V sobotu 25. listopadu jsme před plným sálem pražského kina Přítomnost za přítomnosti chorvatské velvyslankyně Ljiljany Pancirov do světa uvedli Neodvyprávěné příběhy Rajko Grliće, vydané mým jednomužným Klenovem. Takže ještě jednou díky Milanovi Kostelníkovi, Jakubu Novosadovi, Martinovi Lukášovi a Marii Barešové, kteří se na vzniku knihy spolupodíleli.
Můj starší příspěvek Kde najdete archiv Aluze? sice platnosti nepozbyl, ale kompletní archiv čísel v PDF z let 1998-2013 nyní najdete na stránkách Jiřího Hrabala, který byl v tomto období šéfredaktorem. Jak se dostat k novějším číslům najdete v odkazovaném starším příspěvku. Rád jsem se chodu této revue účastnil. Stále je v ní dost dobrého ke čtení.
Společně s Filmovým klubem Vsetín chystá můj jednomužný Klenov k vydání knihu chorvatského filmového režiséra Rajko Grliće, který vystudoval režii na pražské FAMU.
Lenka Halová sice vydala vloni v mém jednomužném nakladatelství Klenov svou básnickou sbírku Létající jelen, ale veřejnost ji bude znát hlavně jako organizátorku nejrůznějších akcí a jako zpěvačku kapely Koňe a prase. A tak když minulou sobotu hráli společně s Muchou v hostinci Za vodú v Jarcové, tak jsem tam nemohl nezajít. Kapela pěkně zraje a nešlo si ji neužít.
Teda zvuk nebyl ideální. Vlastně nebyl nic moc. Koně a prase se tím ještě nějak poprali. Ale impulzivní Mucha to nazvučení prostě nerozdýchala. Hmm, nebylo se čemu divit. Naštěstí žádný konec zábavy! Společně s bubeníkem sešli z pódia. Jde to i bez elektriky. A s improvizovanými bubny z čehokoliv. Mucha s Kočičkou váleli. Když se chce a umí se to, tak se dá hrát kdekoliv a na cokoliv. A nakonec to byl pro mne jeden z nejlepších koncertů a zážitků poslední doby! Konec srpna v zahradě hostince jsem si užil.
Udělali jsme si včera radost. Jakub Chrobák, Honza Žamboch, Žamboši (Honza Žamboch, Jura Nedavaška, Aleš Mrnuštík) a já. A snad jsme udělali radost i těm, co dorazili na naše čtení do vsetínské knihovny. Bylo plno, ale tentokrát jsme našli útočiště uvnitř, pod střechou. Od roku 2014 jsme se k tomuto kroku museli uchýlit teprve podruhé. Poprvé jsme však četli po celý večer pouze svoje věci. Já s Kubou částečně z posledních sbírek, následně povídky z nových rukopisů. Pro Honzu pak byl večer básnickou premiérou. Takže děkujeme, že jste přišli. Děkujeme i knihovně. A za rok zas třeba na střeše.
Tak ještě jednou pozvání na vsetínskou literární akci, která každoročně probíhá v mé režii. Letos ji můžete navštívit 30. 8. v 17.00 na střeše Masarykovy veřejné knihovny. Tentokrát nebudeme číst texty jiných autorů, ale bude to naše autorské čtení. A to nejenom z textů již vydaných, ale i těch nových.
Krajina jak omalovánky. Skoro kýč, kdyby ta Zelená hora nebyla taková krása… Že jo? 🙂 Léto budiž zas pochváleno! A kniha? Volba je tentokrát jasná, nelze skoro jinak: Urbanův Santiniho jazyk.