11. večírek literárního časopisu Texty
11. večírek literárního časopisu Texty Read More »
Zatím jen termín, který se můžete zablokovat v kalendáři: 9. 3. 2007, Vsetín, večer až ráno. Literární část se uskuteční v galerii V Poschodí v knihkupectví Dalibora Maliny.
Večírek Textů bude Read More »
V posledních dnech Potápěč zaujal pár zbývajících nešťastníků, kteří ještě čtou literaturu. Nejprve v tisku. Malý článek ve Víkendu Hospodářských novin.
A pak je tu něco mého povídání o elektronické literatuře pro Českou televizi. Na tom natáčení byl nejzajímavější technologický pokrok, který se dotkl maskérny. Odličování nyní probíhá nám některým důvěrně známými ubrousky na zadečky. Faktem je, že na makeup asi není nic lepšího 🙂
Potápěč v tisku a televizi Read More »
Jeden z nejproduktivnějších makedonských autorů (*1920).
OZVĚNA ZBOJNICKÉ PÍSNĚ
…Střel mě rovno do očí – tam je má nenávist,
tam je i hlad mé lásky a mých snů.
Střel mě do hrdla krvavého od písně a nadávky
a nediv se, že ani mrtev neklesnu.
Ani tehdy neklesnu. I mrtev budu sám život.
Jedovaté mlhy švihaly mi bičem čelo,
deště se mi zarývaly karabáčem do páteře, do každé kůstky,
a kalné přívaly mě vlekly přes černá vymrskaná pole.
Já, zbojník, nec nemám a mám všecko,
já, ponurý hříšný tulák s tíhou prokletí,
mám jenom srdce a nic než to srdce holé.
A nic. A co bych měl? Černé hajducké ruce,
pochodně, jež kradly slunci černé světlo dvojlomné,
a ostré zuby – od skřípění, hryzání, tajemství,
a sny jen sny – bohatství smrti omámilo mne –
a dvě černé dívčí oči, dvě zářivé kočičí zřítelnice,
dvě vlahé krůpěje pláče, smíchu a touhy.
A nic. Nejsem nic. I jsem i nejsem. Pouhý
strom pro úder větru, kámen pro blesky a hromy,
před smrtí jsem stál, abych před životem neklečel chromý,
tehdy, kdy mi na kopí vlál prapor vzpoury,
tehdy jsem se smál, odhaluje krvavé čelisti,
a sekal jsem ránu za ranou.
Země, přijmi mě takového. Jsem tvé divoké houští,
mám hrdlo jako pramen nejen pro písně a nadávky,
mám hrdlo pro hurá a hurá pro útok mám
a soudruhů bezpočet takových, jako jsem sám,
a tak unáší-li mě vichr, nesměj se mi, soudružsky odpusť,
když jsem jarní píseň i když jsem vlk a vyju.
(přeložil Luděk Kubišta)
STAŘÍ DOBŘÍ: Slavko Janevski (CXV.) Read More »
Stůl mám zasypán novými knihami. Všechny jsem zatím ani nestihl přečíst. Takže je čas aspoň na malou probírku některými.
Jan Válek: Rozkřídlil se pták na trnce plané
Kniha, ze které mám radost, protože je to posmrtně vydaná sbírka našeho vsetínského kamaráda, přispěvatele Textů (vydalo nakladatelství Dalibor Malina).
ŠEROSVIT
Tehda jsem byl zasažen
Jinak popínal jsem svou kůží bubny světa
Zasažen tak, že čist, nekornatý
Když malá dcerka vykřikla zpěv a vyběhla
z rezonující zešeřelosti lesa
Seznala přítele šero
vítala přítele jas
Běžela s pažemi křičícími
na louku jarní vysokou
zvonící zelení třeslic a fialami vstavačů
Pod nebem vysokánským tehda běžela
PS: Ukázku najdete také na blogu Nehybnost, můžete tipovat jeho autora Jsem rád, že je on-line, ale jeho jméno neprozradím.
Karel Vysloužil: S holí poutníka
Čerstvá novinka, 24. 1. 2007 vydalo nakladatelství Lípa. Tento výbor z autorovy poezie vychází u příležitosti jeho osmdesátých narozenin a je průřezem jeho celoživotní tvorby. Od veršů, za které byl v roce 1948 uvězněn, až po současnost.
jsou rána
kdy do dvora
těžce padá
obloha potemnělá
kdy já bych chtěl
i ty bys chtěla
přenést horu
ale ta se nepohne
jsou rána
plna slunečního jasu
kdy hora i obři
jsou
v samotné
podstatě naší mysli
Martin Švanda: Dívka s papírovým mečem
Vyd&2225;no v edici MaPa Martina a Pavly Stöhrových na sklonku roku 2006. Jako obvykle: sličná úprava, obsah hodný pozornosti. Mohu jen doporučit. Navíc knihy dříve víceméně nedostupné by nyní měla nabízet i distribuční síť Kosmasu.
* * *
ty příznaky
s nimiž jsem si v noci začal
mne ve dne neopouštějí
prý jsem jim nasliboval…
a já zatím
hraju s kuchyní hru
na přeplněný stůl a neumyté nádobí
špinavá hra
neumytá sobota
dívám se na strop
Tak prohrabování opravdu přináší zajímavé výsledky i na poli poetickém. Opět to teda není žádný výkřik, spíš příklad jak to nedělat. Ale dávám to tu hlavně jako vlastní archivní paměť ať to později nemusím hledat. Báseň sama o sobě zajímavá příliš není, pokud pro sebe opominu geografické vymezení, to spíš autor (* 1938), který působil jako agent americké rozvědky.
Antonín Heryán
BYSTŘIČKA
Kůzle dětství dovádí,
skřivan zpívá o mládí.
mluví tu i pstruzi v říčce –
na Bystřičce, na Bystřičce…
Hůrka Klenov, velký stan
i hrad – pyšný zeměpán,
dívá se dolů na zrcadlo,
co do hluboké vody spadlo,
a tráva, listí podél cesty
málem škodolibě křepčí, chřestí,
ale soumrak už zdaleka
je rosou, stíny vylekal:
A tak ztichly provinile.
Večer rozžal hvězdy bílé
a dech rodný, skoro ze sna,
vnímal jsem teď, v luně žasna…
Dálek sláva – polní tráva,
tu je země snu i práva,
tu dětství dosud dovádí
a všechno zpívá o mládí,
mluví tu i pstruzi v říčce –
na Bystřičce, na Bystřičce…
Tulák na pomezí, 1994
Je to tak, podobný skluz jsme ještě neměli, ale podzimní číslo bude na světě snad už coby dup. Není to tím, že by redaktoři Textů zlenivěli, ale jenom nějak nestíháme při našich zaměstnáních. Nejprve tu byla konference věnovaná osobnosti Mojmíra Trávníčka,
potom jsme chystali k vydání sbírku Jana Válka, která už je od Vánoc na světě, nyní dokončujeme a pro vydání chystáme sborník ze zmiňované konference. Ale snad vše brzy napravíme. Zatím je tu aspoň tradiční upoutávka v podobě comicsu Michala Jareše.
A snad bude i tradiční večírek spojený s křestem knihy. Pokud ještě někdy napadne sníh, tak bude i zimní 🙂
Tak dnes odkaz na jeden blog neblog. Pokud vás zajímá typografie, pravděpodobně jste někdy narazili na stránky www.sazba.cz, které řadu let nabízely, byť sporadicky, aktuality z této oblasti a stejně tak i knihy a příručky z této oblasti v PDF. Nyní se toto vše přesunulo na novou adresu: http://typoglosy.blogspot.com, kde lze nyní stáhnout i text básníka Jana Zahradníčka Typografům z roku 1946.
Kamarádi mi z Ostravy poslali čerstvě vytištěnou Obrácenou stranu měsíce 3/2003. V tuto chvíli ještě není PDF tohoto čísla na stránkách časopisu, ale doporučuju sledování a pozornosti. Uplynul již více než rok od úmrtí básníka Petra Kabeše a redakce časopisu ve spolupráci s jeho manželkou Annou Kareninovou, jinak známou překladatelkou, připravila číslo, které je mu věnováno. Monotematické číslo doplňuje související studie Petra Hrušky o tvorbě autorů gerenerace 60. let v době normalizace.
Nemusí to být žhavá novinka, ale po dlouhou dobu neaktualizované stránky časopisu Psí víno nabízí ke stažení svá poslední čísla v PDF. Obzvlášť musím doporučit fotografie z posledního dvoučísla.