Zlínský festival

Slíbené sice platí sto roků, jak se říká, ale přece jenom jsem se dokopal k následujícím řádkům.
Nejsem velký přítel hromadných akcí. Tak jedna, dvě v průběhu roku úplně stačí k potlačení mého nadšení. Nic na tom nezměnil ani vydařený festival ve Zlíně. Dva dny úplně stačily.
Nevím, jestli dopolední beseda z minulého pátku o literárních časopisech a její odpolední pokračování něco vyřešila. Mám dojem, že ne. Všichni budeme pokračovat v zajetých kolejích, každý podle svých možností. A asi nic hned tak nezměníme ani na skutečnostech, které zde zazněly, neboť o nich všichni dobře víme už delší čas. Čtenářů je málo, příspěvky nejsou honorovány vůbec, nebo jen velmi špatně. Host vychází v nákladu přibližně tisíc kusů, Aluze v pětistech výtiscích.
Přínos tohoto setkání, ale přece jenom nějaký byl. Tedy i pokud pomineme tvrzení Jaroslava Kovandy z Psího vína, „že si to všichni navzájem akorát tak ukazujeme mezi sebou.“ Přinejmenším o sobě teď navzájem ví i ti, co o sobě dosud nevěděli. Což je sice trošku zarážející, neboť literárních časopisů není v Čechách zas tak mnoho. Dají se spočítat na prstech.
A tak jenom pár postřehů:

Literární noviny se pochlubily tím, co je jim zpravidla obecně vytýkáno, takže mnozí v publiku žasli a nevěřícně kývali hlavami.
Šéfredaktor Textů (já) poskytl rozhovor Antonínu Bajajovi pro zpravodaj Obce spisovatelů Dokořán. Snad vyjde a naše čtenářská obec se opět rozšíří. 😉 (Mimochodem, Bajajovo Zvlčení, které nedávno vyšlo v Petrovu je dobrá knížka a snad na ni v dohledné době dopíšu recenzi pro Týdeník Rozhlas.)
Všudypřítomná kapela Ležérně a vleže slavila úspěch a texty Jakuba Chrobáka se líbily. (Jenom by to chtělo kapánek rozšířit repertoár.)
Pivo s borovičkou je zdrojem obvyklého bolehlavu. Ale dík Krušovicím, které festival také sponzorovaly. Chtěl bych vidět, jak by dopadl festival pořádaný v areálu likérky Jelínek.

Fotografie z festivalu jsou v pokračování článku.

Binar – Bajaja – Kučera – Kotrla