Čtenářský deník

Miroslav Urban: Včelky ze starého dubu

Mé potíže se včelami začaly, když jsem vyhrál sázku, že projdu nahý dědečkovým včelínem. Tedy ne úplně nahý, stačilo trenýrkách. Sázku jsem nad bráchou vyhrál, ale pár týdnů týdnů mě pak nikdo nepoznával. Ideální příležitost, jak zjistit, že mám alergii na včely. Stačilo jedno dobře mířené žihadlo do hlavy. Nicméně – neznamená to, že bych na včely zanevřel. Dědeček byl vášnivý včelař, zapálený pro každou inovaci, a jeho knihovna byla plná odborné včelařské literatury, kterou jsem si rád listoval. Mrzí mě, že jsem ale tehdy neprojevil větší zájem o časopis Česká včela, o kterém jsem se mylně domníval, že je také včelařský. Byl do velké míry literární a skončil v nenávratnu. Včelínům a úlům se teď raději vyhýbám, ale i tak jedna z mých oblíbených tras (nejen) na kole vede přes včelařskou naučnou stezku za Velkou Lhotou. Za tou stojí Miroslav Urban. Ten je nejen autorem několika publikací, které se věnují chovu včel, ale nově také publikace pro děti Včelky ze starého dubu. Ručně vázaná kniha nezapře nadšení pro věc a na příběhu jedné z dělnic v krátkých dvaadvaceti kapitolách život včet. Od prvních okamžiků, kdy se rodí z vajíčka, až po okamžiky poslední. Všechny autorovy knihy si můžete objednat na stánkách http://medurban.cz. Můžete také navštívit včelařův instagram, kde najdete i fotografie ze vzniku knihy.

 

Miroslav Urban: Včelky ze starého dubu Read More »

Čtenář časopisů: Lettre International

Lettre International
Lettre International

Zemřel A. J. Liehm (2. 3. 1924 – 4. 12. 2020). R.I.P. Jeho život byl bohatý a pestrý. Pro mne však zůstává ze všech jeho aktivit nejpodstatnější to, že založil Lettre internationale. Tato mezinárodní kulturní revue vycházela v jednu dobu až v deseti zemích (There are now editions in the Czech Republic, Russia, Hungary, Poland, Bulgaria, Romania, Croatia and Serbian Yugoslavia (Belgrade’s was actually the first of the Eastern Lettres). Postupně zanikaly. Včetně té české. Pokud se nepletu, tak zůstala už jen ta německá. Čísla z let 1984 až 1988, která byla vydávána v exilu, mne minula. (To již spíše Čtení na léto nebo 150 000 slov.) Ale čísla z let 1990-1994 jsou pro mne i po těch letech pořád to nejpodstatnější periodikum, které rozsahem, šíří, přesahem a pluralitou názorů u nás nemá v tuto chvíli srovnatelného zástupce. (Ano, jsou tu třeba Listy, kde AJL také působil, ale přece jen – jiný svět.)

Čtenář časopisů: Lettre International Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Zeno Kaprál (CXXX.)

O víkendu jsem dočetl poslední sbírku Zeno Kaprála Tříděný odpad, který právě dnes zemřel (19. října 1941 – 26. 10. 2020). Nejen tato sbírka, ale celá tvorba tohoto svérázného literáta stojí za pozornost. Rádi jsme autorovy básně přinesli v Textech č. 63.

Zeno Kaprál: Tříděný odpad (2020)CÍL

Musím spěchat než začne palba.
Nechci být překvapen v nedbalkách.
Hodlám se obléci vhodněji
k tak závažné události.

Vytahuju sváteční oblek
a vyklepávám z něj naftalín.
Vypočítávám souřadnice,
z okna se dívám na kanón.

Do ústí hlavně. Zaměřuje
klouzavým pohybem. Až strne.
Pohledem hada na mě civí.
Je to kdo s koho. Já a on.

(báseň se sbírky Tříděný odpad, vydalo Druhé město, 2020)

Související:
Zeno Kaprál: Svět stále měnil směr (Nedělní chvilka poezie)
Zeno Kaprál: Život sestává z pomalých pauz vně nestřežených okamžiků (Nedělní chvilka poezie)
Zeno Kaprál (na stránkách Martina Reinera)
Zeno Kaprál (na stránkách Czechlit.cz)

STAŘÍ DOBŘÍ: Zeno Kaprál (CXXX.) Read More »

Leszek Engelking: Muzeum dětství a jiné básně

Leszek Engelking: Muzeum dětství a jiné básně (Protimluv 2016)

Loňský konec roku mne poměrně vydatně zásobil prózou i poezií. Mimo jiné knihou L. E., u nás dobře známého polského básníka, prozaika a překladatele, kterou v překladu Václava Buriana vydalo v loňském roce nakladatelstvím Protimluv. Přestože tento typ poezie úplně nevyhledávám, sbírka obsahuje několik textů, pro které si určitě pozornost zaslouží. Třeba pro tento:

ŽENY BÁSNÍKŮ

Ženy básníků
to nemají lehké,
stále narážejí
na básně pro nějaké ženy,
o nichž se ani neví,
jestli si je nevymysleli,
stopy minulosti,
ozvěny sousedních hodin,
blažené mručení,
jak by to mohlo být, kdyby…
Tady kousek ňader,
tam vůně,
někde vlas na srovnání
a onde úsměv,
který snad je
úsměvem bez úst,
ale kdoví jestli nepatří
té či oné mrše.
Nějaká jména,
nějaké iniciály,
dvouznačná motta,
výstřední názvy
a vůbec většinou
čertví oč jde.
Ech, dát jím tak roubík do ruky,
do nohy.
Do prdele.

Leszek Engelking: Muzeum dětství a jiné básně Read More »

Jiří Dienstbier – rozhlasový zpravodaj

Jiří Dienstbier – rozhlasový zpravodajK dnešnímu dni se tak nějak hodí kniha, kterou jsem chtěl tu dlouho zmínit Jiří Dienstbier – rozhlasový zpravodaj (1958–1969). Kniha se po grafické stránce vymyká z běžné produkce nakladatelství Radioservis, které ji v roce 2013 vydalo, a to směrem k lepšímu, knihu upravily Tereza Melenová a Martina Donátová.
Pro mne zůstává jedním z mála politiků, který během svého působení v její vrcholné sféře neztratil svou tvář a svou integritu. Právě jeho politické angažmá poněkud zastřelo skutečnost, že Jiří Dientsbier byl původní profesí novinář a také že z novinářského prostředí vzešel.
Rozhlasová žurnalistika je něco tak efemérního a spotřebního, že i vůči žurnalistice novinové má jepičí život. Málokde jinde platí oblíbené jedním uchem tam – druhým ven. Přesto i zde mohou vzniknout (a taky vznikají) texty, které vybočují z běžného průměru nebo které zasluhují z různých důvodů větší pozornost. Dienstbierovy patří do této kategorie. Kniha je nejen zajímavým svědectvím doby, ale také svědkem proměn rozhlasové tvorby. Připomínkou doby, kdy příspěvky mohly být delší, mohly obsahovat více informací, souvislostí. Možná i proto se se dají Dienstbierovy číst s překvapením i po letech. Pro mne hlavně ty z Kambodže, Vietnamu, a Indonésie a Ameriky. Zaujmou svou živostí i autorovým vhledem, lidskostí a ohledem na člověka. Možná právě to osvětluje jeho (ne)úspěch v politice domácí a respekt na poli mezinárodním.

Jiří Dienstbier – rozhlasový zpravodaj Read More »

Fotky ze vsetínské Noci literatury 2014

Noc literatury na Vsetíně byla výborná. Pro nás čtoucí (Adam Borzič a já) určitě. Doufám, že i pro posluchače a návštěvníky. Skvělou atmosféru večera umocnila kapela Noca. Její členové, Marie Davidová a Aleš Mrnuštík, budou doprovázet ve čtvrtek i mé čtení. Na stránkách TV Beskyd si můžete prohlédnout video. Další fotky nabízí facebookové album Masarykovy knihovny Vsetín a (případně aktualita zde)

Já, Adam Borzič, Lucie Strbačková
Já, Adam Borzič, Lucie Strbačková

_IMG5967

NoCa
NoCa
Adam Borzič
Adam Borzič
Adam a Lucie
Adam a Lucie
Magda Goláňová
Magda Goláňová
U Tří opic
U Tří opic
Marie Davidová
Marie Davidová

 

Fotky ze vsetínské Noci literatury 2014 Read More »

Východní Morava 3/2013

Východní Morava 3/2013
Východní Morava 3/2013

Třetí číslo časopisu Východní Morava nabobtnalo na 268 stran. Pomalu se z něj opravdu stává počin, který lze poměřovat s dávným Našim Valašskem z třicátých let minulého století. Fundované články plně naplňují podtitul dějiny – lidé – krajina. Kolektiv pod vedením Davida Valůška, ředitele zlínského archivu, se podařilo zaplnit bílé místo, které zde delší dobu zelo. A které se nepodařilo zaplnit ani Zvuku, a ani Valašsku, kde jsem si původně myslel, že by nějaká šance být mohla. To je však orientováno více regionálněji a také obsah je více popularizační. Pro mne byl z čísla nejzajímavější článek Jana Štětiny Podruhé k měšťanským domům ve Valašském Meziříčí, včetně snímků ze sklepení. Sekunduje mu článek o moderní architektuře Valašského Meziříčí. Ten však pro mne osobně takovým překvapením již nebyl, neboť byl přednesen na podzimní konferenci, ale ostatní myslím také potěší.Pokud se k vám Východní Morava ještě nedostala, tak sice máte možnost navštívit aspoň stránky http://www.casopisvm.cz, ale kromě pokynů pro autory zde zatím jiné informace nenaleznete. V nejbliží době můžete zavítat na večer s tvůrci časopisu Povídání o historickém časopise Východní Morava, který se koná 11. dubna ve Valašském Meziříčí.

Související.
Čtenář časopisů: Východní Morava

Východní Morava 3/2013 Read More »

Čtenář poezie: Jiří Měsíc – Píseň zamilovaného misogyna

Jiří Měsíc: Píseň zamilovaného misogyna
Jiří Měsíc: Píseň zamilovaného misogyna

V sobotu 30. března se ve Valašském Meziříčí před zaplněnou Schlattauerovou kavárnou uskutečnil křest básnické sbírky Jiřího Měsíce Píseň zamilovaného misogyna, kterou vydalo nakladatelství Protimluv. Samotné vystoupení recitujícího autora s doprovodnou kapelou bylo víc než příjemné překvapení. Zprostředkovat ten energií nabitý zážitek jde poměrně obtížně. Bez hudebního doprovodu to není ono. Recitační projev, pokud se to tak dá nazvat, Jiřího Měsíce je strhující a rytmický, prostě recitace s kořeny v hip hopu. Už v názvu sbírky se mihne cosi cohenovského a fonfarónského. Po této stránce asi jeden z nejlepších křtů, který jsem absolvoval. Publikum to také ocenilo a sbírku kupovalo.
Některé texty sbírky, kterou doplňují kresby Kataríny Szanyiové, mne překvapily poměrně příjemně, u některých (na hranici aforismu) jsem si nebyl zcela jist, zda ve sbírce musely být. Ale celkově ve mně po prvním přečtení přetrvává pozitivní dojem a Jiří Měsíc je prostě básník-pěvec.

Související:

Čtenář poezie: Jiří Měsíc – Píseň zamilovaného misogyna Read More »