V minulých dnech jsem mimo jiné přečetl román švédského autora Mikaela Niemiho Popmusic z Vitully, který pro mne představuje příjemné překvapení tohoto horkého léta.
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se v malé vesnici na pomezí Švédska a Finska odvíjí příběh dospívajících chlapců, pro které se stává osudovým střetnutí s rockenrollovou muzikou. Je to ale především příběh o dospívání, který dokázal zaujmout i v řadě zemí mimo Švédsko. Právem.
Už dlouho jsem se při čtení tak nebavil. Ale nedá se říci, že by mne příběh zaujal pouze svým humorným nadhledem a historkami, které v různých podobách v čase puberty prožíval každý z nás. Někde za tím vším je cítit ještě něco víc, co vypovídá o jakési spjatosti s krajem, vědomí si kořenů, souvislostí. Ostatně na jednom místě textu autor líčí scénu, ve které je vypravěč svým otcem v sauně zasvěcován do historie svého rodu a dosud jednoduchý a průzračný kraj se pozvolna komplikuje a pokrývá pavučinou dosud netušených vztahů.
Prostě je to knížka, kterou je dobře si přečíst. Vydala Mladá fronta v edici Román.

PS: Pokud se chcete podělit o své čtenářské zážitky, můžete zanechat vzkaz i ve fóru Textů.

Stránky Český raný středověk jsou sice určeny profesionálním historikům, ale přece jenom jsou zde zajímavé články. Třeba tento: Giuseppe Maiello – Sexuální život starých Slovanů.
K mé oblíbené četbě patří i diplomová práce Pavla Housera (formát RTF), která je věnována staročeské kuchyni. Pozornosti doporučuji zvláště experimentální část, která zachycuje ověření teoretických poznatků v praxi: snaha o požití nejrůznějších patlanin.
Další diplomky jsou k nalezení na http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/page/diplomky

Měl jsem možnost vyzkoušet práci s Českou elektronickou knihovnou. zde jsou mé dojmy z této aplikace, která obsahuje plné texty básnických sbírek 19. století od thámovců po lumírovce.
Obsah výborný! Text ve verzi ediční i diplomatické, nechybí údaje o vydavatelích, popis knihy (např. i formát knihy a v případě zdroje i signatura), ediční poznámka u jednotlivých svazků. Prostě po této stránce pohoda.
Teď ale výhrady:

1. Knihovna existuje pouze ve verzi pro Windows.
2. Cena aplikace je cca 8.000 Kč.
3. Na některých počítačích aplikaci nespustíte.

Sami tvůrci přiznávají problémy s instalací:
Na některých počítačích se objevily dva potenciální problémy s instalací České elektronické knihovny: a) Program po úspěšném nainstalování nelze spustit, objeví se chybová hláška “Není nastaveno propojení s ODBC” (text chybové hlášky se může lišit v jednotlivých verzích Windows). Řešením je program odinstalovat (Start – Ovládací panely – Přidat nebo odebrat programy) a před opětovnou instalací spustit soubor mdac_typ.exe, který je na instalačním cd v kořenovém adresáři. Poté je třeba aplikaci znovu nainstalovat.
b) Selže instalace programu, aplikaci nelze nainstalovat. Možnou příčinou této chyby může být nenainstalovaná systémová komponenta Microsoft Windows Installer. Tuto lze stáhnout z našich stránek (níže), nebo z oficiálních stránek [url=http://www.microsoft.com/msdownload/platformsdk/instmsi.htm]http://www.microsoft.com/msdownload/platformsdk/instmsi.htm[/url]

Ani toto řešení ale není všude plně funkční a pomohla až aktualizace systému přes internet (WinXP). Jsou zde i další chyby. Nikdy se mi nepodařilo označit celý text sbírky a zkopírovat. Ani pomocí myši, ani pomocí klávesových zkratek. Taky mi chybí možnost exportu textu, nebo tisk celé sbírky. Tisknout lze pouze vybraný text! Takže zklamání.
To, že produkt je připraven pouze ve verzi pro Windows je škoda, zvláště, když je vše postaveno na databázi. Taky pokud srovnávám s obdobným produktem z této oblasti Česká literatura od roku 1945 & Lexikon české literatury, tak se mi zdá hodně věci nedotažených do konce. Zarážející je i cenový rozdíl, který způsobuje, že produkt je dostupný akorát tak knihovnám a ne normálním lidem. Škoda, obsah je skvělý, jeho zpracování ne.

Ve stínu Radhoště si nelze čas od času vzpomenut na oba bratry věrozvěsty, kteří na jeho vrcholu srazili modlu Radegasta. Pochybuji, že se to tehdejším polodivokým obyvatelům kraje nějak moc zamlouvalo. Proto se taky ani nedivím, že články Jiřího Kouby, ve kterých se dotkl některých osobností českého internetu vyvolaly mezi českými blogery takové pozdvižení. Trochu toho průvanu nikdy neškodí.
Podobné redakce se daly čekat a opak by spíš překvapil. Sebestřednost většiny „tvůrců“ není žádným překvapením. Taky celkem nevalná úroveň většiny z českých deníčků. Jasně, vzájemné se poplácávání se po ramenou je určitě příjemnější, než srovnání např. se zahraničními kolegy, nebo uvádění teorie do praxe. Zarážející je také úroveň diskuze.
Nevím, pro kolik lidí má vlastní blog smysl. Pro mne to bylo pouze logické pokračování toho, co už jsem dělal dlouho. Deník si píšu asi jedenáct let (a nepřestal jsem ani nyní), osobní stránky mám taky už šest let. Dávno mne přestal bavit hon za návštěvností a považuji za dostačující ty přibližně dvě až tři stovky návštěvníků denně na mých různých osobních stránkách. Vzhledem k tomu, že se jedná převážně o literární projekty, tak je to slušné. (Mám sice i poměrně dlouhou zkušenost s komerční sférou, kde je návštěvnost jiná, ale to do této kategorie nepatří.) Proto taky nechápu vzájemné se osočování tvůrců blogů z touhy po zvýšení návštěvnosti. Má vůbec návštěvnost výraznější smysl?
Těší mne, že u Jirky Kouby nalézám odkaz na mnou oblíbený Textism. Dovolím si přidat jiné své zahraniční tipy, které pravidelně sleduji:  Antipixel.com, Kottke.org, Milov.nl
To, co čeští „guruové“ objevují a prezentují jako žhavé novinky, už jinde dávno funguje bez většího rozruchu (třeba přepínání stylů bylo módní záležitostí tak před dvěma lety, pokud si dobře vzpomínám). Technická zdatnost je sice hezká věc, ale spousta weblogů pak svým zaměřením připomíná pouze manuál. Nevím, jestli je to ta správná náplň. Více pestrosti by neškodilo.

(Tento příspěvek není napsán protože má Jirka Kouba pro mne slabost, ale prostě jenom proto, že má lecčems pravdu. Aspoň tímto se přidávám na jeho stranu, aby nebyl v té diskuzi tak osamocen.)

Ve Scriptoriu si můžete přečíst nové básně Kateřiny Bolechové. Autorka publikovala např. v Textech, Psím vínu, Welesu.

Kateřina Bolechová

xxx
– Máš malá ňadra –
špitl mi
– Ta moje předchozí
měla vydatnější –
prasátka vykrmená
na zabijačku
Co počít ?!
Noci se mnou
budou dietní

Blogerů přibývá. Jako hub po dešti. Řady rozšířil i Michala Jareše svými stránkami Poezie (nejen) pro všední den, se kterými jsem mu trochu pomohl a které by měly být věnovány poezii. Protože možná netušíte, kdo Michal Jareš je, tak si zde dovolím zveřejnit mírně upravené informace, které už jsou na stránkách Aluze, nebo které se zde brzy objeví.

Michal Jareš
Narodil se 1973 v Liberci. Vyučil se mechanikem strojů a zařízení v Jablonci nad Nisou, později vystudoval teorii a dějiny dramatických umění na FF UP v Olomouci. Od roku 1999 pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v oddělení současné literatury. Působí jako redaktor v Aluzi a Tvaru.
Vlastním nákladem pro okruh nejbližších přátel vydal sbírku básní Tanec v začínajícím létě (1994), básnickou skladbu Definitivní dětství (1995; později součástí sbírky Plameny vody), abstraktní antidetektivku Poloden, čili Antal Petiška (1995; později vyšlo jako příloha časopisu Tvar 6/2000), básnickou sbírku Plameny vody (1996) a Prospal jsi hedvábí (1998; později jako příloha Tvaru 8/1999), povídky Pocit důležitosti (1999, Tvar 12/1999) a Povídka pošťácká (1999, Tvar 18/1999 a jako novoročenky soubory básní Zrosyvstání (1999) a Výtěžek (2000).

V Aluzi 2/1999 mu vyšel cyklus básní Picí miska a v Aluzi 3/2000 skladba Nálada postdušičková (původně zamýšleno jako novoroční nebo příležitostné tisky). Aluze vydala také básnickou sbírku Brzo je k lásce Pozdě k řečem (2001).

Zatím v rukopise zůstává básnická sbírka s pracovním názvem Rozhovory, nedokončený "ruský" román, několik dalších románů, divadelních her a "fabliaux" Voda mladosti z roku 1999.

Vedle vlastní tvorby "vydává" jako soukromé tisky drobné nebo porůznu roztroušené básně různých autorů ve vlastní edici OLP /Oh, Lucky Pebbles/, většinou v počtu 7-10 kusů (např. A. Bartušek, J. Daniel, V. Kripner).

Mimoto edičně připravil epickou skladbu zapomenutého anarchisty Kamila Berdycha Dcera Jairova (příloha Tvaru 4/2000) a společně s Pavlem Janáčkem připravuje k vydání komentovaný soupis sešitových románových edic ze třicátých a čtyřicátých let minulého století nazvaný Svět rodokapsu.

…

Poezie (nejen) pro všední denPokračovat ve čtení »

Čekání na nové číslo Živlu je vždycky okořeněno jakousi neidentifikovatelnou dávkou nejistoty. Vyjdou ještě, nebo je ta pauza normální? Nakonec to zatím vždycky byla naštěstí jenom pauza. Pětadvacítka je věnována tématice her.
Čekal jsem sice o něco víc, ale vyhozené peníze to naštěstí nebyly. Dokonce i přiložené CD příjemně překvapilo. Taková letní elektronická pohodová směs v pomalejších rytmech.
Sice se chlapci a děvčata snažili, to se nedá popřít, ale pokud někdo narazil na knihu Eugena Finka Hra jako symbol světa (Český spisovatel 1993, edice Orientace), tak musí nutně porovnávat. Živel se sice tváří, jako něco víc než obyčejný magazín a snad se mu to i daří, ale přece jenom je to magazín se svými omezeními a do přílišné hloubky jít nemůže. To by mohlo čtenáře odradit!
Pro šířeji kulturně obeznámeného čtenáře bude většina článků představovat spíš užitečná shrnutí, než nové objevy. Připomenuta je zde Regula Pragensis s časopisem Lázeňský host a Ivan Adamovič ve své sbírce podivných časopisů zmiňuje i o kulturní revui Na východ, kterou mám poměrně rád.
Nemohu ale opomenout skutečnou perličku, kterou toto číslo přineslo. Je to comic A Saigon Tribune, který je poněkud tvrdší parafrází na legendární Čtyřlístek. Fifinka a spol. jsou konečně těmi „pravými“ comicsovými hrdiny.
Myslím si, že 25. číslo Živlu anebo výše zmiňovaná kniha, by neměly chybět v knihovničce tvůrců weblogů, neboť je to svým způsobem též jistý druh hry a zábavy. Nebo ne? 😉

Odkazy, které mohou souviset:

• http://www.strach.cz/ – oddíl Čtyřlístek
• http://4listekjinak.kvalitne.cz/

Léto je, podobně jako jaro, podzim a zima, ideálním obdobím pro listování v knihách. O víkendu jsem si přečetl jednu takovou oddechovku: Mravenci od Bernarda Werbera (NS Svoboda 1998), kterou mi nedávno půjčil kamarád Jirka (předtím přečetl všechny beletristické knihy od Umberta Eca). Frankofonní sci-fi je u nás na okraji žánru, ale pokud sáhnete po této knize, tak by vás neměla zklamat. A to i pokud normálně tomuto druhu literatury neholdujete.
Nevím, nakolik jsou fakta v knize uváděná reálná, ale svět mravenčí říše je bez ohledu na tuto skutečnost fascinující. Etologové (a možná i entomologové) by z ní ostatně taky mohli mít radost.
Nakolik je koexistence dvou rozdílných civilizací možná, zde ale rozhodně řešit nebudu.