Minulý čtvrtek byla ve Valašském Meziříčí pokřtěna druhá básnická sbírka Kláry Goldstein Milíře, kterou vydal Weles. Jedna malá ukázka:
zdi
zaházíš spáry
po povodni
vyhřezlé jako kresby
z kodexů
na kterých z dáli
od pobřeží
přicházejí muži
nápadně bílí
(všichni mají vous)
na hřbetech podivných
jelenů
potom se zamete dlažba
Pár fotek z 24. 11. z autorského čtení a koncertu v M-klubu ve ValMezu, který uspořádala Charita Valašské Meziříčí u příležitosti Noci venku ve ValMezu. Čtení dobré – z poslední knihy Tak ještě jedno jaro tedy, koncert dobrý. I lidé dorazili. Jen JHK poněkud nakvašený, protože odposlech nebyl nejlepší. Čtenář jeho knížek by tak nějak předpokládal, že sklepním prostorem bude spokojen. A on kupodivu ne…
Dalibor Malina a jeho nová kniha
Polemiky mezi zastánci a odpůrci rusofilství plní stránky novin a internetových serverů. Ve většině případů zaznívají mělké a černobílé argumenty z obou stran. Bez historického vhledu, znalosti faktů, ale s vyvěšenou vlajkou vlastního přesvědčení. Aspoň malý vhled pod pokličku této problematiky nabídla zájemcům úterní přednáška Martina C. Putny Pohledy české kultury na Rusko: od Kollára k Masarykovi a k dnešní „studené občanské válce“ na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, která proběhla před nacpanou posluchárnou. Obšírné téma, které samozřejmě nelze vtěsnat do hodiny a půl. Zájemcům pak doporučuji minimálně letošní čtvrté Tvaru, kde proběhla na toto téma polemika právě mezi Martinem C. Putnou a Ondřejem Slačálkem. A pak ty stohy knih (a třeba i tu související od MCP – Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity).
Pár fotek ze včerejšího (neveřejného) křtu publikace Valašsko – historie a kultura, který proběhl v rámci setkání absolventů Ostravské univerzity.
Koncert Dana Bárty překvapil a byl skvělý.
Důvod proč tu teď nic moc nepřibývá 🙂 Svazků bude nakonec jedenáct. Křest 28. 6. na Soláni
Přípravy jsou v plném proudu a citelně pokročily. V polovině roku se můžete těšit na deset menších tematických svazků.
Související:
Ze čtyř ostravských knižních veletrhů jsem vynechal jen ten loňský, který se mi pracovně kryl s moskevským veletrhem vzduchotechniky (což je akce monstróznějších rozměrů). Čtyři ročníky a pořád to není úplně ono. Na knižním veletrhu bylo sice poměrně hodně lidí. Aspoň papírově to tedy bude vypadat OK, ale mám silný pocit, že to byl spíš důsledek ve stejném pavilónu souběžně konaných veletrhů Svatba a Dovolená a Region, Lázeňství a společné vstupenky na všechny tyto tři akce. Z určitého pohledu to ale vnímám jako přínos, kdy na knihy a možná i do knih nakouknou i lidé, kteří by jim jinak nevěnovali pozornost
Škoda, že mnoho důležitých nakladatelů zde přítomno nebylo (namátkou Argo, Albatros, Odeon, Torst). Mám dojem, že v jedné hale jsem je asi nepřehlédl. Z hlediska vystavovatelů to ale chápu, žádné extra prodeje zde neprobíhaly.
Nejpočetnější zastoupení tak měli na veletrhu asi zástupci Hosta, redakce a autoři. Někteří další se mihli i v publiku.
Přiznám se, že mne osobně na veletrhu zajímal krom knih samotných hlavně doprovodný program. Byl jsem tedy na veletrhu pouze v sobotu, ale pro dojem stačilo. Na čteních bylo plno snad jen na společném vystoupení ostravských spisovatelů.
Jinak jsem příliš velký zájem návštěvníků neregistroval. Snad to bylo dáno tím, že to byli primárně návštěvníci zbývajících dvou veletrhů. Svou roli ale hrála také skutečnost, že prostor nebyl příliš dobře nazvučen, a tak díky okolnímu hluku nebylo často rozumět.
Ani na druhou scénu, do Knihcentra, na besedu s Tomášem Zmeškalem příliš lidí nedorazilo. Okolo dvou kavárenských stolků nás sedělo asi osm.
Dojmy mám tedy lehce rozpačité, ale i tak veletrhu držím palce, už jen z toho důvodu, že žádný jiný se poblíž nekoná.
Při jedné ze svých nedávných toulek antikvariátem jsem narazil na sborník lidové epiky jižních Slovanů Jugoslávské zpěvy (Naše vojsko: 1958). O překlad se zasloužili František Halas, před sto léty narozený Vilém Závada (1) (2) a Oton Berkopec. Kniha, která už asi nevyjde, vyšla v v úpravě Oldřicha Menharta vysázená jeho písmem romana Monotype a s dřevoryty Ferdiše Duši. Jugoslávie už není, pěkná kniha zůstala. Spoustu míst je zde zaznamenána v jiném kontextu, než v tom z let nedávných. Priština, Kosovo…
Bejvávalo, už jen se vzpomíná… (s. 159)