Knížka v růžovém obalu
Moje recenze na knihu Mariana Pally Zameť mou hruď
http://www.rozhlas.cz/kultura/portal/_zprava/123195
Knížka v růžovém obalu Read More »
Moje recenze na knihu Mariana Pally Zameť mou hruď
http://www.rozhlas.cz/kultura/portal/_zprava/123195
Knížka v růžovém obalu Read More »
Velmi kladně je přijímána poslední kniha Pétera Esterházyho Nebeské harmonie. Prý je čas konečně zapomenout na Odyssea Jamese Joyce.
Škoda, na vlastní úsudek si budeme muset počkat. Próza doposud nebyla přeložena do češtiny. Některé Esterházyho texty se mi líbily. Také Hrabalovu knihu (Praha: Havran 2002) jsem přečetl s očekáváním. Nakonec to sice nebylo to, co jsem čekal, ale jako pocta Bohumilu Hrabalovi pěkné.
Portugalská básnířka (1894 – 1930), která svůj krátký život se třemi manželstvími ukončila předávkováním prášků na spaní, své první sonety napsala již v osmi letech.
Já nejsem ničí…
… … … … … … … … … … … … … …
… … … … … … … … … … … … … …
… … … … … … … … … … … … … …
… … … … … … … … … … … … … …
Já nejsem ničí. A kdo snad by mě chtěl,
Žhavým sluncem poledním by musel být,
Oči jak čistý plamen by mít měl,
Jak věštec v nich tajemné světlo mít.
Měl by být mízou, jež poupata rozvíjí,
Šepotem, hlasem, výkřikem motýlím,
Větrem, jenž lodím plachty napíná.
Musí být takový a jiný zas za chvíli,
Silou být živelnou, jak oheň zběsilý,
Hvězdou být, jež ohňostroj hvězd zažíná.
Z portugalštiny přeložila Kateřina Ritterová (Olomouc: Votobia 1997)
STAŘÍ DOBŘÍ: Florbela Espanca (XXXXV.) Read More »
Nová stránka ( http://prekladatelskytabor.kotrla.com/ ) informující o plánovaném setkání mladých zahraničních bohemistů. Obětí se už přihlásilo dost. 😉
Středoevropský překladatelský tábor Read More »
Odpověď na vaše e-maily: Konečně jsem se dokopal k dopsání nápovědy ( https://kotrla.com/frogman/help.php ) pro můj katalog literárních odkazů. Snad už jednotlivá čísla nebudou záhadou.
Na krátkou zmínku o Potápěči jsem narazil dokonce na http://www.pcrevue.sk/buxus/generate_page.php?page_id=9134
Potápěč: změny etc. Read More »
Pondělní otázka: Uhodnete autora?
Že…
Že naděje psanců se mění každý den.
Že ten, kdo je už bez osudu
a ještě žije, má pocit,
jako by se díval do zeleně potmě.
Že jiný nemá čas,
nemá čas ani na smrt.
Že další by chtěl lhát mrtvým,
ale to by musil pozpátku.
Že město je toho plné
a venkov se tím rozléhá.
Nezapomněl jsem na nikoho?
Kdo je autorem následujících veršů? (43) Read More »
Ale ne. Jenom faktický vrchol (nadmořský) slavnostního předávání znaku a praporu mé obci. Není to vidět, ale létající talíř má zespodu nakreslen erb.
Na chatě
Nestvůrky, stvůry, netvoři
všechen kal zvedli v jezeře.
Teď už tmu nad hladinou mžení protíná.
Zelený žabí skřehot v travinách.
Ohýnky u chat trochu skomírají,
na cestu klubka červů přelézají,
v mlhavé dálce, jako přes záclonu,
ztupělá jehla gramofonu
noří se z rýhy, pak zas potápí,
a z trouby ještě hýká Šaljapin.
Sestoupil svatý pokoj k vlhké zemi…
Trávníky pěchujíce podešvemi,
zhýralé nevěsty se v rozmáčeném světě
k ženichům lepí v stínu paraplete
a spolu se svítílnou pyskatý
trpaslík zalézá jim za šaty.
10. června 1923, Saarow / 31. srpna 1924, Causway
Z ruštiny přeložil Petr Borkovec
STAŘÍ DOBŘÍ: Vladislav Chodasevič (XXXXIV.) Read More »
Dnes bude hádání asi nelehké. Ale možná také ne. Je tu nápověda: Autor doposud nevydal básnickou sbírku. Vybraná báseň vyšla v almanachu poezie českých autorů. Dnes jsem vzdálen od chytrých mašinek, takže jsem zvědav, jaké tipy se zde objeví. (Přinejmenším MJ a VK mají velkou šanci na správnou odpověď 😉 ) A otázka? Uhodnete autora?
ADAMOV
Na tom kemo přece nic není
postavit na hospodském stole
krabičku sirek na hranu
a vyexovat škopek
Horší je potom
prokličkovat celý život
mezi dvoumetrovými krabičkami
vybalancovanými na hraně
srázu nad lhostejnou Svitavou
Kdo je autorem následujících veršů? (42) Read More »
Verše této básnířky (1932 – 1963) patří k tomu nejlepšímu, co americká literatura po druhé světové nabídla. Ukázka je se sbírky Ariel, která vznikala krátce před dobrovolným odchodem autorky ze života.
ČERVENCOVÉ MÁKY
Malé máky, pekelné plamínky,
vy mi neublížíte?
Šleháte sem tam. Nemohu se vás dotknout
Strkám ruce do plamenů. Nepálí to.
A mě vysiluje vás pozorovat,
jak takhle šleháte, svraštělé a jasně rudé jako kůže úst.
Úst, která právě potřísnila krev.
Zakrvácené sukýnky!
Jsou výpary, že se jich nemohu dotknout.
Kde jsou vaše opiáty, vaše tobolky, po nichž se chce zvracet?
Kdybych tak mohla krvácet nebo spát! – –
Kdyby se má ústa mohla provdat za takovou ránu!
Nebo vaše šťávy, v téhle skleněné ampulce, vsáknout do mne,
tišivé, konejšivé.
Ale bezbarvé. Bezbarvé.
Z anglického originálu přeložil Jan Zábrana.
STAŘÍ DOBŘÍ: Sylvia Plathová (XXXXIII.) Read More »