Po sto letech
Díky kácení se nad přehradou opět otevřel výhled do krajiny, který dlouho nebyl k mání. A protože jsou zasazeny nové buky, tak za pár let zase nebude. Škoda včerejšího oparu a deště.
Středoevropský překladatelský tábor
IV. ročník. Po pětileté pauze.
Stále jsme váhali. Ale nakonec jste nás přesvědčili.
Než jsem stačil zaktualizovat stránky, tak máme plno 🙂
http://prekladatelskytabor.kotrla.com/
(Případní zájemci nechť se ozvou Tomáš Vašutovi. Uvidíme, zda se dá ještě něco podniknout.)
Středoevropský překladatelský tábor Read More »
Martin Pecina: Knihy a typografie
Minulý týden byl na úlovky bohatý podobně jako ty předchozí a nových knih se sešlo hned několik. Jednou z nich je i mnou očekávaná nová kniha Knihy a typografie Martina Peciny. Vyšla jako 500. publikace nakladatelství Host. Těšil jsem se na ni a o víkendu ji dočetl.
Vzhledem k tomu, že mám přečteny všechny autorovy příspěvky publikované v Hostu, případně v Typu, a stejně tam mám pročten i jeho blog a příspěvky věnované typografii a knižní úpravě, tak musím konstatovat, že pro mne obsah knihy nebyl žádným překvapením. Autor sice dřívější texty přepracoval a rozšířil, nicméně gró zůstává. Což tedy není žádná výtka, jen konstatování. Důležité je, že jsou nyní pohromadě a vydány knižně.
Díky tomu, že v této oblasti vychází minimum původních publikací, tak zcela jistě se dočkáme podrobnějšího zhodnocení publikace i na stránkách příslušných odborných periodik, případně serverů.
Z mého pohledu se jedná o příjemnou knihu, kterou lze zcela jistě doporučit. Vhodně doplňuje Praktickou typografii Pavla Kočičky a Filipa Blažka. Autor kombinuje esejistický přístup s klasickým výkladem. Martin Pecina je zkušený knižní úpravce, za kterého dostatečně hovoří jeho tvorba. Nebojí se experimentovat, rád používá nová písma a nové papíry. Ostatně i tato kniha je tištěna na nových papírech Olin Natural White a Olin Regular Ivory (ten se také snažím již chvíli vnutit kamarádovi na jednu publikaci) a sázena písmy Lapture a Comenia Sans. Jeho tvorba však působí konzistentně a uměřeně, zpravidla v souladu s obsahem, který podtrhuje. A ten, kdo zná produkci nakladatelství Host posledních let, to snad může jen potvrdit.
Pokud si dobře uvědomuji, tak se jedná pravděpodobně o první odbornou publikaci u nás, která se dotýká i fenoménu elektronických knih. Zde se objevují nové problémy a sazba se musí přizpůsobovat nejen jednotlivým formátům, ale i jednotlivým typům čteček. Ostatně doporučuji každému vyzkoušet 🙂
Možná mi chybí ke spokojenosti s knihou pouze jedna věc. Očekával, že nějaký prostor bude věnován komunikaci s tiskárnou atd. Prostě by mne pouze zajímal autorův pohled. A koneckonců je to jakési završení vzniku knihy.
Nicméně, je tu nové aktualizované vydání Pistoriovy příručky pro nakladatele Jak se dělá kniha. Uvidím, co se dočtu v ní.
V závěru Martin Pecina píše, že na „obrovskou příručku, která obsáhne všechny aspekty knižní typografie“ nemá prozatím dost zkušeností. Těším se na dobu, až tomu tak bude a až se o ně bude chtít podělit.
Martin Pecina: Knihy a typografie Read More »
Orlando Figes: Natašin tanec
Snad každá knihovna ukrývá svazky, které zůstávají nepřečteny a které oči při výběru schválně míjí. V té mé takových není mnoho, ale najdou se. Dlouhou dobu mezi ně patřila kniha Natašin šátek. Tlustý svazek (576 stran), který vyšel již v roce 2004 v nakladatelství BETA Dobrovský, na nepříliš kvalitním papíru s podtitulem Kulturní historie Ruska, jsem držel v ruce mnohokrát a opakovaně odkládal. Ale nakonec jsem se na podzim do něj začetl a musím konstatovat, že je to pro mne jedno z nejpříjemnějších čtenářských překvapení poslední doby.
Název knihy je odkazem na scénu z Tolstého knihy Vojna a mír, kdy se Nataša najednou impulzivně oddá lidové melodii a procítěně zatančí venkovský tanec. Právě ona je symbolickým obrazem Ruska, ve kterém se lidové prolíná se vznešeným a koexistuje navzájem. Opravdu doslova informacemi nabitý svazek obsahuje jak řadu doprovodného výtvarného materiálu, tak odkazy na primární prameny i odbornou literaturu. Řada detailů je překvapujících (např. vesničané s despektem hledící na Tolstého počínání při orbě, předkládání deníků šlechticů nastávajícím ženám před svatbou atd.). V našem kontextu je také přínosný pohled autora, jehož kulturní zázemí není tak těsně spjato s ruským jako to naše. Stačí si vzpomenout na dubisko, ke kterému se lze přivinout nebo celou druhou polovinu minulého století. Šíře, se kterou Figes téma uchopil, je uchvacující. Poezie, divadlo, hudba, balet, malířství, folklór. Vše na pozadí sociologických proměn společnosti a v širším kontextu. Výborná kniha pro porozumění ruské kultuře, nebo aspoň pro ujasnění v čem všem odlišná a proč tomu tak je.
Orlando Figes: Natašin tanec Read More »
Zvonička: roste nová dominanta
Od roku 2006 a fotografie, kterou jsem objevil ve starém sborníku Naše Valašsko již nějaký čas uplynul, stejně tak od vizualizace. Ale nová dominanta zvolna roste. Realizace je dílem stolaře a tesaře Petra Rudoleckého.
Zvonička: roste nová dominanta Read More »
Dávné rukopisy na webu
psáno pro Host 2/2011
Pomalu, ale stále zřetelněji lze slyšet hlasy poukazující na to, že knižní trh se pravděpodobně rozdělí na dvě prolínající se části, kdy vedle sebe budou existovat vydání elektronická a papírová. Avšak to papírové vydání si zaslouží jen některé vybrané tituly. Možná se kniha ve své stávající podobě stane opět něčím (lehce) exkluzivním, tak jako v minulosti. S tím souvisí skutečnost, že k některým svazkům připoutaným řetězy k regálům starodávných knihoven nebo uloženým za pancéřovanými dveřmi v útrobách archivů přístup jako běžní smrtelníci stejně nikdy mít nebudeme, a tak rádi vezmeme zavděk aspoň digitálními kopiemi. Zcela jistě mezi ně patří Svitky od Mrtvého moře. Na zveřejnění nové digitalizované kopie kumránských svitků, které připravuje ve spolupráci se společností Google Izraelské muzeum v Jeruzalémě (http://www.imj.org.il), si ještě budeme muset počkat. Jednak jsou značně poničeny (a to i izolepou [!], jejíž odstraňování údajně trvá již osmnáct let), jednak jsou ve hře nejmodernější technologie vyvinuté pro americkou NASA, které mají časem odhalit i části textu neviditelné lidským okem. Ale než toto dobrodružství skončí a výsledky budou prezentovány veřejnosti, můžeme navštívit jiné elektronicky zveřejněné starší verze dokumentů, a to zde: (http://www.imj.org.il/shrine_center/Isaiah_Scrolling/index.html) nebo stránky věnované Sinajskému kodexu, nejstarší bibli světa (http://www.codexsinaiticus.org). Tento kodex objevil v roce 1844 v sinajském klášteře Mendelssohnův a Schumannův přítel, německý evangelický teolog Konstantin von Tischendorf. Stránky v angličtině, němčině, ruštině a řečtině obsahují nejen obrazovou kopii originálu, ale také jeho transkripci a překlad. Aspoň po letech tak mají čtenáři možnost seznámit se s celým dílem. Ovšem pouze v jeho virtuální podobě. V té materiální zůstává rozdělen mezi čtyři knihovny. Většina se nachází v Britské knihovně, další části pak v Ruské národní knihovně, v Lipské univerzitní knihovně a v knihovně kláštera svaté Kateřiny na Sinaji.
Dávné rukopisy na webu Read More »
Čtenářský deník: Tomáš Sedláček – Ekonomie dobra
Ta knížka je prostě den ze dne aktuálnější. Tak aspoň jeden citát:
Středověk kypěl množstvím tančících andělů na špičce jehly, naši dobu ovládají marginální optimalizace. V tomto světle se však středověká diskuse o tom, kolik andělů se vejde na špičku jehly, zdá realističtější už jen proto, že oproti tajemným termínům teoretické ekonomie je špička jehly reálná a představa anděla pro každého dostupná. Nicméně oba způsoby teoretizování nejsou empiricky měřitelné a mimo svůj vlastní diskurs jsou nesmyslné a neaplikovatelné. Smysl dávají pouze uzamčené v daném diskursu – ve svém vlastním světě. Druhý je svět, ve kterém věda mlčí. Nejlépe to vystihuje poslední věta Wittgensteinova monumentálního Traktátu, která se rovněž stává vyvrcholením celého jeho díla: „O čem nemůžeme mluvit, o tom musíme mlčet“. Wittgenstein se de facto dostává k paradoxu beze-smyslnosti (nikoli ne-smyslnosti!) modelů (tedy i jazyka jako tautologického abstraktního systému, který pouze pomáhá k pochopení odpovědí, ale nedokáže je zachytit). Je bezobsažným, ale užitečným lešením, po kterém šplháme. „Mystické není, jaký je svět, ale že je svět.“ Problémy světa se ukazují, ale nelze je vyslovit, nepřipouštějí ani otázku, ani odpověď.
Čtenářský deník: Tomáš Sedláček – Ekonomie dobra Read More »
Texty v televizi
Lámal jsem si hlavu, jak sem dostat stream z České televize, ale nakonec – odkaz postačí. Příspěvek k patnáctinám Textů v Událostech v regionu plus.
Lidové stavby na Vsetínsku knižně
Nedávno mou knihovničku rozšířila neprodejná publikace Lidové stavby známé neznámé (Zlínský kraj – Vsetínsko). Publikace věnovaná Vsetínsku vznikla ve Slováckém muzeu a navazuje v rámci projektu Identifikace a dokumentace tradičního lidového stavitelství na již vydané publikace věnované Uherskohradišťsku a Zlínsku. Každé obci je věnována samostatná studie. Ty jsou řazeny abecedně.
Pokud se píše, že „publikace detailně přibližuje stav památek lidového stavitelství“, pak je to pravda jen částečně. Záleží na úhlu pohledu. Dovedu si představit hlubší ponor. Rozsah publikace tak dvojnásobný, trojnásobný. Chybí mi nějaká rozsáhlejší úvodní studie popisující historickou proměnu nebo ilustrace zachycující nejpodstatnější rysy. Pokud by na publikaci spolupracovali pracovníci vsetínského nebo rožnovského muzea, pak mohla vypadat jinak. Pravdou však je, že grant byl nastaven jinak a publikace, určená širší veřejnosti, zcela jistě svůj účel, tedy upozornit úřady a vlastníky na kulturní dědictví a jeho uchování, plní.
Sami vidíme, jak nám mizí před očima. Přirozeně mne zajímá především Bystřička a její okolí, případně katastry, kde se dříve rozkládala. A právě kapitola věnovaná Růžďce obsahuje fotografii nedávno zbourané dřevěnice vedle katolického kostela.
Související:
http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-regionu/lidove-stavby-zname-nezname–vsetinsko/
Lidové stavby na Vsetínsku knižně Read More »