Možná. Před nějakým časem jsem totiž zaslal Jyxu.cz e-mail s žádostí o indexaci mé domény, protože leží mimo CZ. Potěšilo mne, že Jyxo opravdu nyní mé stránky indexuje.
V e-mailu jsem psal Michalovi Illichovi i následující:
…Nepremyslel jste nad implementaci slovniku synonym, ktery by nabizel alternativy k hledanym vyrazum? Napriklad ze vznikajiciho slovniku projektu OpenOffice (i kdyz ten je zatim hodne maly).
A vida Jyxo už synonyma nabízí. Netvrdím, že je to mou zásluhou, ani že ta myšlenka byla původní, ale snad jsem k tomu aspoň částečně přispěl. Jyxo je, podle mého názoru, v tuto chvíli asi nejlepší tuzemský vyhledávač. Ale Morfeo (bývalý Webfast) mu zdatně šlape na paty a synonyma nabízí taky. Konečně se výrazně zlepšuje práce s češtinou.
Ale jednu výhradu k Jyxu mám. Nabízí vyhledávání e-mailových adres. Funkce sice užitečná, ale i bez ní mám v e-mailové schránce spamu víc než dost.

Podařilo se mi náhodou před několika dny naladit rozhlasovou stanici Proglas. Někdy o víkendu jsem na ní poslouchal pořad věnovaný problematice potratu. V nedávných týdnech hojně diskutovaná otázka, která souvisí s nově navrhovaným zákonem. Netroufal bych si vynucovat svůj názor tak, jak se teď chce pokusit malá skupina lidí. Ať je můj názor na otázku potratů jakýkoliv, neměl bych někomu brát jeho právo volby a rozhodovat za něj.
Ale to není hlavní důvod této zprávy. Při poslechu této jinak kvalitní stanice jsem si opět uvědomil, že ve sdělovacích prostředcích není objektivita možná. Ještě tak teoreticky, v praxi jsem ji nikdy nezažil. A to jsem se jednu dobu jó snažil o její prosazení. Většinou lze nabídnout pouze několik úhlů pohledu.
Bylo by asi podivné, kdyby stanice s křesťanským zázemím potraty schvalovala, a tak jsem názory, které byly blízké Sdružení pro život vcelku chápal. Mám rád totiž média, u kterých vím, na které straně barikády stojí, i když nesouhlasím s argumenty. Toto rádio má prostě svou tvář a je rozpoznatelné.
Vůbec si myslím, že rádia máme v průměru lepší než denní tisk. Vadí mi, že když si koupím dva největší české deníky jednoho německého majitele (Lidové noviny a MF Dnes) v jeden den, tak jejich zprávy jsou velmi podobné, o obrazovém materiálu z jedné databanky ani nemluvě. Takže lapsus, kdy se v posledních dnech návštěvník místo na stránky Lidovek dostal na stránky MF Dnes je už jenom třešničkou na dortíčku, která nikoho ani nepřekvapila. Měla by. Kdo někdy četl některé z velkých zahraničních deníků, tak ví, že noviny i novinařina mohou vypadat jinak. Bylo by snadné toto dávat za vinu pouze novinářům, protože ti se pouze přizpůsobili (nebo museli přizpůsobit) stávajícímu stavu. Bohužel.

Odkazy

• Pooh: Zákaz potratů nic neřeší
• Pooh: Potrat?!

Dnes je málo času, tak aspoň tento odkaz na stránky Českého rozhlasu a na mou recenzi poměrně dobré knihy Milana Exnera – Svatoušek .

• Stránka Miroslava Exnera na stránkách nakladatelství Petrov

Slovo „kvark“ si fyzici vypůjčili z románu Jamese Joyce, kde znamenalo cosi jako „nesmysl“. Aspoň se o tom píše na stránkách Sciencewordu. To mi připomíná, že při čtení tohoto románu jsem už několikrát ustrnul na mrtvém bodě. Ale konečně jsem si vyjasnil svůj vztah k moderní fyzice, k teorii relativity atd. …
Ale ne, román je to úžasný, jenom nemůžete čekat plynulou dějovou linku. Není to snadné čtení.

Odkazy:

• James Joyce: The Brazen Haed (na stránkách projektu The Modern Word)
• Work in Progress: A James Joyce website
• The James Joyce Centre
• James Joyce Portal
  Poznámka: Pokud se chystáte prohlédnout si stránky The Modern Word pomocí Opery, tak si ověřte, zda se prohlížeč identifikuje jako Internet Explorer. Jinak totiž uvidíte pouze chybové hlášení.

Včera proběhlo vyhlášení druhého ročníku cen Magnesia Litera. Snad máme opravdu naději, že vznikne prestižní literární ocenění známé i veřejnosti. Nejvyrovnanější se mi zdála kategorie Poezie, kde ocenění obdržel Vít Slíva za básnickou sbírku Bubnování na sudy (Weles, 2002). Po zásluze. Jeho poslední sbírka je asi opravdu tím nejlepším, co doposud napsal. U sbírek předchozích se ve mně hromadila spousta výhrad, které souvisely především s až přílišnou závislostí na tvorbě Vladimíra Holana. Verše poslední sbírky jsou ale jiné. Posuďte sami:

Vít Slíva
Zpěv kozlů

Bije podzim, těžkými jablky o ze-e-em.
Teď´— slyšíš?… teď… a te-e-eď.
Jako šutry pod pohřebním voze-e-em
hrkají srdce svou odpově-e-eď:

Více než vítr sad za pačesy
popadá nás, kozly, za rohy láska.
Klečíme na předních, v očích dva běsy,
a řetěz u uší třaská.

Bradou nám trhá kozlí zpě-e-ev,
v šourku se varlata vrtí.
Slyšíme při tom píseň svých stře-e-ev,
o tom, jak smrdíme smrtí.

Bože, ó Bože, ó Bože-e-e!
Dej ulehnout v listí s podzime-em.
O šutr nabrus své milostné nože
a vem si nás k sobě, ve-e-e-em!
(Ze sbírky Bubnování na sudy)

Odkazy:

• Magnesia Litera
• Vít Slíva na stránkách Welesu
• Vít Slíva na stránkách Petrova

Před nedávnem byla u nás zprovozněna nová naučná stezka Klenov – Dušná. Mám z ní i nemám radost. Důvod je vlastně jediný: odbočka z ní vede ke Svantovítovým skalám, které byly přece jenom donedávna tak trošku stranou. Skály se jmenují podle slovanského boha Svantovíta, jehož kult prý vrcholil ve 12. století. Na orientační ceduli je sice připsáno, že pohanským bohům se přinášely i lidské oběti, ale nevím o žádných kosterních pozůstatcích v okolí. O tom by mi kamarádi archeologové asi nezapomněli říct. 🙂
Na protějším kopci o něco později stál templářský hrad Freundsberg a ve skalách v okolí jsou, podle pověstí, ukryté poklady zbojníků. Takže i pověsti o propadlém hradu mají jakýsi reálný podklad. Jinak doporučuji knihu Jana Kobzáně O zbojníkoch a o pokladoch, kde je část z těchto pověstí zaznamenána.
V knize Josefa Vašice Eseje a studie ze starší české literatury jsem dokonce narazil na přetištěnou domněnku Františka Stejskala, „že sv. Vít byl zvolen za patrona pražského chrámu, aby tak byla odstraněna úcta modly Svantovíta.“ Co je na této domněnce pravdivého nevím.
Je ale fakt, že o dva kopce dál, na Radhošti stávala dřevěná modla jiného slovanského boha – Radegasta, kterou při svém příchodu na Moravu nechali skácet věrozvěstové Cyril a Metoděj. Proto je docela pravděpodobné, že své jméno mají Svantovítovy skály oprávněně. Ostatně blízké okolí bylo osídleno již v pravěku.

Větší fotografie si můžete prohlédnout, když kliknete na následující odkaz

…

Svantovítovy skályPokračovat ve čtení »

Tak jsem se konečně stal šťastným vlastníkem Blbecké poezie Ivana Wernische. Svazek je to úctyhodně rozsáhlý a shrnuje autorovu poezii ze sedmdesátých a osmdesátých let, tedy z období, kdy nemohl oficiálně publikovat. Pravda, kniha to není nejlevnější (cca 630,- Kč), ale asi by neměla chybět v knihovničce. Přinejmenším toho, kdo má o poezii posledních desetiletí výraznější zájem.
V posledních letech je sice nějak všeobecně „přewernischováno“, ale s tím se asi nedá nic dělat. Stejně tak jako s jeho vlivem. 🙂
Srovnám-li tento svazek s autorovou novou knihou: Růžovejch květů sladká vůně (Virtuos na prdel), pak je to pro mne osobně jasné: více starého Wernische, méně nového. Anebo opačně? Sám nevím. Dohromady tvoří Wernischovy knihy monolit, ze kterého těžko něco vydělovat. Navíc když jednotlivé texty průběžně prochází několika knihami, výbory. Kniha je edičně dobře připravena. Navíc obsahuje krátký životopis z pera autora a další poznámkový aparát.

Odkazy:

• Ivan Wernisch na stránkách nakladatelství Petrov
• Moje recenze na výbor Půjdeme do Mů
• Můj článek o poezii Ivana Wernische v průběhu šedesátých let

Včera jsem navštívil na Vsetíně výstavu Miroslava Machaly: Lesk Atlantidy v tichu Sahary, která představila uhrančivé fotografie z expedičních cest do Mauritánie. Kdo v rukou držel Mirkovu knihu věnovanou „Atlantidě“, tak ví o čem je řeč. Nové fotografie si více všímají současných archeologických nálezů a trošku potlačují do pozadí původní hypotézy a domněnky. Výstava uchvátí milovníky fotografií pouští, kamenů a jejich obyvatel.

Odkaz:

Odpověď je jednoduchá. Protože se narodili ve stejný den jako já. Kdybych to nebyl býval zjistil teprve včera, tak už jsem je měl rád snad i na základní škole. Tady mám na mysli spíš Karla. Sice jsem přelouskal nějaké úryvky z jeho knih, ale můj večerníček to zrovna není.
To Sören Kierkegaard – Svůdcův deník – je na tom lépe.
Takže milí chlapci, Sörene a Karle, všechno nejlepší k vašim včerejším narozeninám.
Jenom podotýkám, že stojí za to srovnat hesla těchto osobností v Ottově slovníku naučném, Malé československé encyklopedii a Encyklopedii Diderot (bohužel nemám Universum). I po letech je „Oťťák“ nenahraditelným zdrojem některých informací. Je s podivem, že i po těch cca 70 letech je více než použitelný.