STAŘÍ DOBŘÍ: Yvan Goll (LXXVII.)

Vlastním jménem Isaac Lang (* 29. 3. 1891 – † 27. 2. 1950), autor patřící francouzské i německé literatuře, expresionista, surrealista, světoobčan.

NYMFA A KENTAUR

Jsi nymfa jež uprchla z břízek
U tvých zlatých nohou se sebevraždí psi
A hvězdy se rozpouštějí v tvých očích
Z časů kdy tekly řeky

Poslední kentaur
Jedu po koni po avenue de l´Opéra
Seskakuji na všechny čtyři
Řežu se vedví
A na prahu tvého ztraceného lesa ti nabízím
Svůj krvácející trup

z francouzštiny přeložil Adolf Kroupa

STAŘÍ DOBŘÍ: Yvan Goll (LXXVII.) Read More »

Kupte si Literární noviny

Ano, mé průběžné výhrady k tomuto periodiku asi znáte. A tak se divíte, proč vyzývám k takovémuto neuváženému činu. Důvod je zcela jednoduchý. Uvidíte, že Literární noviny lze dělat i bez literatury.  Číslo 11/2005 je už opravdu jen kulturně-politický týdeník.  Navíc se typografie úvodní strany o poznání zhoršila. Prostě takové číslo, které si ve svém archivu ponechám pouze jako raritu.

Kupte si Literární noviny Read More »

Kdo je autorem následujících veršů? (80)

Protože jsme v sobotu shazovali stoleté dubisko, tak si dneska dáme jednu tematickou. Kdopak je tedy autorem?

VYRUBANÝ LES

Mé srdce porubaný les
Mýtina vykotlaných pařezů
světélkujících na úpatí noci

Kde jsou mé krásné stromy
hučící snové mládí
s korunami u nebes?

Postínány dole u země
Kořeny však svými pařáty
zpola v hlíně zpola vyčnělé
když v zemi zarůst nemohly
se drží křečovitě rozpjaty

Mé srdce vyrubaný les
Pokácený hájek zpívajících žen

Mé srdce rozervaná průrva
ale u propasti zlatý kvítek
a v hlubinách pod skalami
říční něha klokotá

Kdo je autorem následujících veršů? (80) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Bohumil Hrabal (LXXVI.)

V dnešní nedělní chvilce poezie si připomeneme známého prozaika (* 28. 3. 1914 –  † 3. 2. 1997), který nezapomínal ani na poezii. Třeba ji četl i J. H. Krchovský.

ZDRAVÍ A KRÁSE VSTŘÍC KOSMETIKOU ELIDA

Buďte pak potom statečni a plni snění,
když na všech místech sem táhne smrt a chlad,
jak mozek sám, který, jsa zcela rozštěpený,
na všechny strany střídá protiklad,

že není, kde se zachytiti a není více hvězd
a lásky není, ani luny brunátné za stmívání
a ani hovor milostný a skřípot písku cest.
Jen jídlo, šaty, soulož, práce. A zívání,

co dělati než nadejde čas jíti spát,
jen prchlý pohled v zrcadle, tak jako vrah,
když na mrtvolu v prostěradle pohlédne.

A básník, který dostal úkol život hlídat
a v lásce bdít, směje se idiotsky u vrat
a chlastá z lahve. Je půlnoc nebo poledne?

STAŘÍ DOBŘÍ: Bohumil Hrabal (LXXVI.) Read More »