Při jedné ze svých nedávných toulek antikvariátem jsem narazil na sborník lidové epiky jižních Slovanů Jugoslávské zpěvy (Naše vojsko: 1958). O překlad se zasloužili František Halas, před sto léty narozený Vilém Závada (1) (2) a Oton Berkopec. Kniha, která už asi nevyjde, vyšla v v úpravě Oldřicha Menharta vysázená jeho písmem romana Monotype a s dřevoryty Ferdiše Duši. Jugoslávie už není, pěkná kniha zůstala. Spoustu míst je zde zaznamenána v jiném kontextu, než v tom z let nedávných. Priština, Kosovo…
Bejvávalo, už jen se vzpomíná… (s. 159)