psáno pro Host 1/2011

Před dávnými a dávnými lety, v jedné již zmizelé zemi, v čase analogové televize, zrnících černobílých přístrojů, v čase státní hymny na konci tehdy ještě ne nepřetržitého televizního vysílání, byly nedělní večery pravidelně zpestřovány chvilkou poezie. Pořad se známou znělkou lákal k obrazovkám. A byť byl spíše terčem vtipů, několikrát zlákal v mladistvé nerozvážnosti i mne. Zatímco v mluvené řeči jsme někdy svědky návratů k jazyku plnému zkratek a newspeaku ne nepodobnému tomu tehdejšímu, na návrat nedělní chvilky poezie na televizní obrazovky asi prozatím čekáme marně. Ale snad mi jen schází tento typ pořadu; možná už méně někteří slavní herci a patetický projev, při kterém slova tuhnou v mramor. Snad ještě dnes některým z nás v uších zní Nezvalovo: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil, na břehu řeky Svratky roste nízká tráva…“ A tak abych zcela neodbočil od tématu: pátráte-li po podobném povyražení, pak je tu jeden tip na poezii v autorské interpretaci. Autorská čtení básní, jejich videozáznam, přináší pravidelně o víkendu na svých stánkách Deník Referendum; děje se tak díky básníku a překladateli Petru Borkovcovi, který jinak také připravuje pravidelnou rubriku poezie i pro „papírový“ čtrnáctidenník A2. Sledovat se dá zde: http://www.youtube.com/ user/DenikReferendum . V tuto chvíli se jedná již o více než padesát dílů. Poslechnout si a uvidět můžete třeba Pavla Kolmačku, Roberta Fajkuse, Petra Krále, Marii Šťastnou, Jaroslava Žilu, Jáchyma Topola, Petra Hrušku ad. Kdo by občas nechtěl nahlédnout pod pokličku „domácí kuchyně“, kdo by občas nechtěl vidět autora samého. Když jsem narazil v roce 2008 na německý projekt Zehnseiten, kde autoři čtou ze svých knih, přemýšlel jsem nad tím, kdo a kdy u nás zvedne hozenou rukavici. Už je to vyřešeno. Palec nahoru za tuto aktivitu, Petře Borkovče a kolektive! Že by se teď ještě někdo chopil prózy?

psáno pro Host 10/2010

Mám rád literární časopisy, rád jimi listuji, rád nahlížím, jak to dělají jinde. A tak mám doma různá periodika i v řečech, kterým příliš nerozumím, snad jen se slovníkem v ruce. Ale listovat si třeba výtisky Magyar Lettre Internationale má své kouzlo. Zánik české mutace jsem ostatně dlouho oplakával, navíc k němu došlo v okamžiku, kdy jsem si jej předplatil. Snad proto není divu, že k mým často navštěvovaným stránkám patří NewPages. Stránky fungují již od roku 1999, což je na internetové médium velmi dlouhá doba. Podobných zdrojů je více. Mezi ty známější zcela jistě patří stránky Arts & Letters Daily, ty fungují dokonce o rok déle. Ale já osobně dávám přednost právě NewPages pro jejich přehlednost. A taky proto, že jsou úžeji zaměřeny právě a jen na literaturu a dění kolem. Největší pozornost je zde pak věnována právě časopisecké scéně. Jedná se o jeden z nejobsáhlejších přehledů tištěných amerických literárních periodik. Z velké části jsou spjata s některou z mnoha univerzit. Naleznete zde nejen rozsáhlý, abecedně tříděný katalog, ale také pravidelná upozornění na nová čísla, stručné anotace obsahu. Pozornost je však věnována samozřejmě i novým knihám a dalším informacím ze světa literatury. Obecně je dávána přednost recenzím na nezávislou produkci. Z našeho pohledu ovšem působí trochu přežitě dělení na normální časopisy a na časopisy alternativní, neboť u nás jsou svým nákladem literární periodika alternativní asi všechna. Dále stránky poskytují užitečný servis i autorům. Jedna z částí webu je pak věnována i začínajícím spisovatelům a radí jim, kam mohou zaslat svá díla. Jsou zde však i odkazy na populární kurzy tvůrčího psaní nebo také třeba seznam konferencí či rozsáhlý seznam literárních blogů. A jak se již stalo dobrým zvykem, rychlé novinky jsou průběžně publikovány na blogu samotných tvůrců stránek. Web má podtitul „Dobré čtení začíná zde“ a v tomto případě mu lze věřit.

psáno pro Host 9/2010

Nezapomenu na okamžik, kdy jsem ve starém zaprášeném kufru na sluncem prohřáté půdě u babičky objevil salátové vydání kreslených Rychlých šípů, které tam zůstalo po otci nebo snad po jeho mladších sourozencích. Vazba se už rozpadala, listy byly ohmatané a poničené několikerým opakovaným čtením. Poté, co několikrát obešly kamarády ve třídě, se jejich stav ještě zhoršil. Musel jsem přistoupit k radikálnímu kroku a prošít svazek bílou nití. Prostě jeden z těch kráspřes dětských pokladů, které se v čase ještě několikrát vynořily, a nakonec někam (bohužel) zcela zmizely. Pak následovalo několik hubených let, kdy jsem se podobně jako většina vrstevníků setkával jen s kreslenými seriály na stránkách ABC, Sedmičky, Ohníčku atd., neboť jsme se s komiksem, až na výjimky, mohli seznamovat pouze takto – v jeho tehdy tolerované podobě. Byli jsme ochuzeni i o Káju Saudka, idol generace předchozí. A pak se konečně objevila Kometa a Aréna, první české časopisy komiksu. Je jasné, že jsme měli co dohánět a četli jsme všechno. Určité prázdné místo tu ale zůstalo. Nyní je možné ho zaplnit, neboť nedávno byl spuštěn projekt Digital Comic Museum, který najdete na adrese http:// digitalcomicmuseum.com. Přináší klasická díla, u kterých již vypršela ochranná lhůta daná autorským zákonem a která si po registraci na stránkách můžete stáhnout. Najdete zde opravdu již klasiku žánru, například Daredevil. Komiks se samozřejmě také za uplynulá léta posunul dál a současná tvorba je prostě jinde. Je originálnější, má více plánů a dokáže cosi nabídnout i dospělému čtenáři. Komiks se prostě stal svébytným žánrem se zajímavými tvůrci. Ale připomenout si jeho kořeny a zavítat do nostalgické minulosti „zlatého věku“ někdy neškodí. Ostatně ani současný český komiks na tom není špatně, stačí se podívat po katalogu Generace nula, který doprovázel stejnojmennou výstavu.