Čtenář poezie: Martin Pecina – Perverše

imageBásnická sbírka Martina Peciny patří mezi ty, na které jsem se těšil. Veřejnosti je znám především jako typograf, který stojí za současnou podobou mnoha knih nakladatelství Host a které jeho sbírku vydalo. V časopise stejného jména má pravidelnou rubriku (příspěvky naleznete na jeho blogu), publikuje také v časopisu Typo. (Ten mimochodem právě získal cenu Red Dot.) Po vizuální stránce kniha velmi pěkná, v odstínech slonové kosti, doplněná zlatou ražbou, navíc vysázená písmem Comenia Serif, což také potěšilo. Ostatně více informací a detailů získáte přímo na autorově stránce, kterou sbírce věnoval a kde shromáždil i ohlasy.
No, a teď k té poezii. Asi jsem se těšil moc, takže určité drobné zklamání se dostavilo. Ale ne zas tak úplně, protože některé z básní zaujaly. Rozjívené erotické dílko, které potěšilo. Pokud bych hledal blížence z poslední doby, tak asi Tomáše Baránka a jeho sbírku Bez uzdičky. Pokud chcete vidět, jak vypadá autorská kniha od A do Z, pak sáhněte po této sbírce.

* * *
Břitvami nehtů do zad
vyrylas vrásčité linie čar
na způsob starých
Hamplových grafik

větvovím prstů do rudých ranek
s nateklým granátem naokolo
vetřelas lampovou čerň

vlhkým tělem
přikrytá houní rozevlátých vlasů
obtiskáváš ze mne
vláčný monochrom
potu, sazí
fermeže

Čtenář poezie: Martin Pecina – Perverše Read More »

Čtení z Bystřičky a Růžďky

Čtení z Bystřičky a RůžďkyZhruba před měsícem a půl se nám podařilo vydat knížku, ve které jsme spolu s Janem Vetchým shromáždili autory literátně činné na území našich obcí. Nejedná se o dílo bortící hranice, ale nám prostě chybělo a bylo škoda ho nevydat. Nakonec se nám podařilo shromáždit následující texty:

Jan Rous: Z kroniky obce Bystřička
Jar. Boš: Z Růščky
Max Kurt: Tři vzpomínky
Ignác Lelík: Klenovské pověsti
Julius Šobr: Oslava svatby korunního prince Rudolfa v Rouštce.
Bartoš Vlček: Na prázdniny, Večer
František Bartoň: Cmérek na jarmaku
Jan Bartoň: Naše zvony
Antonie Dančáková: Zabíjačka u Křúpalú, Přebarvený cap, Staříček dochtorom
Františka Smolková: Já su Ondráš, Strýček Martin, Súsedé, Bača na Grúni, Plťaři, První vlak na Valašsku, Traktor
Martin Škabraha: Sesuv

Na dvě tisícové obce to snad není špatné.
No, nejsme megalomani, ale protože nás dosud fyzicky nikdo neinzultoval, rozhodli jsme se, že se pokusíme aspoň shromáždit příspěvky další. Co s nimi bude dál se uvidí. Minimálně je budeme mít.
Osobně uvítám informace o autoru publikujícím pod jménem Jar. Boš. Archivy, knihovny, slovníky a regionální databáze odpověď nepřinesly. Třeba bude vědět někdo z vás. Uvítám i další podněty.

Růžďka na počátku dvacátého století

Čtení z Bystřičky a Růžďky Read More »

Další čtení a malá soutěž

Javiér Marías: Vzpomínej na mě zítra při bitvěŘíkal jsem si, ke které knize, z těch o kterých jsem psal, bych se mohl vrátit. Zas až tak moc jich není, ale přece jen: čas od času po některé z nich sáhnu. Po poezii častěji, devadesátá léta byla úrodná na nová jména a talenty a stála za to.
Ale je tu i jedna kniha, ke které se vracím častěji. Už je slušně ohmataná. Román Javiéra Maríase Vzpomínej na mě zítra při bitvě. Už pro ten fascinující a vytržený citát (a zároveň leitmotiv příběhu) ze Shakespeara:
„Vzpomínej na mě zítra při bitvě a upusť tupý meč. Vzpomínej na mě zítra při bitvě, když se blížila smrt, a upusť zrezavělé kopí. Zítra tě budu tížit na duši, v tvém srdci budu jako olovo, a v bitvě krvavé skončí tvoje dny. Vzpomínej na mě zítra při bitvě, zoufej si a zemři.“
Vstupní scéna nenaplněného aktu a umírající milenky je výborná. Málokterý moderní text se tak koncentruje na zapomenutí, opouštění, smrt, nalézání. Tak si užijte chandry, Maríase si pořiďte a přečtěte. Jedna z dobrých knih, která se zadře pod kůži.

Ale ať to není jen tak a ať si po čase aspoň drobně zasoutěžíme: ten, kdo první napíše do komentářů jméno překladatele a Shakespearovu hru, ze které je úryvek, tomu pošlu (pokud vyplní aspoň e-mailovou adresu pro kontakt) básnickou sbírku Adresy Jakuba Chrobáka nebo sborník z březinovské konference, případně brožuru o historii přehrady na Bystřičce. Můžete si vybrat.

Další čtení a malá soutěž Read More »

Akvárium: Tkadlena

Něco málo tónů pro tyto dny z mého oblíbeného alba a mého rusofilského šuplíku.

Stáhnout píseň v MP3

AkvariumTkadlena

Zdálo se mi, že jsem tkadlenou,
co často ve snu bývá mnou.
Dlouho jsem nechápal, jestli já se zdám jí
nebo zda ona je sen můj

Ano, vím, že o tom psali už Číňané,
ale suchá je teorie a strom života listy se zelená;
měl bych se probudit a odjet do Ivanova
zjistit, jak reálně to tam vlastně vypadá.

Volha šumí vlnami;
občas pták přiletí k jejím břehům.
Ale všechny břehy černají se těmi, co
čekají, až proud odnese pryč těla jejich nepřátelům.

A pouze úplněk měsíce oživuje
střídání těch kopců a nížin.
Díky Bohu, že nečetla nikdy
ani knihu Tao, ani svatého Františka Listy.

V poušti blouzní velbloudi,
každému táhne něco hlavou.
Jeden známý též šel na severní pól,
teď jak podnikatel prochází se Kostromou.

Tak počátky, znenadání vznikající,
ukročí stranou, a ztrácí smysl, ke své hanbě.
Nevidím důvod, proč někam se hnát,
když nakonec se vždycky ocitáš někde jinde.

Tak sedím na pouštní skále,
pozoruji, jak plynou oblaka.
Srdce jak studený popel,
oči úplného hlupáka.

Nic nezačínám, aťsi
to samo plyne jak Volha, řeka.
Pod schody sedí odměřená kočka,
až budu scházet, dám ji mléka.

Článek o albu na ruské Wikipedii
Text originálu

Akvárium: Tkadlena Read More »

Čtenář poezie: Radek Štěpánek

Radek Štěpánek - Soudný potokS poezií Radka Štěpánka jste se sice mohli seznámit i v loňském letním čísle Textů 48, ale nyní můžete sáhnout po jeho prvotině Soudný potok, která vyšla v edici Srdeční výdej. Neuděláte chybu.

VIII
Tak hladový
jako červená srpnová země
volám ženu a přijde déšť
Jen steče a roztrhne mě
další jizvou
dalším úsměvem

Související:
Nejen o rybách – recenze Jakuba Grombíře na Kulturních novinách

Čtenář poezie: Radek Štěpánek Read More »

Aluze 1/2010

Aluze 1/2010Nové číslo revue Aluze najdete na adrese http://aluze.cz

Obsah čísla:

Poezie
Saša Skenderija: Ithaka po deseti letech

Próza
Arthur Shearly Cripps: Starý bojovník v novém světle

Rozhovor
John V. Knapp: Rozhovor s profesorem Geraldem Graffem

Studie
Gerald Graff: Pseudopolitika interpretace
Radek Malý – Fuga smrti Paula Celana v překladech do češtiny
Erik Gilk: Svědectví o vítězství tvora Arjeha
Adin Ljuca: Český guláš o bosenském maglajzu

Recenze
Petr Hruška, Ivan Wernisch: Byl jednou jeden svět (rec. Martin Lukáš)
Jaroslav Chobot: Modelové porno-lesy (pozdních faunů) (rec. Filip Mikuš)
Miroslav Červenka: Záznamník (rec. Petr Plecháč)
Miroslav Červenka: Záznamník (rec. František A. Podhajský)
Robert Perišić: Děs a velký výdaje (rec. Matěj Martinčák)
Tatjana Gromača: Černoch (rec. Lenka Krausová)
Zofia Mitoseková: Teorie literatury. Historický přehled (rec. Roman Kanda)
Petr Szczepanik: Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let (rec. Ondřej Šír)
Jiří Špička: Petrarca: Homo politicus. Politika v životě a díle Franceska Petrarky (rec. Daniel Špelda)
Linda Piknerová: Botswana (rec. Jeroným Boháček)

Glosa
Jaroslav Peregrin: Politizace rozumu, nebo jeho depolitizace?

Archiválie
Petr Holman: Březiniana II

Aluze 1/2010 Read More »

Na hřbetě delfína

image

psáno pro Host 6/2010

Portfolio ruských literárních časopisů mne asi nikdy nepřestane udivovat, ostatně základní přehled sami můžete získat na serveru Журнальный зал, který přináší informace o některých z nich a který je zároveň jejich virtuálním archivem. Je to stále velká země…
Když legendární básník Arión z Méthymny vezen na hřbetě delfína přirazil ke břehu, zcela jistě nemohl tušit, že jeho jménem bude nazván ruský časopis věnovaný poezii. Pro mne však zůstává Arion především jedním z prvních „nových časopisů“ — vychází od roku 1994 —, které jsem držel v ruce v tištěné podobě a ke kterému se čas od času dostanu. Jeho stránky pro mne představují jeden z mála příkladů, kde typografická podoba tištěného periodika ovlivnila i výslednou tvář webu a plně s ním koresponduje. Tytéž grafické prvky, tatáž barevnost s využitím typicky oranžové barvy. Člověk má hned pocit, že je doma. Příjemný retrostyl, ve kterém jsou stránky časopisu i časopis sám navrženy, je mi sympatický.
Na stránkách časopisu se setkáte nejen s verši, ale přináší také portréty básníků, monografie, kritické recenze, neznámé básně a dokumenty, věnuje se historii ruské poezie. Jeho web pak informuje o aktuálním dění, přináší fotografie.
V Arionu se tak objevila řada slavných jmen (Jevgenij Jevtušenko, Jevgenij Rejn, Lev Rubinštejn, Bachyt Kenžejev, Andrej Vozněsenskij), nezůstal však uzavřen ani autorům novým, jako je třeba můj oblíbený minimalista Michail Baru. Tedy nejširší spektrum osobností, od autorů domácích až po emigranty, od doyenů po generaci nejmladší. I v české literatuře vlastně existoval podobný časopis s podobnými ambicemi, a to Psí víno v prvních ročnících pod vedením Jaroslava Kovandy. Arion se prozatím úspěšně vyhýbá uzavřenosti, závislosti na jedné básnické skupině, daří se mu zachycovat jak rozmanitost, tak i vývoj ruské poezie. Kromě toho, že je svědectvím o stále významném postavení básníků v ruské společnosti, se za dobu své existence stačil stát jedním z nejuznávanějších ruských literárních časopisů a jeho stránky jsou užitečným výchozím informačním bodem.

Na hřbetě delfína Read More »

Inspirativní cesta časem (pro milovníky starých tisků)

image

psáno pro Host 5/2010

Archive.org jsou jedny ze stránek, které jsou sice v obecném povědomí, ovšem nejsou příliš často využívány, nebo jen zčásti. Většina uživatelů je primárně využívá spíše jako stroj času, zobrazující historii internetových stránek v průběhu jejich existence. Mně se však osvědčily jako jeden z nejoblíbenějších zdrojů literatury. Přiznejme však, že převážně historické a cizojazyčné. Jedná o inspirativní zdroj především pro milovníky starých tisků. Jeho databáze je plněna především kanadskými a americkými univerzitami a knihovnami. Aspoň virtuálně si tak můžete prolistovat, případně přečíst knihy, ke kterým se jen tak nedostanete, například inkunábule či jiné tisky ukryté v dobře chráněných a víceméně nepřístupných depozitářích. Výbornou věcí je v tomto ohledu výběr kurátora zobrazovaný na titulní straně. Výhodu představuje také skutečnost, že zveřejněné knihy a dokumenty nemusíte stahovat třeba z poněkud problematického úložiště Google Books. Úsporu času přestavuje také možnost výběru mezi různými formáty, obzvláště pro technicky méně zdatné uživatele, které lze asi těžko nutit ke konverzi souborů z DJVU do PDF, případně k vytváření publikací EPUB. Pravda, v některých případech má před sebou digitalizace ještě dlouhou cestu a automatické rozeznávání textů pomocí OCR je obzvláště u jiných jazyků než angličtiny stále trochu oříšek, zvláště pokud se jedná pouze o automatickou konverzi bez ručních korektur. Ale i přes tyto zmíněné nedostatky najdeme na Archive.org tiskoviny, které udělají radost i českému čtenáři. Kde jinde se jednoduše dostat například k Dyrynkově Krásné knize a její technické úpravě než zde? Není těchto dokumentů prozatím mnoho, ostatně snad i proto nepatřím mezi horoucí zastánce sedmdesátiletého trvání autorských práv. Kramerius a Manuscriptorium jsou ve své nabídce stále nedostižní, ale tento zdroj je vhodně doplňuje. Přestože Archive.org nabízí i zvukové soubory, u knih je nenaleznete. Pokud vaše čtečka audio podporuje, můžete si je například stáhnout spíše na LibriVox, kde se nachází zvolna rostoucí knihovna titulů vydaných před rokem 1923 ve formátech MP3 a OGG.

Inspirativní cesta časem (pro milovníky starých tisků) Read More »