Pavel Kotrla

STAŘÍ DOBŘÍ: Metoděj Jahn (CXXXII.)

Metoděj Jahn

Spisovatel, pedagog (* 14. října 1865 Valašské Meziříčí – † 14. září 1942 Hranice)
Jeho život i tvorba jsou neodmyslitelně spjaty s regionem Valašska. Jeden z prvních absolventů valašskomeziříčského gymnázia, zřízeného roku 1871. Pracoval ve studentském literárním kroužku, své první básně uveřejňoval pod jménem M. Hanuš v almanachu Zora. Po maturitě se podrobil doplňovací zkoušce na Učitelském ústavu v Brně. Působil jako učitel a později řídící učitel v různých obcích regionu, nejdéle v Rožnově pod Radhoštěm a v Zašové. Představitel kritického realismu s občasnými prvky naturalismu. Ve svých dílech se soustředil především na sociální problematiku a drsný život prostých lidí v horách. Je pohřben na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm.

Vybraná ukázka pochází z mé oblíbené „valašské“ bibliofilie Písně smutku a radosti, kterou v Hranicích vydal známý bibliofil a vydavatel Josef Hladký jako čtvrtý svazek edice Amfora. Svazek byl vydán k desátému výročí republiky v nákladu 300 výtisků a dřevoryty vyzdobil Vladimír Šindler. Písmem Walbaum vytiskl olomoucký tiskař Josef Špaček na moravském ručním losínském papíru. Sáňka 1565.

Metoděj Jahn na portálu Osobnosti Valašska
Metoděj Jahn na Wikipedii

Metoděj Jahn – Písně smutku a radosti (1928)
Metoděj Jahn – Písně smutku a radosti (1928)
Metoděj Jahn – Písně smutku a radosti (1928)

VLAK S RANĚNÝMI
1914

Noc byla tichá, zářijová,
rovinou jel jsem nočním vlakem.

Palaši roven měsíc křivý
symbol jak války z mráčků svítil
s hvězdami řídce rozsetými,
rovinu širou zahaluje
stříbrem svým v dál až nedohlednou.

V soumračném kupé v polosnění
maličký hlouček cestujících
klímal a dumal bůhví o čem,
pro sebe každý, nerušeně,
jakoby zeď je přehradila
vysoká, chladná, nesmiřlivá.
Najednou vlak se z dálky blížil.

Ranění! kdosi hlesl tiše –
a hned se kupé zvedlo, rázem
tlačilo k oknům zaroseným.

Ano, vlak to jel s raněnými.

V pomalém tempu, ztěžka supíc
míjela řada hrubých vozů,
napěchovaná masem lidským.

V zraky, ne v duši vtiskuje se
úžasný, hrůzný obraz války:

V kahanců záři blikající
tísní se těla zmrzačená
v obvazů běli na pelesti
ze slámy chvatně rozházené.
S horečným leskem v zřítelnicích
leží ty bídné lidské trosky
jako řad snopů na strništi.

O čem sní jenom v této chvíli?
O matkách dobrých kdesi v dáli,
o ženách, dětech, o domově
anebo kruté, rvavé řeži,
za nížto padli pod krup deštěm,
než jejich smysly potrhané
temnota náhle obestřela?
Kdo může říci?…

Jakoby přízrak za přízrakem
chmurné ty vozy ujížděly
rovinou v stříbro zahalenou.

Najednou jakby kleště chladné
stiskly mé srdce, rvavá bolest
projela duší, nevýslovná,
drásajíc nitro spáry svými.

Ó, jak se chtělo stisknout ruku,
k bědným se sklonit, zvolat aspoň
slovo to lidské, nejsvětější
za těmi, které v dálku vezli
mlčící nocí zářijovou
s měsícem jako palaš křivým,
s hvězdami řídce rozsetými.

Leč jakby ústa navždy zamlkl
vyplynulo mi dechem pouze
do noci: bratři, moji bratři…

Hrob Metoděje Jahna na Valašském Slavíně

STAŘÍ DOBŘÍ: Metoděj Jahn (CXXXII.) Read More »

Helena Salichová – Tvary skryté ve dřevě

Nedělní výprava do ocelového města a galerie Gong. G. sice říkala, že asi drobně sněží, ale spíš to byla ta známá ostravská omrzlina. Krom Tvarů skrytých ve dřevě Heleny Salichové též dvě další výstavy, Neuropolis Krištofa Kintery a Pioneers (op-art a kinetické umění). Radost to byla. Všechny tři výstavy. Navíc pouze za 120 Kč. Ostatně více na stránkách galerie.
Ale přece jen cílem byla Salichová. Slezská spisovatelka, malířka a grafička, sběratelka folklóru. Z její rozsáhlé tvorby byla vybrána jen část soustředící se na tvorbu v dřevorytu, které se věnovala od roku 1961 do konce svého života. Pro milovníky této techniky, grafiky a černé barvy to byla past pro oči. Aspoň já si to užil převelice. Něco málo jsem sice znal, ale převážně z reprodukcí, z knih. Takhle na živo, je to vždycky jiné. Doporučuju.

 

Helena Salichová – Tvary skryté ve dřevě Read More »

Miroslav Zelinský

Ohlédnutí za čtvrtečním večerem ve vsetínské knihovně. Miroslav Zelinský a jeho knihy věnované osobnostem architektury. Besedou provázel Jakub Chrobák. Prostě fajn večer s přáteli a knihami. Zmiňované Mirkovy knihy najdete na stránkách nakladatelství Grada.

Miroslav Zelinský

Miroslav Zelinský Read More »

Leonardo MZG 2.0: Marmo nebo Murano?

Leonardo MZG2.0 Murano & Marmo

Černopáteční ozvěny. Ono to skoro vypadá, že jsem si pořídil najednou dvě limitky od Leonarda. Ale úplně to tak není. Odolat slevě z 257 € na 119 € na Černý pátek bylo těžké. To prostě  nešlo. Leonardo dosud v mé sbírce chybělo a po nějakém jsem stejně pokukoval. Pístový model Momento Zero Grande 2.0 s průhledným okénkem indikujícím stav naplnění byl v zorném úhlu již delší dobu. A tak když se znenadání objevila taková možnost, bylo celkem rychle rozhodnuto, navíc bylo v nabídce jen několik kusů různých provedeních celkem. Váhal jsem mezi provedením Marmo s hnědými tóny nebo Murano s tóny modrými. Nakonec jsem zakoupil Marmo se zlatými prvky a rozhodl se pro elastický hrot F ve velikosti 6. Teď mám však obě.

Leonardo MZG2.0 Murano & Marmo
eonardo MZG2.0 Marmo & Murano

První radost z nového pera byla brzy vystřídána zklamáním. Pero sice psalo dobře, ale stále jsem měl špinavé prsty. A nebylo to tím, že bych špatně otřel inkoust. Objevovalo se to stále znovu. Žádná chyba nebyla na první pohled vidět, ale objevila se až při pořádném nasvícení a pod lupou. Při finálním osazení hrotu, který zákazník upřesňuje až po objednání, došlo k tomu, že hrot byl příliš utažený a došlo k tomu, že úchop pera po stranách hrotu praskl. Nezbylo mi, než pero reklamovat.

Leonardo MZG2.0 Marmo – praskliny na úchopu
Leonardo MZG2.0 Marmo – praskliny na úchopu

Všechna čest zákaznické podpoře od Leonarda, která se pouze zeptala jestli jde hrot vyšroubovat. Tento model je osazen pro zákazníka upravenými hroty Jowo s celým šroubením. S vyšroubováním žádný problém nebyl, až zas tak zarváno to nebylo. Vzhledem k tomu, že se jednalo o limitovanou edici, tak bylo jasné, že dané provedení už asi nebude k dispozici. Ale dostal jsem na výběr jiná provedení a za několik dní dorazilo nové tělo bez hrotu, tak jak jsme se domluvili. Tělo pera v provedení Murano, tedy opět z jiné limitované edice, dorazilo už ne v kompletním balení, ale v servisním plastovém ochranném boxu. Obě provedení jsou krásná, ale Marmo se mi osobně líbí víc.

Perem jsem popsal už několik stran a jde jenom chválit.

Text

Elastický hrot mám v ocelovém provedení, ale tady musím konstatovat, že pružnosti starých zlatých hrotů nedosahuje. Zlatý hrot přímo od Leonarda nemám, ale podle recenzí by měl být pružnější. Mám ještě náhradní elastický hrot EF od Stilo&Stile, který můžu střídat. Někdy mi vyhovuje víc, ale to už záleží na konkrétním inkoustu. Oba jsou to vlhčí hroty. Do dalšího šroubení pak můžu nasadit další hroty. Vyhovují jak od Kaigelu nebo Moonmanu, které jsem aktuálně zkoušel. Na hraní a zkoušení je tak prostoru dost.

Pero je to větší, oversize. Pro někoho už může být příliš velké, ale já je mám rád a obecně mi vyhovují, jak je patrné ve srovnání s Pininfarina PF Two nebo Narwhal Nautilus Cephalopod Black a dalšími.

Lamy Safari, Wality (Airmail) 71JT Jumbo, Opus 88 Bela, Leonardo MZG2.0 Marmo, Leonardo MZG2.0 Murano, Narwhal Nautilus Cephalopod Black, Pininfarina PF Two, Diplomat Aero

Typická spona s kolečkem je překvapivě poměrně tuhá, ale ničemu to nevadí. Víčko jde na tělo nasadit, ale pero je pak už příliš dlouhé a nevyvážené, aspoň pro moji ruku. Ale takto stejně pera nepoužívám. Důležitý je pro mne komfort psaní, a ten je s tímto perem výborný. V minulosti jsem přemýšlel, že bych si pořídil některý z čínských klonů (Asvine P20), ale nakonec se čekání na originál a černopáteční cenu vyplatilo.

A původní tělo? To mi zůstalo. Výrobce jej zaslat nechtěl, další poštovné do Itálie, kdy by pero bylo neprodejné, asi nemělo smysl. Ale nedalo mi to a pokusil jsem se jej opravit, tedy slepit slepit. Prasklinky byly nakonec delší než 15-17 mm a lepidlo možná všude nedoteklo, ale pero teď neteče. Byť to může být ještě i přidanou vrstvou silikonové vazelíny. Uvidíme, ta pevnost tam už asi nebude a vzhledem k materiálu, tam riziko opětovného prasknutí asi bude. Přece jen je to nejvíce namáhaná část. Navíc by to chtělo přebrousit a přeleštit, což by asi ale zas odhalilo praskliny a způsobilo prosakování. Ale minimálně na dívání, občasnou zkoušku nebo v nejhorším případě na náhradní díly poslouží.
Jasně, nové pero potřebuje i nový inkoust… O tom žádná. Sbírka těch zelených se opět trochu rozrostla.

Leonardo MZG 2.0: Marmo nebo Murano? Read More »