Verše této básnířky (1932 – 1963) patří k tomu nejlepšímu, co americká literatura po druhé světové nabídla. Ukázka je se sbírky Ariel, která vznikala krátce před dobrovolným odchodem autorky ze života.
ČERVENCOVÉ MÁKY
Malé máky, pekelné plamínky,
vy mi neublížíte?
Šleháte sem tam. Nemohu se vás dotknout
Strkám ruce do plamenů. Nepálí to.
A mě vysiluje vás pozorovat,
jak takhle šleháte, svraštělé a jasně rudé jako kůže úst.
Úst, která právě potřísnila krev.
Zakrvácené sukýnky!
Jsou výpary, že se jich nemohu dotknout.
Kde jsou vaše opiáty, vaše tobolky, po nichž se chce zvracet?
Kdybych tak mohla krvácet nebo spát! – –
Kdyby se má ústa mohla provdat za takovou ránu!
Nebo vaše šťávy, v téhle skleněné ampulce, vsáknout do mne,
tišivé, konejšivé.
Ale bezbarvé. Bezbarvé.
Z anglického originálu přeložil Jan Zábrana.