Přátelé, vím, že je ošidné dávat hádat text vytržený z kontextu. V některých případech je to otázka náhody. Nemyslím si, že je nutné uhodnout přímo autora, ale třeba v odpovědích na poslední otázku bylo patrné, že existuje určitý okruh autorů s příbuznou poetikou, kteří se setkali i v určité době. Někdy se prostě stačí pouze trochu pozastavit a zamyslet. Taky bych rád řekl, že není umění vybrat text, který nikdo neuhádne. Ale jak jste někteří napsali v e-mailu, tak se zatím dobře bavíte. Takže budeme pokračovat. Uvidíme, co řeknete na dnešní ukázku.
Otázka zůstává stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?

NAPOSLED SESTOUPÍM DO KANÁLŮ
ještě mně podpatek přišlápne prsty
kterými nad sebou zatahuju rošt

(jako zip ve spacím pytli ho zatahuju
taky chci tady spát
nemíním vůbec mluvit o rakvi)

v kanále budu štěkat, výt
děsí to krysy a mate chodce
dobře jsem to vymyslel

(když jsem si prodlužoval léto
na plážích maroka a v lázních krytých před sněhem
když jsem si četl ve zbytečných knihách)

teď ti o tom ještě říkám
ale naposled sestoupím do kanálů
bude tam fičet štěkot smích

A je tu nový nová otázka. Zatímco při té minulé jsem nechal pootevřená vrátka a Jyxo mohlo pomoci, tak nyní si budete muset vystačit sami.

Takže: Kdo je autorem následujících veršů?

Z lusthauzu srdce

Měli jsme bílý traktor,
rybu v podpaždí
a jeli jsme do Lustrálie, země ostrovní

— A jsi už starej, tatínku?
— Už skoro, pane šofér.
— Jo. Tak spi. Já teď budu sníh a začnu padat
a ty si na mně pěkně zasáňkuj.

Čtyřicet dní pak tiše chumelili
na Lustrálii, zemi ostrovní.

Doplněno:
Autorem veršů, které pochází se sbírky Co a jak je Jiří Šotola (1924-1989). Správné odpovědi se nejvíce přiblížil -réé-.

Nehledě k minulému neúspěchu návštěvníku těchto stránek, dám na Reného. A proto je zde následující úkol. Doufám, že zapojíte hlavu, a ne vyhledávače.

Kdo je autorem následujících veršů:

SLAVNÝ SMUTEK

Okamžiky slavného smutku dýchal jsem z atmosfér Tušení,
když paprsky Věčného proťaly teskný sen,
jenž mlhami kouří se v mé duši z tajemství věcí.

Tenkrát opojení nekonečných jar sálalo z kalichů květů,
záření nespočetných dní zpívalo v narážení bílého světla,
tisíce neznámých nocí pršelo zlatými lijavci hvězd.
Staleté hymny budoucích lesů šuměly v korunách stromů
a bohatství nekonečných žní vlnilo se ve vlhkém výdechu země.

Ze zraků milenců lila se rozkoš a smutek nesčíslných bytostí,
plamenné požáry příští touhy hořely v ruměncích tváří,
vé vášnivém vlnění slov třáslo se pohnutí nezrozených davů
a v modlitbách věčná úzkost budoucí nejistoty,
ubitá pýcha myšlenky blednoucí před utkvělými pohledy Jeho.

V těch chvílích smutek můj byl jediným vzedmutím věčného smutku
rozlitého staletími, zaplavujícího národy, zmítajícího vlnami duší,
rozžhaveného v ohnivé brázdy fosforeskujících vln
pod němými klenbami nocí,
z nichž výkřiky otázek vracejí se echem vysíleným dálkou
bez odpovědi.

Doplněno:
Autorem veršů je Otokar Březina. Autorem správné odpovědi Jirka Kouba.