Pondělní otázka: Kdo je autorem následující básně?

Lopota

Blůzu pocákanou barvami
navlékám každé ráno znovu, znovu,
prázdný, jak bývá Měsíc v novu,
když mlčí nad námi.
Jak Pierre Bonnard a jeho včelí nos,
když na míse ti jablka svá skládá,
k novému dni čichám, ještě bos,
jak voní, jestli si mne žádá.

Jste to vy, má jitra zářivá?
Už tak blízko u jeseně.
Dní i vlasů mi teď ubývá.
Je jich stále méně, stále méně.

Co sis nastřádal, to máš.
Z ničeho nic nerodí se.
Celý život jako kvaš
nanášíš na plátno lysé.

Kéž se k sobě vroucně přitulí
barvy na tom plátně vrchovatém,
červny, jež mne rychle minuly
a nepopsaly mne svým zlatem.

Je to možná něco víc než sen,
je to možná něco víc než slova.
Stokrát žízeň po výškách jak sten
rozdírá zas prsa Daidalova.

V lopotě setrvám do večerního stínu,
počkám na odlet špačků, na husy.
Až do konce nic si neprominu,
úlevu neposkytnu si.

Tak i dnes, byť o něco později, je tu otázka: Kdo je autorem následující básně?

Mám rád

Telefonní seznam jmen nenosím v hlavě
mám rád obyčejné věci
cvrčka v trávě
pomalovaný hliněný džbán
zázračnost řeči
kruhy na vodě pád kamene
a rudý jazyk plamene

V protokolu se nevyznám
v titulaturách a poctách
Mám rád co má váhu
co má barvu a není bez obsahu
křemene železa a mědi
jazyk bez cukru a octa
nevyhýbavé odpovědi

Neúčtuji má dáti dal
překračuji s námahou kopce
mám rád zlaté dukáty
podbělů co ústa otvírají klíčem
jantar slunce zrající v perlorodce
a teplou ruku která ti
pohladí mlčky čerstvé rány bičem