STAŘÍ DOBŘÍ: Tu Fu (CIV.)

/ Diskuze / Literatura, Staří dobří

Čínský básník (* 712, † 770), který je považován za patrona čínské poezie.

PO SKLONKU NEBES

Po sklonku nebes váhavým krokem
podzim se blíží.
Po dvorcích lidí měsíce stíny
ostře se plíží.
Panáček z luny tancuje chvíli
po hládi vodní,
panenka z luny klaní se čile
jak dáma dvorní.
Zářivá chvíle, proč tebou hořkne
rudé mé srdce,
proč, chvíle, sčítáš prořídlé vlasy
na bílé lebce?

Neměl bys svítit, měsíci bílý,
na štíty, kopí,
neměl bys hladit vojáků stany,
mor naší doby.
 
Přeložil a přebásnil B. Mathesius a J. Průšek

STAŘÍ DOBŘÍ: Tu Fu (CIV.) Read More »

Kdo je autorem následujících veršů? (110)

/ 1 Komentář / Kdo je autorem?

Poslední dobou tu je nějak moc poezie a míň toho ostatního. Dílem nedostatkem času, dílem problémy s publikačním skriptem. Hledání toho pravého nástupce pMachine zatím není ukončeno. Taky by to mohlo skončit tím, že přestanu blogovat. Kolem se to teď šíří jako chřipka. Uvidíme.
Ale zatím je tu pondělní hádanka: Kdopak nám to napsal?

MILOSTNÝ ROZHOVOR V HORÁCH

Bylo to v horách. Svítalo v údolí.
Jak jitřní světlo tekly čisté řeky.
Šuměly k nebi čtyři topoly.
A ze vsi zvonek měkký.

Budeš mi mužem?, řekla, bratrem, milencem?
K mé višni slabé v létě v zimě vstávat?
Blankytem chválit nebe mé i zem?
Nebudu jednou v stáru v sadě tvém
studánku čistou hořem oplakávat?

Prsten jí dal a políbil.

Budeš mi ženou?, ptal se. Budeš umět jít
ouhorem, sluncem, strázní krajinami?
Můžeš mi, studánko, můžeš mi dát pít?
Máš tolik lásky blankyt podepřít,
aby jak nyní stoupal z nás i námi?

Prsten mu navlékla a zpívala.

Bylo to v létě. Svítalo v údolí.
Jak jitřní světlo tekly v horách řeky.
Šuměly k nebi staré topoly.
A ze vsi zvonek měkký.

Kdo je autorem následujících veršů? (110) Read More »