Když je to léto…
Zapadnout někam za obzor
jak slunce po třech pivech
Být Heyerdalův vor
Být live
Stařecké skvrny soumraku
zhyzdily den a proťaly mu žíly
Temelín tužeb potemněl od mraků
Těch starodávných, co se vyrojily
A bijí zvony… Bože, kdo je tluče?
Co udělaly? Ptali se jich proč?
Jeřabiny Oči koček
Těch, co skáčou přes obruče
Podzim – brána – vkroč
Kdo je autorem následujících veršů? (99) Read More »
Stěží minutelný balvan v české poezii (1905-1980).
Jeskyně slov
Ne beztrestně vstupuje jinoch se světlem
do jeskyně slov… Odvážný, sotva tuší,
kde se to octl… Mlád, i když trpící,
neví, cože je bolest… Předčasně mistrovský,
uprchne, aniž vkročil,
a vymluví se na neplnoleté století…
Jeskyně slov!…
Jen skutečný básník a na vlastní vrub
v ní prošílí křídla a to,
jak je navracet zemské tíži,
a neublížit oné, která přitahuje zem…
Jeskyně slov! Jen skutečný básník
se vrací z jejího mlčení,
aby, už stár, nalezl plačící dítě,
odložené světem na její práh…
(ze sbírky Bolest)
STAŘÍ DOBŘÍ: Vladimír Holan (XCII.) Read More »
Comics Michala Jareše, který najdete v letním čísle vsetínského literárního čtvrtletníku Texty
Upoutávka na Texty 38 – comics Read More »
Asi stárnu. Jo, prostě jak je člověku nad třicet, tak už má asi věkem zakalený zrak. No, ale knížku, kterou zde chci zmínit, bych asi nebyl schopen dočíst ani před deseti nebo patnácti lety. Není to případ Odyssea, ke kterému má člověk čas od času puzení se vracet. Je to tím, že ta kniha mi připadá blbá. Na mysli mám prózu Natálie Kocábové – Schola alternativa. Kniha je pěkně vypravená, redakčně dobře připravená, ale prostě jsem se úplně minul z obsahem.
Nic proti autorce, na fotkách je to hezká holka. Ale jestli jsou i její ostatní knihy jako tato…
Kniha, kterou jsem nebyl schopen dočíst Read More »
Hádanka pro pondělní noc. Žena, která psala anglicky.
* * *
Z jakých muk sebevlády
mám tupou rozkoš, žít
bez tebe svoji prázdnotu –
to mi teď hleď vyložit.
V tom chmurném vytržení
jsem téměř mohla mít
jako ty právo na smrt –
tu mi hleď urychlit
Kdo je autorem následujících veršů? (98) Read More »
Tak tady si nejsem jist. Následující báseň mám z dávného Hostu do domu 3/1970. O autorovi jsem nemohl nic bližšího najít, ale předpokládám, že jméno Andrzej Piotrowski je totožné se jménem Andrzej Czcibor-Piotrowski. Tento bohemista (* 1931) , který překládá i ze slovenštiny a angličtiny, publikoval devět svazků poezie a prózy. Pokud se mýlím, budu rád, když mne upozorníte.
Umývačky mrtvých
Naposled břitva na čelisti
v šumu pěny ostrá
čerň stéká po tvářích
a stydne chladem
Jejich ruce spočinou na tváři
omývají tělo
kostnaté
tklivě klouzají po holeních
výš
na břicho
na vpadlé maso
Přijdou do vlasů
než v černi
a
v běli
ležet bude v hoblinách a fáborech
v zamyšlených prknech
Vtisknuvše do prstů
smuteční šňůru modliteb
odběhnou
v šátcích
s umyvadlem
a
s vědrem
ty které přišly
aby ten který odešel
do země vešel
čist – prost smrtelných potů
přeložil Lubomír Nakládal
STAŘÍ DOBŘÍ: Andrzej Piotrowski (XCI.) Read More »
Otázka pro letní pondělní den.
DÉŠŤ PADÁ NA RÁNY
Na rtu obří hlavy spím.
Déšť pleská o nos krkavčí,
mouřeníni jdou v dvojstupu
z jeho děr jako kominíčci.
V horečce slyším prozpěvovat mouchu,
roleta padá za posledním dějstvím,
stínajíc hlavy muškátů.
Bez pohybu zjevného sestra
pestrý polštář hotoví,
z tolika kanýrků jsou nervózní
její prsty plné pochyb.
Strop visí pláství medu za krovy,
zatímco skřítek večerní
z hlavy obra se kutálí,
na moučném červu jezdit zkouší
a muří křídlo bije o vývěsní štít
holičské lampy, pod níž holohlaví
vrhají ustaraný stín.
Slyším jektat hamižné zuby větru
v drolící omítce, jak hryžou spáry,
v nichž moucha masařka se tulí
za křídlo motýlí.
Kdo je autorem následujících veršů? (97) Read More »
Básník, který patřil k mým nejmilejším, bývalý šéfredaktor legendárního časopisy Sešity. O jeho špatném zdravotním stavu jsem věděl od svých kamarádů, ale přesto mne tato zpráva překvapila.
Tak si připomeňme jeho poezii aspoň mým textem nejoblíbenějším.
naposled sestoupím do kanálů
ještě mně podpatek přišlápne prsty
kterými nad sebou zatahuju rošt
(jako zip ve spacím pytli ho zatahuju
taky chci tady spát
nemíním vůbec mluvit o rakvi)
v kanále budu štěkat, výt
děsí to krysy a mate chodce
dobře jsem to vymyslel
(když jsem si prodlužoval léto
na plážích maroka a lázních krytých před sněhem
když jsem si četl ve zbytečných knihách)
teď ti o tom ještě říkám
ale naposled sestoupím do kanálů
bude tam fičet štěkot smích
Nějaké doplňky:
Poezie Petra Kabeše – můj článek o Kabešově poezii v šedesátých letech
V TŘIATŘICÁTEM ROCE SVÉHO VĚKU – jedna z pondělních hádanek, další Kabešův text
Nekrolog na Novinky.cz
Atlantis – nakladatelství vydávající básníkovo dílo
Ani nevím proč se omezuji v tomto cyklu jenom mrtvými básníky. Tímto posouvám věkovou hranici na básníky žijící, ale starší sedmdesáti let.
Tentokrát je zde báseň jednoho z nejpřekládanějších uruguayských spisovatelů (* 1920).
Stránka autora: http://www.patriagrande.net/uruguay/mario.benedetti/
NOČNÍ MŮRA
Prožil jsem noc
v bláznivém snu
že mi někdo daroval
propisovací tužku
naprosto neselhávající a novou
velice elegantní a kouzelnou
to především
kouzelnou
pomyslel jsem Dobré jitro
a ona napsala Good Morning
pomyslel jsem si Jak se máte
a ona napsala Hallo
pomyslel jsem si Kupředu
ale ona napsala No Left Turn
Pomyslel jsem si Zkurvysyn
a ona Sonofbitch
tohle už byl
moc velký rozdíl
naštěstí jsem zpozoroval
že je nejvýš na čase
abych se zachránil
a procitl jsem
hosana hosana
má propisovací tužka
píše po našem
Přeložil Lumír Čivrný
STAŘÍ DOBŘÍ: Mario Benedetti (XC.) Read More »
Malá upoutávka na zajímavý server [url=http://www.tatar.cz]http://www.tatar.cz[/url], kde se můžete dozvědět hodně zajímavého o tomto národu. Ostatně na Valašsku příjmení svědčí o tom, že jejich kmeny tuty prošly. 🙂
Tak aspoň malá citace ze stránek:
Štramberské uši
Začátkem května roku 1241 se podél Odry hrnuli Tataři na Moravu. Lid utíkal na strmý, nepřístupný Kotouč. Davy Tatarů se rozložily pod Kotoučem a chystaly se k útoku. V noci se strhla bouře. Toho místní obyvatelé využili, prokopali hráze rybníka a Tatary zatopili. Po opadnutí vod našli Štramberáci několik pytlů s nasolenýma ušima, které Tataři pobitým křesťanům utínali a posílali svému chánovi. A právě na památku těchto dávných událostí se ve Štramberku pečou tzv. Štramberské uši…