Plnicí pera a inkousty

Japonské inkousty Guitar nepatří mezí nejznámější značky inkoustů, aspoň tedy v našich končinách určitě ne. Gentle Green je pak zelený inkoust pro plnicí pera, který pochází z původně čtyřdílné kolekce inspirované obdobím Taišó (1912-1926). Výrobce řadu postupně rozšiřuje a nyní nabízí 16 barev.) Výrobcem inkoustů Guitar je společnost Teranishi Chemical Industry, která byla založena před více než sto lety, tedy právě v období hospodářského rozmachu Japonska a příklonu k západní civilizaci. A je známá právě svými inkousty, které byly prvním produktem společnosti. Těžko říct, proč jako značku zvolili právě jméno Guitar…
Termín „haikara“ je odvozený od anglického „High Collar“ a původně v Japonsku sloužil pro označení módy oblékání západních oděvů. Původně tento poněkud hanlivý výraz získal nádech nostalgie. Stejně jako celá kolekce těchto inkoustů.

Japonský cit pro detail začíná už u balení. Krabička rozhodně patří k těm výraznějším. Značka Guitar Gold Star je pak vytištěna vršku lahvičky společně s postavou ženy hrající na kytaru. K lahvičce je přiložena i kartička se vzorkem barvy. Inkoust není příliš vlhký, ani suchý, tak akorát. Ale v mém případě je to dáno i tím, že jej používám průběžně po celý rok převážně v ebonitovém peru Narwhal Nautilus (po přejmenování značky teda Nahwalur Nautilus) s hrotem F. Jinak je tok inkoustu hladký a viskózní, prostě bez problémů. V peru nijak nezasychá. Jedná se o středně temnější sytou zelenou. Taková pohodová zelená v odstínech mechu, trávy nebo jehličnatého lesa.

Srovnání s jinými mými zelenými v starším příspěvku Hledání té pravé zelené (nějaké mi od té doby přibyly).

Na Instagramu jsem uváděl, že zelená je v případě tohoto inkoustu modrá. Je to tak, že Guitar Gentle Green je při psaní nejprve lehce modrý, než na vzduchu úplně zezelená. Dozraje. Proměna, která se neomrzí. Jedná se o inkoust na vodní bázi. Na většině ofsetových papírů má inkoust barvu blížící se vzorku přiloženému k lahvičce. Na jednom z křídových papírů je spíš modrý. Inkoust se mi nerozpíjí ani na méně kvalitních papírech a zasychá poměrně rychle.

Cena 19,50 € za 40 ml inkoustu není malá (kupoval jsem u Stilo&Stile), ale i tak můžu tento inkoust bez uzardění doporučit. A to nejenom milovníkům zelené.

Mám slabost pro pístová plnicí pera (dobře, nejen pro ně), proto jsem nemohl přehlédnout americkou značku Narwhal. Některé modely jsou za opravdu dobrou cenu, ale když se objevil model Nautilus… Hm, byla to láska skoro na první pohled. Skoro. Chvíli jsem váhal, a najednou bylo vyprodáno. A stále ještě je, přestože jsou oznámeny i nové barevné varianty. Ale nakonec jsem objevil, že v Rumunsku by ještě k zakoupení byla, a to na e-shopu Penmania. E-shop sice není v angličtině, ale prodejce byl velmi ochotný. Po odeslání z Rumunska bylo pero na druhý den u mne. Poštovné, 16 Euro, vyvážila rychlost a dva cca A6 bločky Endless Storyboard s papírem Tomoe River 68 g, které prodejce přibalil.

Řada Nautilus byla uvedena na trh v říjnu loňského roku. A já konkrétně zatoužil po zcela černém peru s černým hrotem Narwhal Nautilus – Cephalopod Black. Černou se dá zkazit jen málo. A kupodivu ani leštěný černý ebonit není tak velký lapač otisků, jak jsem se obával. Pera jsou vyrobená z evropského ebonitu. Ebonit poznáte, krom toho, že je na dotek jiný než plast, tak má svou specifickou vůni. Tu můžete znát hlavně z některých prvorepublikových a poválečných per, než ebonit nahradily plasty. Nyní je tento materiál používán spíše pro vyšší modely per. A vzhledem taky jsem konečně mohl i doma uskutečnit pokus s třením ebonitu liščím ohonem. Liščí kůže se shodou okolností také doma našla. A? Funguje to. (Ale ne na barvených vlasech mé ženy. O sobě ani nemluvím, není zkoušet na čem.)

Pero bezpečně dorazilo chráněno v bílé krabici s magnetickým závěrem, se zárukou a krátkou instrukcí o plnění pera. Samotné pero je precizně zpracováno. Nelze nic vytknout. Víčko pera jde sundat po dvou a půl otáčkách. Délka pera s nasazeným víčkem je 149 mm, bez víčka 133 mm, průměr těla 13 mm, úchopu 11 mm a váha pera bez inkoustu je 37 g. Kapacita pístového plnění je 1,2 ml.

Pero je to poměrně velké. Jak vidíte, tak v celku asi o centimetr větší než Delta Jounal Oversize a o chlup větší než Opus 88 Bela. Víčko na pero nasadit nelze, ale s tím jsem počítal. U těchto velkých per stejně nikdy nenasazuju. Pero je dobře vyvážené a vhodné pro dlouhé psaní. Úchop je dostatečně dlouhý a závit na peru není tak ostrý, aby tlačil. Pero zaujme především svým vzhledem a netradičními průzory. Já si myslím, že Jules Verne, nadšený milovník pokroku, by z tohoto pera, které celé trochu připomíná ponorku, měl radost. Právě průzory na peru, , kterými můžete pozorovat kolik ještě zbývá inkoustu vypsat,  jsou inspirovány okénky slavné ponorky kapitána Nema. S Nautilem se můžete setkat v legendárních Dvaceti tisících mil pod mořem nebo v Tajuplném ostrovu.  Koneckonců: kdo z nás, chlapců, někdy nesnil o tom, že na palubu Nautila vstoupí a přečte si to známé a nezapomenutelné „Mobilis in mobili“.

Narwhal má ve svých perech hroty vlastní výroby, konkrétně u tohoto modelu o velikosti #6. Na boku hrotu je označena jeho síla, v mém případě F, na hrotu samotném pak vylisován narval, známý mořský jednorožec, který dal značce jméno. Pero hned od počátku píše na výbornou. Hrot se dá spolu s usazením z pera vyšroubovat. Z obrázku je patrné, že jde zaměnit například za hrot z pera Moonman T2. Hrot je vlhčí, což je pro mne jen plus, a jeho šířka odpovídá spíš evropským zvyklostem, než hrotům japonským. Jinak do pera jsem naplnil inkoust Gentle Green od japonské značky Guitar (koupil jsem u Stilo&Stile), pero si s ním rozumí velmi dobře.

Pokud máte rádi větší pera a pokud dáváte přednost pístovému plnění, pak by toto pero mohlo být právě pro vás. Za sebe můžu jen doporučit. Ke zpracování a funkčnosti nemám žádné výtky. Cena 120 Euro je velmi přiměřená, ta platí i pro černé pero s bronzovými doplňky. Za jiná barevná provedení si již budete muset připlatit. Pokud je aktuálně seženete.

Najít tu pravou zelenou je kumšt. A běh na dlouhou trať 🙂 (Papír 70 g + papír Sendme Smooth High White 90 g.)

České inkousty od Koh-i-Nooru zná u nás snad každý. Jejich cena je bezkonkurenční. Navíc za lahvičky o objemu 50 ml, což je u inkoustů spíše nadstandardní objem. A i samotné plastové lahvičky jsou fajn, nárazuvzdorné a praktické. Ale jaké jsou tyto inkousty v běžném používání? Mám v šuplíku celou sadu, takže pojďme na to.

Dříve jsem používal také celkem často používal zelený inkoust, ten u mne nahradily inkousty řady jiných výrobců, ale čas od času se k němu vracím. Neutrální zelená, vůči které nemám žádné výhrady. Červený jsem používal velmi zřídka a černá u inkoustu není moje příliš oblíbená barva. Jako snad každý jsem modrou od KIN používal. Prostě školní inkoust. Ale i tady dávám přednost konkurenci a jiným odstínům, spíše modročerným (blue black), a výrobcům. U všech inkoustů platí, že jejich cena je bezkonkurenční a dostupnost skvělá. Jsou však dvě věci, které mi u těch běžné nedokumentní řady vadí. Tou první je sytost, která není nejvyšší ani u jedné z barev. Ty barvy jsou takové vyšisovanější. A voděodolnost nepatří k nejvyšším, eufemisticky řečeno. Prostě žádná. Druhá věc je pak možná osobnějšího rázu. Většinou používám plnicí pera s hroty o šířce F. A inkousty od Koh-i-noru patří k těm sušším a v perech mi zasychají. Nic to však nemění na tom, že pro běžné psaní jsou tyto inkousty zcela dostačující. Navíc jsem u těchto inkoustů nikde nenarazil na to, že by mi ucpaly pero. (Což např. o KZW tvrdit nemůžu.) Jediným větším „problémem“ tak je skutečnost, že jsou příliš obyčejné.

Dokumentní inkousty jsou pak jiné. Škoda, že v této řadě jsou pouze dvě barvy: černá a modrá. Voděodolnost, stálobarevnost a sytost nejsou problémem, ani suchost/zasychání. Černý inkoust sice není úplně černý. Při psaní je spíš černozelený, ale víc je to patrnější v lahvičce než na papíru, po zaschnutí pak spíš černošedý. Pro černý i modrý platí přiměřená rychlost zasychání na papíru. Ale černou nepíšu příliš často. Osobně z celé palety Koh-i-noru pravidelně používám právě pouze jeden, a to modrý dokumentní inkoust, na který nedám dopustit. Pár jeho lahviček v průběhu let už padlo a víceméně v nějakém peru ho mám naplněn stále. Některý z jeho předchůdců stejné značky, ale pravděpodobně založený na jiné receptuře, mi jeden hrot v Parkeru v devadesátých letech prožral, ale tady jsem naštěstí nic takového ani při několikaletém používání nezaznamenal. Levný a výborný.

Takže pokud to shrnu: buďme za tyto inkousty rádi. Právě pro svou obyčejnost by nám chyběly.

Související:

• Je Koh-I-Noor skutečně taková sr*čka???
• Koh-I-Noor Document Fountain Pen Inks…
• Ink Review Koh-I-Noor blue

Verdigris v běhu: měď, ocet, sůl. Nyní a před.

Bohatství produkce českých plnicích per z období První republiky až let poválečných je fascinující. Přestože je někdy obtížné rozlišit výrobce a výrobkovou řadu, i tak se počet výrobců se pohybuje někde okolo třiceti. Patří mezi ně i Milevia Arnošta Jonáka z jihočeského Milevska působící v letech 1931(?)-1948. Asi nejpodrobněji historii této firmy přibližuje článek Petry Kratochvilové otištěný v Milevském zpravodaji č. 4 z roku 2020, který si zde dovoluji vložit samostatně (PDF). Také činnost této firmy byla ukončena Vyhláškou ministra průmyslu ze dne 27. června 1948 o znárodnění podniků podle zákona č. 114/1948 Sb. Byla začleněna jako i další výrobci (Ripet, Barclay, Ipo, Steinitz, Penco, Polak-Lukesle) nejprve do národního podniku Koh-i-noor, který měl již od roku 1945 pod národní správou i zkonfiskované Haro, výrobce per z Bílé Vody u Jeseníku, později pak do Centropenu. Začlenění jednotlivých výrobců a vznik podniku centropen podrobně popisuje disertační práce Davida Bohdálka Československý tužkárenský průmysl v centrálně řízeném hospodářství 1948–1968 (PDF).
Po válce se v milevské továrně měly (snad) vyrábět oblíbené modely per Smaragd a Krystal. Pro zájemce dodávám, že nezpracovaný archivní fond továrny se nachází ve Státním oblastním archivu v Třeboni.
Několikrát mi pera Milevia v aukcích unikla, ale tímto modelem, lépe řečeno celou psací soupravou, jsem si náladu vylepšil. Pero je osazeno americkým hrotem, takže lze dovozovat, že se jedná o předválečnou produkci. Za války byly nahrazeny hroty německými. Zub času se sice na peru podepsal, jak drobnými známkami užívání, tak tím, že u celuloidu dochází v průběhu desetiletí k drobným deformacím, ale na kráse mu neubral. I po letech dělá radost.