Německá spisovatelka a překladatelka (* 10. 12. 1891, † 12. 5. 1970), v roce 1966 obdržela Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1940 emigrovala z Německa. Její příbuzenstvo zahynulo v koncentračních táborech.

Přijde člověk

Přijde člověk
z dálky
a bude mluvit řečí
v níž možná hlásky
jsou zakončeny
řehtáním klisen
nebo
pípáním
mladých černých kosů
nebo
i zvukem skřípavé pily
jež rozřezává vše blízké –

Přijde člověk
z dálky
s pohyby psa
nebo
možná krysy
a je zima
tak ho teple ošať
může být
že má na podrážkách oheň
(jel možná
na meteoru jak na koni)
neplísni ho
bude-li tvůj koberec křičet děrami –

Cizinec vždycky
chová svůj domov
jak sirotka
pro něhož možná nehledá
nic nežli hrob.

Přel. Ludvík Kundera

Dnes zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Autor slavného románu Miguel de Cervantes Saavedra (1547 – 1616) nebyl pouze prozaikem a dramatikem, ale také básníkem. První díl Don Quijota vyšel právě před čtyřmi stoletími, a tak je čas si tuto skutečnost připomenout aspoň malou vzpomínkou na autora.

Máti, moje milá máti,
proč mě hlídat dáváte?
Kdy se neuhlídám sama,
vy mě neuhlídáte.

Prý je kdesi psáno,
že vždy k větší chuti
ponouká a nutí,
co je zakázáno;
lásku zamykanou
vždy jen rozdmýchají,
když ji zavírají;
darmo doufáte:
když se neuhlídám sama,
vy mě neuhlídáte.

Když se vůle, ach,
neuhlídá sama,
její gardedáma
nemůže mít strach;
není na vážkách
ani před smrtí,
když jde o štěstí,
to vy neznáte;
když se neuhlídám sama,
vy mě neuhlídáte.

Lásku zákazem
marně by kdo krotil;
jako noční motýl
letí za světlem;
kdyby hlídačem
všechny udělali
a víc dokázali,
než vy děláte,
když se neuhlídám sama,
vy mě neuhlídáte.

Nemá sídlo v mozku
ta milostná síla,
která učinila
i z paláce trosku,
prsa jako z vosku,
v nich žár touhy svatý,
ruce jako z vaty,
nohy plstnaté;
když se neuhlídáte sama,
vy mě neuhlídáte.

ze španělkého originálu přeložil Miloslav Uličný