STAŘÍ DOBŘÍ: Srečko Kosovel (XIX.)
(1904 – 1926) Báseň, která se snad hodí k tomuto ročnímu období. Tuší někdo z vás jak vypadá kvíčala? My, absolventi mysliveckých zkoušek, ano.
Báseň z výboru V malém plášti slov (Praha: Odeon 1974). Ze slovinštiny přeložili Vilém Závada a Oton Berkopec.
BALADA
V podzimní tichý čas
přeletí kvíčala
Kras.
Na poli
ani mrtvé duše,
jen ona
nad pastvinou letí.
A jenom lovec za ní hledí…
Rána do ticha;
tenká stružka červená;
kvíčala
v ní leží střelená.
STAŘÍ DOBŘÍ: Srečko Kosovel (XIX.) Read More »
Jeden malý literární skandálek
Jsem rád, že publikační systém na stránkách Aluze má své opodstatnění.
ČTĚTE: http://aluze.cz/more.php?id=12_0_1_0_M
Jeden malý literární skandálek Read More »
Kdo je autorem následujících veršů? (18)
Poslední hádanka dala zabrat. Žádná správná odpověď. Nebudeme se trápit. Řešení je následující:
Ivan Wernisch: Nářek nad mrtvým, in Blbecká poezie (Brno: Petrov 2002)
Otázka nového kola je stále stejná: Kdo je autorem následujích veršů?
Nápověda? Velmi známý zahraniční autor, který stál u zrodu jedné literární generace.
7. Co mohla říct fantastickému medvídkovi z dětských her co mohla říct bratrovi co mohla říct kočce s tlapkami budoucnosti co mohla říct matce po té chvíli kdy ležela jako opilá v ohnutých květech na horkém břehu řeky kde kapradí zmalátnělo v poryvech milencova dechu a ptáci zešíleli a vrhali se střemhlav ze stromů a zobali ze země ještě teplé rozstříknuté sperma
Kdo je autorem následujících veršů? (18) Read More »
HOST 10/2003
Nový Host potěšil. Mimo jiné kritikou poslední knihy Miloše Urbana Stín katedrály z pera Martina Pilaře, která přesně pojmenovává některé z inspiračních zdrojů autora. A také trochu zpochybňuje jeho automatické přiřazování k postmoderně. Což je jenom dobře.
Rozhodně ale doporučuji k přečtení rozhovor s Petrem Borkovcem, už třeba pro tyto odstavce:
„Myslíš si, že se poezie změnila? Generace, o které mluvíš, přece z literatury neodešla. Není to tedy něco hlubšího? Neproměnil se obecně vztah k poezii? literatury neodešla. Není to tedy něco hlubšího? Neproměnil se obecně vztah k poezii?
Mám pocit, že český literární kontext, zvlášť ten básnický — o něm mluvím především —, dnes není tak lákavý jako v první půli devadesátých let. Možná je méně přitažlivý než kdy jindy. Ze zkušenosti vím, že je v něm mnohem snazší obstát nežli třeba v kontextu překladatelském nebo řekněme filologickém, který jsem měl možnost díky překladům trochu poznat. Je měkký, příliš přátelský, bez ambicí. Stupnice jeho hodnot není zřetelná. Zajímavých kritiků a recenzentů poezie je velice málo, těch, kteří vykazují podstatnější názorové zázemí, které se neproměňuje od knihy ke knize, jenom pár. Z většiny reflexí se zdá, že literatura se zrodila před rokem. Skutečný vpád barbarů, často velice výkonných. Tito lidé, vědomě i nevědomky, ale většinou myslím vědomě, podporují nynější všeobecné pohrdání kritikou. Myslím, že jim vlastně vyhovuje. Mohou volně operovat a psát svoje syntetické texty, v nichž se snaží kodifikovat chaos, který způsobili. Zároveň mi připadá neuvěřitelné, že i zajímavější umělci považují za fešáctví svého druhu, když odbývají celou kritiku s tím, že ji dávno nečtou, protože je „zahořklá“ a podobně. I lidé, kterým lze jejich umění víceméně věřit, jsou o kritice schopni prohlásit, že „ji dělají ti, kteří sami nemají na umění“ — hrozivé klišé, které by si jinde nedovolili. Neměli by to říkat už proto, že to říkají všichni, a tudíž je to vulgární. Ale především by měli rozlišovat, že to, co se píše o jejich posledním díle, a kritika jako taková nejsou jedno. Sami umělci by měli mít zájem na kriticích vysoké kultury. Na řádu, ne chaosu. A měli by pro to něco udělat, minimálně si dát pozor na jazyk.
To jsou ale spíše následky. Kde vidíš příčiny tohoto stavu?
V selhání redakcí a redaktorů. Ve které kulturní rubrice našich deníků by se začínající recenzent poezie mohl něco naučit? Poměrně směšná představa, ne? I v některých literárních časopisech není takové vedení dnes představitelné. Byl jsem několikrát svědkem toho, jak redaktor literárního časopisu pohrdá texty autora, kterého zároveň bez ustání tiskne. V denících je to běžné. Takže co? Není pak divu, že páni šéfredaktoři a jejich zástupci mají z poezie fóbii a většina národa má báseň za hieroglyf, k němuž schází klíč, a autorské čtení za jakousi černou mši. Skutečnost je úplně jiná. Koneckonců si národ o poezii asi nemyslí vůbec nic, protože se v novinách prostě neobjevuje — ani básně, ani recenze básnických výkonů, ani rozhovory s básníky. Když čtu v Gazetě Wyborcze perex celostránkového rozhovoru s Julií Hartwigovou, v němž jeho autor říká, že se poezie čte v tramvaji, v metru, na ulici, místo příběhů, občas místo novin, načež oba rozmlouvají o otevřenosti a hermetičnosti současné poezie, je mi za naše noviny trapně. “
Více ostatně v tištěné verzi nebo zde na stránkách časopisu
STAŘÍ DOBŘÍ: Vítězslav Nezval (XVIII.)
Mám rád tohoto básníka. Spousta jeho poezie sice časem notně zastarala, ale i tak se v jeho rozsáhlém díle dá narazit na mnohé překvapení.
Báseň je citována podle III. svazku Díla (1951), oddíl/sbírka Hra v kostky (1927-1928). Kdysi jsem chtěl vlastnit všechny svazky, ale někde po dvacátém jsem to vzdal. 🙁
NÁMĚSÍČNÍK
Když měsíc v úplňku se vznáší z komína
jde náměsíčník po hřebeni střechy
a z okna v podkroví kde bydlí Albína
je slyšet úpění a slabé dívčí vzdechy
Jak poděsí ji bekot z kravína
kde telátko olizuje si blechy!
Se zatajeným dechem rozpíná
si živůtek stříbrodechý
Zpit touto bledostí jež předčí měsíc k ránu
jde k ní a provází ji z okna k otomanu
kde se jak bílá růže rozvíjí
Ó nech mne jít jak nevěrníka luny
za leskem krás jež předčí krb a trůny
a nekřič za mnou sic se zabiji!
STAŘÍ DOBŘÍ: Vítězslav Nezval (XVIII.) Read More »
Obsah Aluze 2/2003
Protože aktualizace stránek Aluze.cz mi zabere o něco více času, můžete si prohlédnout obsah nového čísla zde.
…
Obsah Aluze 2/2003 Read More »
Alexej Alechin (3)
NAD OTISKEM LASTURY
přemýšlel jsem o podstatě života:
z měkkýšů
co vymřeli před miliony lety
zůstaly jen tvary
z kterých složeny jsou hory.
Alexej Alechin (3) Read More »
Recenze na knihu Stanislava Moce
Opět na portálu Českého rozhlasu.
http://www.rozhlas.cz/kultura/portal/_zprava/98111
Recenze na knihu Stanislava Moce Read More »
I Love CZ.RU
Na adrese http://www.ilovecz.ru máte jedinečnou možnost spatřit Českou republiku ruskýma očima. Za zmínku stojí fonetický přepis českých vět azbukou, které zde naleznete.
Nás rusofily tato stránka přinejmenším potěšuje.
PS: I love RU 😉