Kdo je autorem následujících veršů? (103)

Tak, dnes jen úryvek. Snad ale něco napoví. Snažte se 🙂

Po skvostech prý   přišla na řadu
čtveřice plavých,   navzájem podobných,
rychlých přů.   Předal rek králi
poklady i koně:   tak počíná muž,
nesnuje příbuzným   síť z proradnosti,
svým společníkům   nechystá smrt
zákeřnými tahy. …

Kdo je autorem následujících veršů? (102)

Minulá století u mne příliš nostalgie nevyvolávají, ale čas od času je třeba nakouknout i do nich. Když už byl tak pěkně uhodnut minule Alois Jirásek, tak je tu další dřevní kousek z českýh luhů a hájů. Kdopak nám to jenom napsal?

Klas.

Juž rychle zraji, dobře vím,
a brzy přijde čas,
že urván smrtí budu tlít,
jak v poli zbylý klas.

Kéž zrna, jež jsem v srdci měl,
nezhynou všelijak,
a nebude-li člověk syt,
ať syt je aspoň pták.

Kdo je autorem následujících veršů? (101)

Trochu kontrastu k hádance minulé. Autor český, dřevní. Tak, kdopak nám to jenom napsal?

MILOSTNÁ

Tys objala mne rukou svou
a ku mně chýlila své skráně,
mně bylo tak, že skloní se
nade mnou strážný anděl páně.

Tys objala mne rukou svou –
v tvé oči mé se zahleděly,
a v políbení horoucím
jsme v rajské luhy zaletěli.

Kdo je autorem následujících veršů? (99)

Když je to léto…

Zapadnout někam za obzor
jak slunce po třech pivech
Být Heyerdalův vor
Být live

Stařecké skvrny soumraku
zhyzdily den a proťaly mu žíly
Temelín tužeb potemněl od mraků
Těch starodávných, co se vyrojily

A bijí zvony… Bože, kdo je tluče?
Co udělaly? Ptali se jich proč?
Jeřabiny Oči koček
Těch, co skáčou přes obruče
Podzim – brána – vkroč

Kdo je autorem následujících veršů? (97)

Otázka pro letní pondělní den.

DÉŠŤ PADÁ NA RÁNY

Na rtu obří hlavy spím.
Déšť pleská o nos krkavčí,
mouřeníni jdou v dvojstupu
z jeho děr jako kominíčci.
V horečce slyším prozpěvovat mouchu,
roleta padá za posledním dějstvím,
stínajíc hlavy muškátů.
Bez pohybu zjevného sestra
pestrý polštář hotoví,
z tolika kanýrků jsou nervózní
její prsty plné pochyb.
Strop visí pláství medu za krovy,
zatímco skřítek večerní
z hlavy obra se kutálí,
na moučném červu jezdit zkouší
a muří křídlo bije o vývěsní štít
holičské lampy, pod níž holohlaví
vrhají ustaraný stín.
Slyším jektat hamižné zuby větru
v drolící omítce, jak hryžou spáry,
v nichž moucha masařka se tulí
za křídlo motýlí.