Miluju teplé, čerstvě nadojené mléko. V poslední době je to od této konkrétní krávy. Taky mi to připomíná, že zde je jeden weblog, který se touto problematikou zaobírá do poněkud větší hloubky.

A proto je zde doporučený odkaz:

• Máslo

Tak jsem konečně přelouskal dvanácté číslo Tvaru. Potěšilo! Když jsem uviděl obálku s fotografií Emila Hakla, tak jsem se nejprve zalekl. DOmníval jsem se, že mne očekává rozhovor redaktora Tvaru s redaktorem Tvaru. Uf! Nestalo se tak. Namísto toho celkem dlouhá povídka. A dle mého soudu dobrá.
Co však mé srdce obzvlášť potěšilo je rozsáhlý rozhovor s mým oblíbeným slovinským spisovatelem Drago Jančarem. Nejenže ten chlap umí psát, ale má i co říct. Když nad tím přemýšlím, tak asi nejlepší rozhovor v letošním Tvaru.
Taky nelze zapomenout na úryvek z připravované prózy Stín katedrály Miloše Urbana, která má v září vyjít v nakladatelství Argo.

Pokud nejste spokojeni s RSS agregátorem FeedReader, který se přece jenom někdy chová k systému nekultivovaně, pak vám doporučuji navštívit stránku http://www.activerefresh.com/ , kde si můžete stáhnout Abilon (freeware).
Výhodou je, že umí importovat i seznam kanálů pro FeedReader
K dispozici je i rozšířenější verze s názvem ActiveRefresh. Umí toho o něco víc, je za peníze.

Doplněno:
S podporou češtiny to není žádná sláva, ale středoevropské kódování pro Windows to polyká.

Moje recenze pro Týdeník Rozhlas na knihy Karla Škrabala (1969) a Tomáše Přidala (1968)

http://www.rozhlas.cz/kultura/portal/_zprava/77517

Čtěte Vulgo.net! Článek Mirka Vodrážky: Kvílení  amerického disentu vám připomene, že Lawrence Ferlinghetti a jeho nakladatelství a knihkupectví City Lights Books stále existují.
V článku je zmíněn i poslanec KSČM Miloslav Ransdorf. Listoval jsem nedávno v jeho knihách a byl jsem překvapen. Ten chlap má obdivuhodný rozhled.

Tak i na naší malé dědině se volilo pro vstup do EU. Následujícím poměrem ANO – 353 x NE – 71. Účast byla 57,7%. Nečekal jsem tak jednostranný výsledek. V té masáži hlav v minulých týdnech některé podstatné věci nezazněly. Vadí mi to a nezáleží na tom, že sám osobně jsem pro. Ať už z důvodů, že ožívají myšlenky mého oblíbeného J. A. Komenského, či z jiných. Pokud někdo z vás narazil např. na druhé letošní číslo časopisu A-kontra, tak si mohl přečíst aspoň recenzi na knihu Odvrácená strana Evropské unie (vydalo nakladatelství Paradigma.SK), ve které jsou některé z nepříliš známých skutečností zmíněny. Proč být pořád v řadě? Jiný pohled, navíc je-li podložen fakty, neškodí. Připomínám, že za čtení stojí taky Britské listy.

JEN TAK NA OKRAJ:
Literární vložka v A-kontra asi čtenáře poezie příliš neuchvátí, ale dovolím si ocitovat úvod a závěr z veršů autora skrývajícího se pod pseudonymem DADAník. Třeba jenom jako příznak toho jak nutné je mít pro média nepřítele:

***
Když poserem se po kulajdě
vinu dáváme jen al-Kájdě

…
Však ničeho se neboj už!
Hlavu vzhůru, zdraví tuž!
Vpřed vede nás Walker Bush!

Každým rokem se koná v přibližně tuto dobu v Růžďce u památníčku ekumenické setkání, které má za cíl sbližovat lidi, věřící. Podobně tomu tak bylo i letos. Pravidelné setkání bylo spojeno i s vystoupením evangelického faráře Svatopluka Karáska, který je však veřejnosti více znám ze své nynější role poslance. Pravda, přítomnost této kontroverzní, mně osobně velmi sympatické a milé, osoby byla vítaným zpestřením, smysl akce je však poněkud jiný. A byl si toho vědom i Svatopluk Karásek, který mne svým vystoupením v roli faráře nezklamal. Ale zmožen horkým dnem a bílým vínem, nemám na příliš rozsáhlé úvahy. Snad se k této události v průběhu tohoto týdne vrátím.

Mám doma několik ročníků sci-fi magazínu Ikárie. Vlastně jsem si ji kupoval od jejího vzniku. Pravdy, můj čtenářský vkus se léty proměnil, a tak Ikárii přečtu už jen zřídka. Přesto se nadále považuji za obhájce tohoto typu literatury (včetně fantasy a comicsu), neboť i zde se dají najít perly. Proto když jsem narazil na článek z pera (nebo spíš klávesnici) Leonarda Medka, tak mi nezbývalo, než souhlasit. Že za ta léta existence Ikárie je pochopitelné (i když pro čtenáře smutné). Co však zaraží je nevkus, se kterým je řešeno grafické zpracování loga. Od dávné jednoduchosti a čitelnosti k přeplácanosti a kýčovitosti. Kdysi poměrně fungující stránky časopisu na http://www.ikarie.cz/ jsou spíše nostalgií a aktuálností příliš neoplývají.