané dřevěnice vedle katolického kostela.

Související:
http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-regionu/lidove-stavby-zname-nezname–vsetinsko/

Lidové stavby na Vsetínsku knižně Read More »

Nedělní chvilka poezie

Nedělní chvilka poezie

psáno pro Host 1/2011

Před dávnými a dávnými lety, v jedné již zmizelé zemi, v čase analogové televize, zrnících černobílých přístrojů, v čase státní hymny na konci tehdy ještě ne nepřetržitého televizního vysílání, byly nedělní večery pravidelně zpestřovány chvilkou poezie. Pořad se známou znělkou lákal k obrazovkám. A byť byl spíše terčem vtipů, několikrát zlákal v mladistvé nerozvážnosti i mne. Zatímco v mluvené řeči jsme někdy svědky návratů k jazyku plnému zkratek a newspeaku ne nepodobnému tomu tehdejšímu, na návrat nedělní chvilky poezie na televizní obrazovky asi prozatím čekáme marně. Ale snad mi jen schází tento typ pořadu; možná už méně někteří slavní herci a patetický projev, při kterém slova tuhnou v mramor. Snad ještě dnes některým z nás v uších zní Nezvalovo: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil, na břehu řeky Svratky roste nízká tráva…“ A tak abych zcela neodbočil od tématu: pátráte-li po podobném povyražení, pak je tu jeden tip na poezii v autorské interpretaci. Autorská čtení básní, jejich videozáznam, přináší pravidelně o víkendu na svých stánkách Deník Referendum; děje se tak díky básníku a překladateli Petru Borkovcovi, který jinak také připravuje pravidelnou rubriku poezie i pro „papírový“ čtrnáctidenník A2. Sledovat se dá zde: http://www.youtube.com/ user/DenikReferendum . V tuto chvíli se jedná již o více než padesát dílů. Poslechnout si a uvidět můžete třeba Pavla Kolmačku, Roberta Fajkuse, Petra Krále, Marii Šťastnou, Jaroslava Žilu, Jáchyma Topola, Petra Hrušku ad. Kdo by občas nechtěl nahlédnout pod pokličku „domácí kuchyně“, kdo by občas nechtěl vidět autora samého. Když jsem narazil v roce 2008 na německý projekt Zehnseiten, kde autoři čtou ze svých knih, přemýšlel jsem nad tím, kdo a kdy u nás zvedne hozenou rukavici. Už je to vyřešeno. Palec nahoru za tuto aktivitu, Petře Borkovče a kolektive! Že by se teď ještě někdo chopil prózy?

Nedělní chvilka poezie Read More »

Zlý zlý Amazon Kindle…

a a život náruživého čtenáře s e-knihami

Objevily se nějaké zprávy o tom, že Kindle je největší zlo, které nás potkalo.
Snad udržuju rozumnou rovnováhu mezi tištěnými knihami a elektronickými.
No, pár tisícovek stránek (těch knižních) a úměrně k tomu více obrazovek jsem na Kindlu přečetl. Není to ideální čtečka snů. Chybí lepší podpora PDF, navíc 6″ je na některé málo. 10″ je víc, ale i víc váží. Kdo mohl porovnat se čtením na tabletu/iPadu, tak ví o čem mluvím. Zcela chybí podpora pro DJVU a EPUB, bral bych FM rádio, slot na kartu, možnost nakupovat aplikace v americkém Amazonu i s se zařízením registrovaným v České republice. Proprietální DRM také nebyla dobrá volba, tedy z pohledu čtenáře. Ale na druhou stranu – je to nejlepší kompromis za (velmi) rozumnou cenu. Ideální knihovna na cesty, do hromadné dopravy.
Obsahu je také dost. Opět asi záleží na úhlu pohledu. Číst je co i pokud se bavíme o legálním obsahu. Ano, u nových knih to dobré zatím není. Prostě zatím bída, ale lepší se to.
Pokud u mne čtečka něco nahradila, pak především noviny. Pokud článek na webu obsahuje množství textu, je pro mne pohodlnější si ho pomocí Klip.me Send to Kindle poslat do čtečky, než ho louskat na monitoru. Ano, dokonce jsem po letech díky čtečce zase začal číst zprávy. Zdarma je doručuje jak Aktuálně, tak iDnes. Aktuálně bylo první, iDnes toho nabízí více, v lepším formátu, větším rozsahu, dvakrát denně – ráno a odpoledne. Služba v aktuální podobě zaslouží pochvalu. Myslím si, že pokud budou někomu čtečky konkurovat, pak opravdu spíše než knižním nakladatelům zpravodajským domům. Více než slušná náhrada novin je prozatím zdarma. Bez inzerce. Bez reklam. Mám však dojem, že to bude jen přechodný stav… Chce to vypěstovat zvyk. A ano, osobně mohu potvrdit: je to návykové. Ale abych řekl pravdu, těch pár týdnů/dnů mne osobně už dostatečně zasytilo na dlouhou dobu. U mnohem rozsáhlejšího zpravodajství iDnes čtu spíš perexy, přeskakuju, více si uvědomuju návaznost na tištěné médium. Kandidát na předplatné bych asi nebyl. Počtem zpráv a výběrem mi více vyhovuje Aktuálně. Asi i nadále vystačím s rozhlasem, a to ještě se zpravodajstvím na Vltavě. Ale další příjemnou dávkou zpravodajství, které neopomíjím, tentokrát z jiné oblasti, představuje týdenní souhrn VTM. Soužití čtečky a zpravodajství je skvěle fungujícím manželstvím.
Co mi však na e-knihách, tedy i těch pro Kindle, vadí nejvíce, je jejich zastarávání, nekompatibilita formátů. Zná to snad každý uživatel, ostatně viz můj příběh s AmiPro. Mám obavu, že u stávajících formátů tomu bude podobně. Navíc soubor s e-knihou chráněnou DRM na jiném zařízení třeba ani neotevřu. Představa, že bych někomu odkázal nebo po někom podědil e-knihu je jaksi směšná. Pátrání po e-knihách v antikvariátu si také nedovedu zatím představit. Půjčování nových knih s DRM je také obtížné. Odkazování na konkrétní stranu pro potřeby citací vědeckých či jiných publikacích je také potíž. To jsou problémy, které u tištěné knihy nejsou. U té mám jistotu, že pokud nevyhořím nebo mi ji nesežerou myši, tak za dvacet let bude stejná.
Pokud počítáme s tím, že cena e-knih je (nebo bude) cca pouze o třetinu nižší, pak dám přednost knize tištěné. Abych řekl pravdu, pouze u knih, které nechci vlastnit a vracet se k nim, např. moje oblíbená brakovka (detektivky, většina sci-fi) a tam kde forma stejně kulhá za obsahem (typografie u e-knih je bída), tak dám přednost podobě elektronické. Jinak je prostě řada knih, které chci mít v tištěné podobě.
Oba druhy budou žít vedle sebe. Čtečka je do kapsy a na cesty ideální. Pokud jsem si však myslel, že s sebou nebudu brát z tohoto důvodu knihy tištěné, pak jsem se mýlil. Taška se mi jen nafoukla o něco víc a do jedné z kapes přibalil další kabel a sluchátka.

Související:

  • Martin Vyleťal: Porodní bolesti elektronických knih
    Za pozornost stojí mimo jiné tato pasáž:
    „E-knihy čeká ještě mnoho problémů, které je potřeba vyřešit, od technických, právních až po sociálně-etické. Papírové knihy mají v podstatě jen jeden problém a to je skutečnost, že lidé mají stále méně času a chuti číst. To se ani s příchodem e-knih pravděpodobně nezmění,“ upozornil Jan Kanzelsberger ml., majitel největšího knihkupeckého řetězce na českém trhu.
  • Knihy versus e-knihy, aneb pro a proti

Zlý zlý Amazon Kindle… Read More »