Otázka nového kola je stále stejná: Kdo je autorem následujích veršů?
ŽÍLA RYBNÍKA, OBROSTLÁ
měkkým sádlem, mechem
a slizkou korou, sotva
se plazí. Pod
Z českých luhů a hájů.
Rentgenovým světlem
vane kost, dnes
už lehounká, svátá
k rákosí. Zalžu –
Nezalžu, musím
to říci, navždy
dokud pod jazykem
kvete řeč.
Kdo je autorem následujících veršů? (19) Read More »
Čím? Překladem poselství papeže Jana Pavla II. ke Světovému dni míru 1. 1. 2004.
Článek Je-li mír možný, je povinností! najdete na adrese http://www.blisty.cz/2004/1/8/art16453.html
Britské listy potěšily Read More »
…jsem narazil na hodnocení posledního večírku Textů z pera/klávesnice jedné z účastnic http://swanlake.ws/zajmy/2003/000023.php
Pokud budete 15. ledna ve večerních hodinách projíždět Vsetínem, můžete v 18:30 zaskočit do Masarykovy veřejné knihovny, kde budu uvádět večer s prozaikem Antonínem Bajajou. Večer bude doplněn o krátkou dramatizaci úryvků z jeho posledního románu Zvlčení, kterou bude na cimbál doprovázet Zuzana Lapčíková.
Pozvánka na besedu Read More »
Známých literátů působících v okolí mého rodiště není mnoho. K těm nejvýznamnějším zcela jistě patří Jan Karafiát, který se narodil dnes, pouze v roce 1846. Jeho Broučci se stali jednou z nejprodávanějších knih, málokdo už ale ví, že až do roku 1912 vycházeli bez udání jména autora.
Dnes se narodil Jan Karafiát Read More »
Tak u tohoto autora mne mrzí, že nevlastním žádnou knihu jeho poezie. Nikde jsem na ni nenarazil a ani nevím, zda vůbec česky vyšla. Vím ale, že jeho básně a eseje vycházely ve Světové literatuře.
CHVÁSTÁNÍ TICHA
Světelné písmo útočí na stín, zázračnější nežli meteory.
Vysoké, nerozeznatelné město se zvětšuje nad krajinou.
Jist si životem a smrtí hledím na ctižádostivce a chtěl bych je pochopit.
Jejich den je chtivý jako laso ve vzduchu.
Jejich noc je příměřím vzteku v meči, hotovém zaútočit.
Hovoří o lidskosti.
Má lidskost tkví v pocitu, že jsme hlasy téže bídy.
Hovoří o vlasti.
Má vlast je zaropotání kytary, slib v temných očí děvčátka, očividná modlitba vrb za za soumraku.
Čas mě živí.
Tišší než můj stín procházím tlačenicí jejich probuzené hrabivosti.
Jsou nevyhnutelní, jedineční, zasluhují si rána.
Mé jméno je kdosi a kterýkoliv.
Jejich verš je žádost o cizí obdiv.
Já požaduji od svého verše, aby si se mnou neprotiřečil a to je mnoho.
Aby nebyl trváním krásy, ale duchovní bezpečnosti.
Já požaduji od svého verše, aby jej potvrzovaly cesta a samota.
Zálibně prolenošuji důvěru a tak jdu a lemuji svůj život.
Zálibně prolenošuji důvěru a tak jdu a lemuji svůj život.
Jdu pomalu jako ten, kdo přichází z takové dálky, že nedoufá, že dojde.
Přeložil Lumír Čivrný
STAŘÍ DOBŘÍ: Jorge Luis Borges (XX.) Read More »
Koupil jsem si letošní první číslo Respektu a našel v něm rozhovor S Petrem Czaschem o velké korupci, který mne překvapil svou otevřeností. Byl veden s majitelem stavební firmy, který se rozhodl věnovat ji svým zaměstnancům. Čin neobvyklý. Stejně tak i důvody, které ho k tomuto rozhodnutí vedly: všeobecná korupce a nemožnost bez úplatků dosáhnout na veřejné zakázky. Velmi zajímavá je pasáž, ve které se hovoří o kvalitách současných staveb a o tom, proč nejsou dodržovány základní stavební postupy ověřené staletími.
Stránky Respektu najdete na http://www.respekt.cz
Rozhovor, který překvapil Read More »
Včera jsem z poštovní schránky odtrhl přimrzlou obálku a vytáhl z ní první knihu, která v roce 2004 rozšířila mou knihovničku. Byla to básnická sbírka Krajina s Ofélií Marie Šťastné. Vyšla jako třetí svazek edice První knížky v Knižnici Ortenovy Kutné Hory, kde Marie získala v literární soutěži Ortenova Kutná Hora v roce 2003 1. cenu.
Mimo jiné její tvorbu můžete znát i z Textů.
JAK PLYNOU DNY
Soudím podle tebe
Pokud to není nutné
nevycházím ven
nezavírám oči
neprobouzím se
Dnešním večerem
mám už tři děti
vražené v nervu předloktí
Potřetí přetínám uzel
ze sebe samotné
cítím tvé prsty na kůži
obvyklým stiskem
Tak plynou dny
Knížka, která potěšila Read More »
Snad potěší milý text na adrese http://www.fit.vutbr.cz/~michal/kr/hermeneutika.htm
Hermeneutika v každodenním životě Read More »
Trávím poslední dny a noci s poezií Lubora Kasala, o které mám dnes odevzdat studii. Uvidíme. Pro dnešní silvestrovské ráno se hodí jeden z jeho překladů poezie Ivo Frbežara s výboru Kamenuj kamenné… (1997).
Ranní dešťové kapky
Uprostřed tříštících se střepů
skřeků a skřípání
uprostřed cinkotu a
dutých zvuků
uprostřed mlčení pískovcových soch
sykotu stříkajího kovu
uprostřed lesku rozstřílených skel
a jektání výbojek
jenom nějaký osamělec
omámen svou měnivou hrou
a svou fatamorgánou
si krátí noci a neděle
a píše dopisy
bez adres
jež budou hned zítra smazány
prvními kapkami deště