Texty 82 (jaro-léto 2020)

Končí se léto… Něco ke čtení.

úvodník
René Kočík: Pandemická topografie

próza
Pavol Ičo: Pexeso
Adam El Chaar: Šlehané básně

poezie
Ondřej Hložek
Jiří Šimčík
Anna Sedlmajerová
Dominik Bárt
Alžběta Johanka Petrová
Jakub Chrobák

překlad
Stanka Hrastelj: První dáma (přeložila Kateřina Honsová)
Tugomir Matić: Žít na ostrově (přeložil Jiří Hrabal)

recenze
Pavel Kotrla: Jeden z pokusů o ekologicky angažovanou poezii (Stehlíková, Olga: O čem mluví Matka, když mlčí. Nová Říše: Dobrý důvod, 2019. 36 s.)
Ondřej Hložek: Pozoruhodné Rozhraní (Bátor, David: Rozhraní. Ostrava: Protimluv, 2019. 45 s.)
Andrea Chrobáková‑Lněničková: Kdo všechno má křídla? (Dvořáková, Petra: Vrány. Brno: Host, 2020. 182 s.)
Ondřej Hložek: Návrat přírodní lyriky (Staněk, Libor: Drolení. Nová Říše: Dobrý důvod, 2019. 48 s.)
Jakub Chrobák: Takto tak umět bilancovat! (Kostewicz, Danuta: Andante spianato. Překlad Libor Martinek. Opava: Literature & Science, 2019. 130 s.)

Všechna předchozí čísla najdete na stránkách Textů.

NOCA (a spolek VDOLEK)

Včerejší večerní koncert kapely NOCA (a spolku VDOLEK) ve stodole Na Damašku v Hošťálkové se velmi povedl.

Včerejší Noca

Srdeční záležitost. A kdo jí nestihl, má zítra šanci od 18.00 v Hošťálkové ve stodole Na Damašku.

Plnicí pero Miro

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Značku plnicích per Centropen, případně Koh-i-noor, zdá z dětských školních let snad každý příslušník nejenom mé generace. Tedy pokud nebyl levák, který někdy mohl psát propiskou. Historie českých per je ale mnohem barvitější a bohatší o řadu dalších předválečných a krátce poválečných značek. Nejstarší českou továrnu na ocelová plnicí pera Miro založil v roce 1919 František Pešek v Bohumilicích (okr. Prachatice). V roce 1934 ovdovělá Anna Pešková přijala za společníka firmy Stanislava Hejhala, který provoz modernizoval a rozšířil. Ještě v roce 1949 je 23. 7. otištěn v Rudém právu (!) inzerát na tato pera.

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Tuto továrnu na psací pera pak, jako i další, později převzala též znárodněná společnost Koh-i-noor. A psací potřeby (plnící pera, patentní tužky, pera na tuhý inkoust čtyřbarevné tužky a pera) se v továrně vyráběly až do jejího zrušení v roce 1995.
Takže mít jedno mezi svými není od věci. Je to kus historie. Tento konkrétní model bez označení je menším perem, které má v zavřeném stavu 11 cm a s nasazeným vrškem pak 14 cm. Je tak menší i mezi menšími, víceméně kapesní. Plněno je vnitřním pístovým mechanismem, který i po těch letech funguje. Hladinu pera lze pozorovat v žlutém transparentním okně. A jak píše? No, nic moc úplně hladkého. Že by tento hrot úplně klouzal po papíru tvrdit nebudu. Ale na druhou stranu nic dramatického, psát by se s ním dalo. Ale krom pak pár zkušebních řádků s tím nepočítám. Jako svědka pohnuté české/československé výroby per se ho určitě zbavovat nebudu.

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Česká plnicí pera Haro, Derby, Miro, Orlík

Česká plnicí pera Haro, Derby, Miro, Orlík

Výlet do oblak

Výlet na špičku věže olomoucké radnice v minulém týdnu. Hmm, když jste neměli nebo nemáte rádi výšky, je „skvělé“ se až tam nahoru vyšplhat s foťákem a batohem objektivů. Fotku z dronu jsem nefotil, ale některá ta žlutá tečka bych být mohl. Výhled je tam ale krásný. Jinak zvedání je zdokumentováno, krom moha zpravodajských médií, zde.

Olomouc - věž radnice

Olomouc – věž radnice