S Tureckem není v posledních letech spojeno příliš dobrých zpráv. Jak roste jeho chuť obnovit zašlou slávu, tak se objevují spíš ty o bazilikách opět proměněných v mešity nebo o rostoucích mocenských ambicích v Středomoří i Blízkém Východu. O útočné rétorice nemluvě. Ale aspoň milovníkům per by mohla radost kolekce značky Scrikss, která existuje od roku 1964 (rumunské stránky nabídnou lepší vizualizace). Poměrem cena, výkon a zpracováním dává Scrikkss na frak známějším značkách. Pokud chcete sáhnout po peru Parker nebo Waterman, zkuste popřemýšlet i o této značce, není to špatná volba. Ocelový hrot M u tohoto konkrétního pera odpovídá západním zvyklostem, je tedy širší než japonské, a je poměrně vlhký. Pružnosti příliš nepobral. Pero používám jak s konvertorem, které bylo jeho součástí, ale vyzkoušel jsem i bombičky s inkoustem téže značky. Černé lakové úpravě vrchní části a pochromovanému tělu, které je zdobené vlnami, není co vytknout.

Další výlet do dávných českých a moravských luhů a hájů. I na Hané se kdysi vyráběla plnicí pera. V Nových Hodolanech se nacházela továrna na pera Heinricha Geschmaie, která byla arizována rakouským nacistou Josefem Pühringerem. V poválečném tisku pak naleznete na inzeráty Karla Serby. (Jeho pero se mi do rukou ještě nedostalo.) A pak je tu ještě IPO. Nevím o něm o nic moc víc, než že existuje. Pero stačilo rozebrat, vyčistit, namazat píst. (Včerejší soustružení korkového těsnění ze zátky od šampusu mělo taky něco do sebe. Nefotil jsem, ale tady je něco podobného.) I po těch letech se dá perem v pohodě psát. Píst chodí hladce a hrot nijak neškrábe. Případné doplňující informace potěší.