Čtenář poezie: Ondřej Macura

Poprázdninový Tvar prozatím svými čísly potěšil:
a) slibovanou knižní přílohou, kterou je básnická sbírka Ondřeje Macury Indicie
b) číslem 15/2007, které přineslo velmi pěknou studii o (ne)možnostech překladů z čínštiny a studii o ohlasech asijské poezie v díle Jana Skácela.
Bohužel Macurova sbírka, kterou tvoří dvě rozsáhlejší skladny Beethoven a Indicie a které nevím, zda se k ní dostane i někdo jiný, než předplatitelé Tvaru, není tak zcela moje krevní skupina. Pro mne se jedná o poezii až příliš pohlcenou v literatuře samé. Přesto se tu najdou pěkné pasáže, viz ukázka ze skladby Indicie:

IV.
Cikády v piniových hájích,
malé kamenité cesty,
kráčet směrem k Dykovu pommníku,
pak sestoupit k moři,
cestičkou doleva, kdyby se vydal,
k malému hřbitovu by došel,
houstne tam ticho, jen cvrkot hmyzu, stín.

/Dubrovnické uličky s rozvěšeným prádlem,
kde Gundulić se nedočkal své vlády,
talíř škeblí, bílý chléb a sklenka vína…/

Nalézt krásu a moudrost,
stejně ho semelou do žrádla kravám,
nalézt krásu a moudrost,
i v hlemýždi, jenž zdobí čerstvý salát,
i v slimáku, jenž na houbě se plazí,
i v písních, které zpívá orangutan noci.
vždyť Čechové jsou národ dobrý,
řekl si, vylezl z vany, sám sebe uložil
do měkkého tepla tichých plyšáků,
pozoroval se jak mapu turista.
Zčernale zaklapl oči.

Viktor Dyk rozsvítil a vešel do záře,
„Tak to je to moře, to skutečné moře?“

Čtenář poezie: Ondřej Macura Read More »

Čtenář poezie: Anna Ciprová

Anna Ciprová: Tváří v tvářVlaky, autobusy, prostě celá Morava voní burčákem. Je to náročné období, nelze zapomenout na sobotní výlet do Jakubova sklepa. (Ostatně zde malá odbočka: Čmelák a svět si v přípisu Dva přetištěné materiály všímá polemiky mezi ním a kritikem Vladimírem Novotným. Jak si Petr Motýl správně všímá, jedná se o dva různé pohledy na svět.)
Ale protože knih doma stále přibývá, tak zpět k poezii a pokračuji v seznamování s nimo. Rok se sešel s rokem a edice První knížky doprovázející festival Ortenova Kutná se opět rozrostla. Sedmým svazkem se stala drobná básnická sbírka Tváři v tvář Anny Ciprové. Jen podotýkám, že knihu můžete zakoupit přímo na stránkách festivalu.

Co mě napadá při sběru jablek

Možná,
že na podzimu je nejsmutnější to,
že je jen jednou do roka.
Ale možná je to spíš to,
že všechno opadá a strom zůstane sám
a bez ničeho.

Související:

Čtenář poezie: Anna Ciprová Read More »

Eknihy na stránkách nakladatelství Fra

Tip díky dnešnímu přípisu na Nehybnosti. Ale stojí propagovat dál.
Zatím sice jen jedna publikace Thomas Ernest Hulme: Modlitba za úsměv luny. Výhled slibný. Snad i v stávající nulové ceně (?).

eknihy 2007/08

Richard Caddel: Slova straky / The Magpie Words 07
Imagisté. Antologie imagistické poezie 07
Vítr z Narragansettu. Poezie Nové Anglie 08
Kang Čol-hwan, Pierre Rigoulot: Pchjongjangská akvária 08
Raúl Rivero: Důkazy spojení 08
Ernest F. Fenollosa, Ezra Pound: Čínský písemný znak… / The Chinese Written Character… 08

Eknihy na stránkách nakladatelství Fra Read More »

Čtenář poezie: Milan Děžinský

Milan Děžinský: PřízrakyPoslední týden je opravdu poetický a doma se mi sešlo několik nových básnických sbírek autorů známějších i méně známých. Takže proč vás s nimi postupně v ukázkách neseznámit.
Tvorbu Milana Děžinského sleduju od jeho první sbírky Černá hodinka, kterou před jedenácti léty vydalo Velariem ve své zvláštní a dodnes nedoceněné edici. Nyní Milanovi vydal Host novou sbírku Přízraky. Je v ní víc básní, které mne zaujaly, včetně té erbovní.

PŘÍZRAKY

Někdy,
když je noc ještě teplá a lepivá,
dívám se do zahrady, kde poletuje hmyz
jak fluoreskující vítr.

Jsou tam přízraky mého dětství,
ale přicházejí i z časů mého stáří,
hledají svá jména.
Cítím svůj pot jak kůži země po dešti,
mohl bych být i na té druhé straně,
ale jsem tady.

Jsou přátelští.
Má žena se jich bojí,
i když není nic slyšet,
jen ťukání.
Nikdy se v noci nedívám na hodiny,
téměř nikdy,
jen tehdy.

Související:

Moje recenze na starší sbírku Kašel mé milenky (Host 1997)

Čtenář poezie: Milan Děžinský Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Husein Tahmiščić (CXX.)

Husein Tahmiščić – bosensko-hercegovský básník, kritik, prozaik (1931 – 1999). Česky vyšla v roce 1969 kniha Možnost půlnoci v překladu Josefa Hanzlíka.

VYHLÁŠKA V KRAJINĚ MRTVÝCH

Tak tiše, tak tiše povívá vánek v boru
A v ztichlé trávě. V zimostrázech mizí
Ten vlahý vítr, který po smrti i před ní
Pádí a vane, ale neztiší natolik černý osud.

Náhrobky tisknou živé. A živí chraptivě
Skrz rozbořenost svoji marně svolávají
Všechny ty dávno mrtvé, dosud bez hrobů.
Mlčky jsou vyřízeny náhrobky a v borech
To šumí. Rovněž v duši šum, hrobový, stále hrobovější
Splývání trav. Zimostráz dávné mužnosti
Ve větru stojí vzpřímen. Třísněný
Uniklou jejich krví.

Muži však
Ulehli naznak:
Šlehnutí o zem zemí.

Básníky lačně požírá hlína a na uhel spaluje osud.
Přesto však opojně tryská úporná píseň
A duše je zápalná šňůra. Tady, kde oni
Přetrhli svůj vlastní kořen, tady, kde plameny strasti
Lízají srdce. Vzpurná a věčná píseň
Přehluší ticho hrobů, a proto: Tišeji, větérku v borech,
Tišeji v keříčcích brčálu! Doposud zpívají hrdí
Utichlou svoji bolest.

Přeložili Viktor Kudělka a Jan Skácel

STAŘÍ DOBŘÍ: Husein Tahmiščić (CXX.) Read More »