Plnicí pera a inkousty

Florencie – město perům zaslíbené. Ano, je to tak. Město Leonardovo a Michelangelovo, ale také zde mají své sídlo Pineider (založeno 1774!), Stipula (založeno 1945), Visconti (založeno 1988) nebo původně znovuobnovené Tibaldi (založeno 1914). Další výrobci tomuto městu věnovali své limitky (Delta, Aurora…). Srdce milovníka plnicích per zde plesá. Takže jsem byl psychicky připraven na možnost, že si možná nějaké pero koupím. Nemám jich málo, ale…
V městečku, kde jsme byli ubytováni se sice za výlohou třpytily modely od Montblancu a Montegrappy… Montblanc mne nikdy úplně nebral, ale na nějakou Montegrappu možná ještě časem dojde. Měl jsem ve Florencii sice namířeno do Casa dela Stilographica, ale tam jsem už nedorazil, protože jsme cestou narazili – asi patnáct metrů od Mostu zlatníků – na malý obchůdek Pinart. Jeho nabídka je na internetu, kde jsem na něj doposud taky nenarazil, mnohem skromnější než v obchůdku samotném.

Vyzkoušel jsem modely od Visconti, Pineideru, Leonarda, ale nakonec jsem skončil u Pininfariny PF Two, které leželo ve dvou barvách na stole už když jsem přišel. Pineider se mi líbil, ale když u pera za skoro 400 euro hrot nepíše na první dobrou, tak je to trochu zklamání a pero jsem odložil. To osahání v kamenných obchodech má něco do sebe 🙂 Proč jsem si nakonec vybral Pininfarinu? Per klasických tvarů mám celkem dost. Ale hlavně se mi s ním psalo lépe než s Vicconci řad Rembrant nebo Van Gogh, levnějšími Aurorami nebo také perem Pineider La Grande Bellezza. (Ale kdyby bylo na prodejně v této jantarové, tak nevím, možná odcházím s ním). Ani zrovna dostupné Leonardo úplně nezaujalo. Naštěstí. Pošetřil jsem. Navíc model od Pininfariny se mi líbil už dlouho, protože je prostě trochu jiný, ale zároveň je i současný. Je to zároveň designovka, který navrhla společnost, která například v roce 1984 navrhla Ferrari Testarossa! Ano, Pininfarina je spojena především s designem automobilů, ale má i řadu kancelářských produktů. Ostatně design zde uvedeného pera získal Red Dot Award 2021. Ale k čemu by to bylo, pokud by se s perem dobře nepsalo. A ono se s ním píše opravdu dobře!

Vybíral jsem mezi černou a blu scuro. Temněmodrá nakonec zvítězila. Je to blbost, ale pocitově je tmavší než ta černá. Sametový povrch na dotek. U pera zaujme už netradiční balení v hliníkovém tubusu. Samotné řemeslné zpracování je výborné, vše sedí, lícuje. Paráda! Pininfarina PF Two je pero těžší a mohutnější, což nemusí každému vyhovovat. Např. Opus 88 Bella, skvělé pero s hrotem Bock, které mohu jenom doporučit, je sice mohutnější, ale mnohem lehčí. Prostě kov vs. plast. Jak vidíte na srovnání, tak Pininfarina není žádný drobeček.

Tělo je z eloxovaného hliníku se zploštělými a šikmými konci. Pružinový klip je plochý a je zapuštěný v jedné rovině s tělem pera uvnitř jediné fazety, která zároveň funguje jako zarážka bránící kutálení pera po stole. Klip lze vysunout stisknutím na samotném vršku pera, jinak o něm nevíte.

Osobně mám rád mohutnější a těžší pera, takže mi nevadí s nimi psát dlouhé texty. V ruce sedí výborně. Co je nutné vyzdvihnout, tak je ocelový hrot od JoWo, který je opravdu výborně vyladěný a je radost s ním psát. To byla láska na první dotek! Doopravdy.

Jedná se o pero, které je plněno klasickým konvertorem nebo standardními bombičkami. A taková drobnost: konvertor má na sobě závit, což je potěšující. Pokud nemáte pera jen na stole, ale nosíte je po kapsách, tak u některých se vám stane, že se při chůzi konvertor uvolní, vytřepe. A pokud tělo pera dobře netěsní, máte inkoust vytečený v kapse. Je to taková drobnost, ale vyloženě praktická. Magnetický mechanismus zavírání vršku funguje na výbornou a vršek pera opravdu těsní. Pero píše i po delší době hned, bez nějakých obtížných startů.

Na rozloučenou jsem si ještě od prodejce nechal naplnit pero sepiovým inkoustem od Aurory. Hnědých inkoustů ve své sbírce nemám mnoho, snad jen Diamine a Pelikan. Preferuju jinak všechny možné odstíny zelené, spíš teda ty tmavší, ale musím přiznat, že tímto inkoustem, kterým jsem pero v obchůdku zkoušel, se píše velmi příjemně. V kombinaci s perem nezasychá, pero píše i po delší době. Možná adept na další koupi. Protože jak všichni víme, tak inkoustů není nikdy dost.
Pero je dostupné i v mých oblíbených obchodech Stilo&Stile a Appelboom. Ve Florencii mne stálo jen o pět euro víc.

Jinde na webu:

• https://www.youtube.com/watch?v=iBlDzedEwsQ
• https://www.youtube.com/watch?v=TdpSsl0mPFc
• https://www.youtube.com/watch?v=UKugA1Miv2M
• https://www.gentlemanstationer.com/blog/2021/12/11/pen-review-pininfarina-pf-two-fountain-pen
• https://www.fountainpennetwork.com/forum/topic/362405-pininfarina-pf-two-fountain-pen-a-first-look/

Japonské inkousty Guitar nepatří mezí nejznámější značky inkoustů, aspoň tedy v našich končinách určitě ne. Gentle Green je pak zelený inkoust pro plnicí pera, který pochází z původně čtyřdílné kolekce inspirované obdobím Taišó (1912-1926). Výrobce řadu postupně rozšiřuje a nyní nabízí 16 barev.) Výrobcem inkoustů Guitar je společnost Teranishi Chemical Industry, která byla založena před více než sto lety, tedy právě v období hospodářského rozmachu Japonska a příklonu k západní civilizaci. A je známá právě svými inkousty, které byly prvním produktem společnosti. Těžko říct, proč jako značku zvolili právě jméno Guitar…
Termín „haikara“ je odvozený od anglického „High Collar“ a původně v Japonsku sloužil pro označení módy oblékání západních oděvů. Původně tento poněkud hanlivý výraz získal nádech nostalgie. Stejně jako celá kolekce těchto inkoustů.

Japonský cit pro detail začíná už u balení. Krabička rozhodně patří k těm výraznějším. Značka Guitar Gold Star je pak vytištěna vršku lahvičky společně s postavou ženy hrající na kytaru. K lahvičce je přiložena i kartička se vzorkem barvy. Inkoust není příliš vlhký, ani suchý, tak akorát. Ale v mém případě je to dáno i tím, že jej používám průběžně po celý rok převážně v ebonitovém peru Narwhal Nautilus (po přejmenování značky teda Nahwalur Nautilus) s hrotem F. Jinak je tok inkoustu hladký a viskózní, prostě bez problémů. V peru nijak nezasychá. Jedná se o středně temnější sytou zelenou. Taková pohodová zelená v odstínech mechu, trávy nebo jehličnatého lesa.

Srovnání s jinými mými zelenými v starším příspěvku Hledání té pravé zelené (nějaké mi od té doby přibyly).

Na Instagramu jsem uváděl, že zelená je v případě tohoto inkoustu modrá. Je to tak, že Guitar Gentle Green je při psaní nejprve lehce modrý, než na vzduchu úplně zezelená. Dozraje. Proměna, která se neomrzí. Jedná se o inkoust na vodní bázi. Na většině ofsetových papírů má inkoust barvu blížící se vzorku přiloženému k lahvičce. Na jednom z křídových papírů je spíš modrý. Inkoust se mi nerozpíjí ani na méně kvalitních papírech a zasychá poměrně rychle.

Cena 19,50 € za 40 ml inkoustu není malá (kupoval jsem u Stilo&Stile), ale i tak můžu tento inkoust bez uzardění doporučit. A to nejenom milovníkům zelené.

Mám slabost pro pístová plnicí pera (dobře, nejen pro ně), proto jsem nemohl přehlédnout americkou značku Narwhal. Některé modely jsou za opravdu dobrou cenu, ale když se objevil model Nautilus… Hm, byla to láska skoro na první pohled. Skoro. Chvíli jsem váhal, a najednou bylo vyprodáno. A stále ještě je, přestože jsou oznámeny i nové barevné varianty. Ale nakonec jsem objevil, že v Rumunsku by ještě k zakoupení byla, a to na e-shopu Penmania. E-shop sice není v angličtině, ale prodejce byl velmi ochotný. Po odeslání z Rumunska bylo pero na druhý den u mne. Poštovné, 16 Euro, vyvážila rychlost a dva cca A6 bločky Endless Storyboard s papírem Tomoe River 68 g, které prodejce přibalil.

Řada Nautilus byla uvedena na trh v říjnu loňského roku. A já konkrétně zatoužil po zcela černém peru s černým hrotem Narwhal Nautilus – Cephalopod Black. Černou se dá zkazit jen málo. A kupodivu ani leštěný černý ebonit není tak velký lapač otisků, jak jsem se obával. Pera jsou vyrobená z evropského ebonitu. Ebonit poznáte, krom toho, že je na dotek jiný než plast, tak má svou specifickou vůni. Tu můžete znát hlavně z některých prvorepublikových a poválečných per, než ebonit nahradily plasty. Nyní je tento materiál používán spíše pro vyšší modely per. A vzhledem taky jsem konečně mohl i doma uskutečnit pokus s třením ebonitu liščím ohonem. Liščí kůže se shodou okolností také doma našla. A? Funguje to. (Ale ne na barvených vlasech mé ženy. O sobě ani nemluvím, není zkoušet na čem.)

Pero bezpečně dorazilo chráněno v bílé krabici s magnetickým závěrem, se zárukou a krátkou instrukcí o plnění pera. Samotné pero je precizně zpracováno. Nelze nic vytknout. Víčko pera jde sundat po dvou a půl otáčkách. Délka pera s nasazeným víčkem je 149 mm, bez víčka 133 mm, průměr těla 13 mm, úchopu 11 mm a váha pera bez inkoustu je 37 g. Kapacita pístového plnění je 1,2 ml.

Pero je to poměrně velké. Jak vidíte, tak v celku asi o centimetr větší než Delta Jounal Oversize a o chlup větší než Opus 88 Bela. Víčko na pero nasadit nelze, ale s tím jsem počítal. U těchto velkých per stejně nikdy nenasazuju. Pero je dobře vyvážené a vhodné pro dlouhé psaní. Úchop je dostatečně dlouhý a závit na peru není tak ostrý, aby tlačil. Pero zaujme především svým vzhledem a netradičními průzory. Já si myslím, že Jules Verne, nadšený milovník pokroku, by z tohoto pera, které celé trochu připomíná ponorku, měl radost. Právě průzory na peru, , kterými můžete pozorovat kolik ještě zbývá inkoustu vypsat,  jsou inspirovány okénky slavné ponorky kapitána Nema. S Nautilem se můžete setkat v legendárních Dvaceti tisících mil pod mořem nebo v Tajuplném ostrovu.  Koneckonců: kdo z nás, chlapců, někdy nesnil o tom, že na palubu Nautila vstoupí a přečte si to známé a nezapomenutelné „Mobilis in mobili“.

Narwhal má ve svých perech hroty vlastní výroby, konkrétně u tohoto modelu o velikosti #6. Na boku hrotu je označena jeho síla, v mém případě F, na hrotu samotném pak vylisován narval, známý mořský jednorožec, který dal značce jméno. Pero hned od počátku píše na výbornou. Hrot se dá spolu s usazením z pera vyšroubovat. Z obrázku je patrné, že jde zaměnit například za hrot z pera Moonman T2. Hrot je vlhčí, což je pro mne jen plus, a jeho šířka odpovídá spíš evropským zvyklostem, než hrotům japonským. Jinak do pera jsem naplnil inkoust Gentle Green od japonské značky Guitar (koupil jsem u Stilo&Stile), pero si s ním rozumí velmi dobře.

Pokud máte rádi větší pera a pokud dáváte přednost pístovému plnění, pak by toto pero mohlo být právě pro vás. Za sebe můžu jen doporučit. Ke zpracování a funkčnosti nemám žádné výtky. Cena 120 Euro je velmi přiměřená, ta platí i pro černé pero s bronzovými doplňky. Za jiná barevná provedení si již budete muset připlatit. Pokud je aktuálně seženete.

Najít tu pravou zelenou je kumšt. A běh na dlouhou trať 🙂 (Papír 70 g + papír Sendme Smooth High White 90 g.)

České inkousty od Koh-i-Nooru zná u nás snad každý. Jejich cena je bezkonkurenční. Navíc za lahvičky o objemu 50 ml, což je u inkoustů spíše nadstandardní objem. A i samotné plastové lahvičky jsou fajn, nárazuvzdorné a praktické. Ale jaké jsou tyto inkousty v běžném používání? Mám v šuplíku celou sadu, takže pojďme na to.

Dříve jsem používal také celkem často používal zelený inkoust, ten u mne nahradily inkousty řady jiných výrobců, ale čas od času se k němu vracím. Neutrální zelená, vůči které nemám žádné výhrady. Červený jsem používal velmi zřídka a černá u inkoustu není moje příliš oblíbená barva. Jako snad každý jsem modrou od KIN používal. Prostě školní inkoust. Ale i tady dávám přednost konkurenci a jiným odstínům, spíše modročerným (blue black), a výrobcům. U všech inkoustů platí, že jejich cena je bezkonkurenční a dostupnost skvělá. Jsou však dvě věci, které mi u těch běžné nedokumentní řady vadí. Tou první je sytost, která není nejvyšší ani u jedné z barev. Ty barvy jsou takové vyšisovanější. A voděodolnost nepatří k nejvyšším, eufemisticky řečeno. Prostě žádná. Druhá věc je pak možná osobnějšího rázu. Většinou používám plnicí pera s hroty o šířce F. A inkousty od Koh-i-noru patří k těm sušším a v perech mi zasychají. Nic to však nemění na tom, že pro běžné psaní jsou tyto inkousty zcela dostačující. Navíc jsem u těchto inkoustů nikde nenarazil na to, že by mi ucpaly pero. (Což např. o KZW tvrdit nemůžu.) Jediným větším „problémem“ tak je skutečnost, že jsou příliš obyčejné.

Dokumentní inkousty jsou pak jiné. Škoda, že v této řadě jsou pouze dvě barvy: černá a modrá. Voděodolnost, stálobarevnost a sytost nejsou problémem, ani suchost/zasychání. Černý inkoust sice není úplně černý. Při psaní je spíš černozelený, ale víc je to patrnější v lahvičce než na papíru, po zaschnutí pak spíš černošedý. Pro černý i modrý platí přiměřená rychlost zasychání na papíru. Ale černou nepíšu příliš často. Osobně z celé palety Koh-i-noru pravidelně používám právě pouze jeden, a to modrý dokumentní inkoust, na který nedám dopustit. Pár jeho lahviček v průběhu let už padlo a víceméně v nějakém peru ho mám naplněn stále. Některý z jeho předchůdců stejné značky, ale pravděpodobně založený na jiné receptuře, mi jeden hrot v Parkeru v devadesátých letech prožral, ale tady jsem naštěstí nic takového ani při několikaletém používání nezaznamenal. Levný a výborný.

Takže pokud to shrnu: buďme za tyto inkousty rádi. Právě pro svou obyčejnost by nám chyběly.

Související:

• Je Koh-I-Noor skutečně taková sr*čka???
• Koh-I-Noor Document Fountain Pen Inks…
• Ink Review Koh-I-Noor blue

Verdigris v běhu: měď, ocet, sůl. Nyní a před.