Místo pro experiment
psáno pro Host 02/2012
Česká literární scéna časopisy věnované převážně poezii skutečně nepostrádá. Je zde Psí víno, které má stále podtitul „Časopis pro současnou poezii“, byť za dobu své existence prodělalo více proměn. Z internetových projektů je zde minimálně Divoké víno. Vzpomene si ještě někdo na časopis Obratník? Časopis, který by byl věnován pouze experimentální poezii, však nemáme. Původně jsem se domníval, že s rozvojem internetu a jeho možnostmi zažije experimentální poezie svou renesanci, či spíš nový vzmach, ale nic tomu nenasvědčuje.
Na slovenský magazín Kloaka pro experimentální a nekonvenční tvorbu, vydávaný sdružením Literis, jsem poprvé narazil v roce 2010 a od té doby patřím k jeho pravidelným čtenářům, neboť jeho doposud vydaná čísla jsou k dispozici také ke stažení ve formátu pdf. Časopis sice vychází i v tištěné podobě, ale přiznávám, že tu jsem v rukou doposud neměl. I přes výlučné zaměření se redakčnímu kolektivu daří časopis vydávat druhým rokem, což překonalo mé očekávání. Kromě poezie dostávají prostor i další obvyklé časopisecké formáty, rozhovory, eseje, recenze. A u experimentální poezie nepřekvapí, že důležitou roli hraje i výtvarná složka. Krom samotného periodika naleznete na stránkách i další informace o dění spjatém s časopisem a experimentální poezií nebo také experimentální sbírku Energy Kamila Zbruže.
V době psaní mého „tipu“ byla na stránkách zveřejněna i ochutnávka z příštího čísla v podobě recenze na básnickou sbírku Ondřeje Buddeuse 50 007 znaků včetně mezer. Může nás těšit, že reflektována je tak i zcela aktuální tvorba z českého prostředí, navíc taková, která za pozornost skutečně stojí.
Časopis možná nezaujme všechny čtenáře a pravděpodobně na to ani neaspiruje, nicméně pro seznámení se s jedním směrem vývoje poezie může být návštěva jeho stránek užitečná.
Místo pro experiment Read More »


Poslední dny trávím nad knihou Jaroslava Anděla – Myšlení o fotografii I. (Průvodce modernitou v antologii textů) (
Mirzoeff nabízí opravdu komplexní pohled na dějiny vizuality včetně historických souvislostí. Vzhledem k rozsahu publikace a jejímu názvu jí nelze vyčítat, že je úvodem. Prostě velmi slušný úvod do vizuálních studií a vizuální kultury, který je v sedmi dále členěných kapitolách doveden až do současnosti. Univerzální publikace nejen pro studenty umění, mediálních komunikací a příbuzných oborů, ale své zde najdou i pracovníci z oblasti marketingu a reklamy. Byť některá sdělení bych vnímal s rezervou či nadsázkou, třeba onu dataci v názvu kapitoly Věk fotografie (1839–1982).






