STAŘÍ DOBŘÍ: Ivan Blatný (LV.)

Dnes jedna z rukopisného díla básníka s pohnutým osudem (1919 – 1990). Nepatří sice k jeho nejlepším, ale tak nějak se hodí k tomuto víkendu a k pouličním prodavačům burčáku.

KONEC LÉTA

Veliká letní žena se vyhřívá na pahorku
v posledních paprscích zářijového slunce
a plnými hrstmi si nabírá z koše úrody,
tiskne k prsům nahé kukuřičné klasy,
zatímco nad jejím břichem Vinařova dlaň
lisuje zvolna těžké hrozny vína,
jejichž barva se někdy podobá kardinálskému purpuru.

STAŘÍ DOBŘÍ: Ivan Blatný (LV.) Read More »

Kdo je autorem následujících veršů? (53)

Pondělní otázka: kdo je autorem následujícího textu?

Televizní noviny

Je všední večer
a kromě myšlení
nic nového
A můžeme se stavět třeba na hlavu:
Strop obroste kobercem
a z bílé podlahy vypučí vzhůru květina lustru
s pestíkem žárovky
venku krápníky stromů stečou z travnaté oblohy
blesky řek se budou křižovat na mracích podhůří
z Beskyd vyjde pastýř kumulus
a sežene dohromady stádo beránků
u Třeboně se shoufují ryby do teplých krajů
ploutve ptáků udělají kruhy na hladině větru
a pohraničním věncem hor tlakové níže
prostrčí hlavu naše milovaná vlast
jak do chomoutu
a zabijačkové červánky popoženou k noci prasátko den

Je všední večer
hlasitě mlčíme
mlčenlivě hlasujeme
proces demokratizace proběhne i kdyby všichni byli proti
A nejdůležitější je stát oběma nohama na zemi

Kdo je autorem následujících veršů? (53) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Karel Hlaváček (LIV.)

(Praha: 1874 – 1898)

Záhada

Ač pozdě v noci na náměstí, ušlí, dorazili –
tři poutníci –, přec navzájem se mlčky pozdravili.
*
A z náměstí do úzkých ulic spěšně vybíhali,
a víc, než dneska přijde-li, si ptát se netroufali.
*
A k ránu ani tázavě na sebe nepohlédli,
když ještě nepřišel a nad střechami hvězdy bledly…
*
A slíbivše jen dáti o tom zprávu v rodných krajích,
zas rozešli se na Sever a na Západ a na Jih

STAŘÍ DOBŘÍ: Karel Hlaváček (LIV.) Read More »

Výpisky z četby

S koncem prázdnin (které jsem naneštěstí neměl) je potřeba vlít do žil něco optimismu. 😉 Takže dva citáty z právě čtené knihy Northropa FryeAnatomie kritiky (Host)
„Dnešní literární vědci vyznávají jen jakési tajuplné náboženství bez evangelia, jsou to zasvěcenci, kteří mohou komunikovat a disputovat jen sami mezi sebou. (s. 30)“
Do dnešní doby byl objeven jen jeden pořadatelský princip literatury, princip chronologický. (s. 33)

Kniha vyšla v roce 1957. Hmm, a pořád si hezky píšeme, čteme, škatulkujeme…

Výpisky z četby Read More »

Jsme překládáni?

Díky statistice mé domény (pátral po návštěvnících stránky překladatelského tábora) jsem zjistil, že někteří přicházejí z jednoho fóra Totemu. Diskutuje se zde o tom, zda jsou čeští autoři známí ve světě, nebo ne.
Závěry polemiky sice vyznívají zatím tak trochu do prázdna, ale za přečtení stojí. Kupodivu nikde se v ní však neobjevuje odkaz na Cento Magazine, který přináší aktuální překlady z české literatury do angličtiny, ani na server CESLIT.org, který mapuje středoevropské a slovanské literatury obecně.
Nejsem skeptikem, naše malá literatura je překládána adekvátně svému významu.
Váš názor?

Jsme překládáni? Read More »

Kdo je autorem následujících veršů? (52)

Při pondělku z veselejšího soudku. Kdopak tedy napsal následující verše?

ULOMENÉ PÁRÁTKO

Jednou ráno se probudím
a cítím nepříjemné šimrání v levém koutku úst
Vstanu
jdu k zrcadlu a div nezdřevěním:
Mezi dolním špičákem a první stoličkou
trčí kvetoucí jabloň
Okouzlen krásou a vůní začal jsem se holit
Ale než jsem byl hotov
strom odkvetl
ptáci ukrytí v listoví vyvedli mladé
a zarděl se renetami velkými jako melouny
Musil jsem časně do Prahy
tak nezbývalo než strom porazit a očesat
Jak živ už nesním tolik jablek
a dodnes nesmím k závinu ani přičichnout!

Od těch dob nevezmu do ruky dřevěné párátko
a používám slonové
Když mi uvázne mezi zuby štěpinka slonoviny
a k snídani mi na některém řezáku balancuje mamut
vytočím zoo
oni si pro zvíře přijedou a mám svatý pokoj

Kdo je autorem následujících veršů? (52) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Edgar Lee Masters (LIII.)

Klasika amerického básníka (* 23. 8. 1868, † 5. 5. 1950)

Robert Fulton Tanner

Kdyby člověk mohl kousnout obří ruku,
která ho zachvacuje a ničí,
jako mě kousla krysa
onoho dne v mém železářství,
když jsem předváděl past, svůj patent.
Ale člověk se nikdy nemůže pomstít
obludné příšeře života.
Vstoupíte do místnosti – to je zrození;
pak musíte žít – vypracovat svou duši,
a hle! Spatříte vnadidlo své žádostivosti:
bohatou ženu, kterou si chcete vzít,
slávu, postavení, moc ve světě.
Ale čeká vás práce a věci, jež třeba překonat –
Ach ano! Dráty zamezují přístup k vnadidlu.
Konečně vniknete dovnitř – ale slyšíte kroky:
příšera života vstupuje do místnosti
(čekala, až uslyší zaklapnutí vzpruhy),
aby vás přistihla, jak okusujete sýr zázraků,
hledí na vás planoucíma očima,
šklebí se, posmívá, proklíná a pohrdá vámi,
jak pobíháte sem a tam v pasti,
až ji vaše ubohost znudí.

Přeložili Jiří Kolář a Zdeněk Urbánek

STAŘÍ DOBŘÍ: Edgar Lee Masters (LIII.) Read More »

Antonín Kostka: Moje Vlára

Včera jsem na Vsetíně navštívil vernisáž výstavy fotografií Antonína Kostky (*1958). Výstava v galerii V poschodí potrvá do 1. 10. 2004. Vstup je zdarma, takže pokud máte cestu kolem, neváhejte. Zkušeně jsem si včera nechal foťák doma, takže obrazem vám výstavu nepřiblížím. Takže aspoň slovy autora: Hledám způsob, jak vyjádřit černobílým snímkem zázrak zrození dne i jeho umírání. Ty pomíjívé okamžiky, kdy siluety hor jsou ještě temné, na nebi blikají poslední hvězdy a daleko za Váhem, do velebného ticha, míru a pokoje v pastelech nejjasnějších, vychází Slunce. Chvíle, kdy se můj rodný kraj noří do chladných tónů podvečera, údolí řeky Vláry se utápí v šedi a hory na pomezí Moravy a Slovenska usínají.

Související:
http://www.brumov-bylnice.cz/andromeda/mestu.html

Antonín Kostka: Moje Vlára Read More »