Kdo je autorem následujících veršů? (58)

/ 6 Komentářů / Kdo je autorem?

Je pondělí, ach! Tady máte otázku: Kdo je autorem následujícího textu?

pořád píšu

mám skvělý kalhoty
vůbec sem skvělej
každej to říká

moje milenka se na mě všude vyptává
ještě se moc neznáme
a všude mě chválej

produkuju kila příšernýho psaní
vše to pálím v okamžení
vypiju 14 piv když chci
a 6 když nechci žádný
sem strašně citlivej ale tvrdej

bůh Mars na mě kýve z mýho
levýho svalu miloval sem
nepříčetnou ženu

stejně se oběsím nejsem katolík
nejsem terorista nejsem pravej
ani levej sem prostě ten pravej
každej to říká stejně sem nalezenec

Bůh na mě koulí pravým okem bojím se
a ještě nechci chcípnout
a tak pořád píšu

Kdo je autorem následujících veršů? (58) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Ezra Pound (LIV.)

/ Diskuze / Staří dobří

Zakladatel básnické školy imagistů (1885 – 1972).

Píseň lukostřelců z Šu

Hle, tu jsme, ulamujem první výhonky
a přemýšlíme: Kdy se dostaneme domů?
Jsme tu, protože nepřítel je z Ken-in,
vinou těch Mongolů nemáme klid.
Vybíráme měkké výhonky,
když zazní slovo „návrat“, naplní nás smutek.
Smutek v duši, tíha smutku, máme hlad a žízeň.
Obrana zůstává nejistá, ještě nelze pustit druha domů.
Vybíráme tuhé výhonky.
Ptáme se: Propustí nás v říjnu?
Ve věcech krále není klidu, nemáme odpočinku.
Smutek nás hryže, ale domů nepůjdeme.
Jaký to vykvetl květ?
Čí je ten vůz? Vojevůdce.
Koně klopýtají únavou, i jeho. Dřív byli silní.
Nemáme klidu, tři bitvy do měsíce.
Nebesa, ti koně jsou vyčerpaní.
Vojevůdci v sedlech, vojáci po boku.
Koně jsou vycvičení, vojevůdci mají šípy ze slonové kosti a toulce zdobené šupinami.
Nepřítel je rychlý, musíme bdít.
Když jsme odcházeli, vrby se shýbaly pod tíhou jara,
zpátky se brodíme sněhem,
jdem pomalu, máme hlad a žízeň,
duši plnou smutku, kdo jenom pochopí náš žal?

(Cathay, 1915)

překlad Martina Pokorného, publikováno v Souvislostech

Něco málo o autorovi lze najít na http://wings.buffalo.edu/epc/authors/pound/

STAŘÍ DOBŘÍ: Ezra Pound (LIV.) Read More »

Kdo je autorem následujících veršů? (57)

/ 10 Komentářů / Kdo je autorem?

Pondělní otázka: Kdo je autorem následujícího textu?

***
Kdo se nechává omezovat klenbou
miluje prostor

Na počátku rakev plná starých map
schematických náčrtů duší fialových krys
a nákresu žároviště v oku divoké kočky
vyzvednutá z krypty rozdychtěnými exhumátory

Stovky osleplých pokusů při hledání lebkosečky
ruce ponořené v dávných oceánech
a fantaskních ostrovech vypařených do kosmu
Hledání: hořící stín za tělem staré kartografie
Z očí vyřinuty povzdechy popela
Sněti zachvátily tělo truchlící nad ztroskotanými prsty

Konečně!

Konečně ozvěnaté kroky prostorem
Značky vyryté do stěny úzkostnými sny
Roztavené tváře temnoty a cíl
naznačený v plánku středem závitnic
ve stínu majestátních laloků
Ještě je nutno zřít se z propasti očí
a vysmeknout se z šedivé páteře zvyku

A pak už se snad objeví nenápadný středobod
v eruptivních přitažlivostech nahoty
posvěcený nedosažitelností
protože mezi nohama skrývá svatý grál
překypující apeironem cílů lidských cest

Kdo je autorem následujících veršů? (57) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Paul Celan (LVIII.)

/ Diskuze / Staří dobří

Německy píšící básník (1920 – 1970).

VE VÝŠI ÚST

Ve výši úst zřetelně:
rostlina tmy.

(Nemusíš ji hledat, světlo, zůstáváš
sněhovou sítí, držíš
svou kořist.

Obojí platí:
Dotýkané i nedotčené.
Obojí hovoří o dluhu lásky,
obé chce být a umřít.)

Rýhování listu, pupeny, řasy.
Ono rozhlížející se, cizí dni.
Slupka, skutečná a otevřená.

Ret věděl. Ret ví.
Ret to smlčí až do konce.

přeložil Josef Suchý

STAŘÍ DOBŘÍ: Paul Celan (LVIII.) Read More »

Nové čtení Zimohrádku

/ 4 Komentářů / Nezařazené

Nepatřím do skupiny šťastlivců, která se může chlubit vlastnictvím prvního vydání Zimohrádku (1965) Ivana Wernische. Zatím marná byla má pouť po antikvariátech českých. Duši ničící vzpomínku na pouze dvouletou zápůjčku této knihy z fondu mého kamaráda tak zaplašilo až nyní nové vydání v Petrovu, které je zároveň jubilejním svazkem nakladatelství (300.).
Opravdu vkusně vypravená kniha s ilustracemi Antonína Sládka je doplněna navíc doslovem Jiřího Trávníčka.
Prostě znovu vyšla zásadní sbírka žijícího „užklasika“ (co naplat, je to tak), který výrazně ovlivnil tvář současné české poezie. Ale kupovat si ji jenom kvůli tomuto by byla pěkná zhovadilost.
Trávníčkův doslov vyzývá k ještě minimálně jednomu čtení. Taktéž doporučuju takovéto čtení, které oprostí Zimohrádek od nánosů souvisejících s kritikou šedesátých let a kdysi oficiálně proklamovanými funkcemi literatury. Je jiná doba a je tu prostě poezie, které uplynulé čtyřicetiletí neublížilo.

Nové čtení Zimohrádku Read More »