Tak se ke mně v pátek konečně dostala dlouho očekávaná kniha: Listovní příležitosti (Dopisy Bedřicha Fučíka Mojmíru Trávníčkovi), kterou jako svou pátou přílohu vydala olomoucká Aluze. Knihu edičně připravil Jiří Hrabal a najdete v ní dopisy z let 1969 – 1984, které jsou z velké části pracovními záznamy zachycujícími vznik několika samizdatových řad (Dílo J. Čepa, J. Demla).
Vydaná korespondence je svědectvím o vytrvalé práci, trvající několik desetiletí, v období, kdy představovala nebezpečí a kdy nemohlo být počítáno s jejím náležitým oceněním. Toho se stáváme, aspoň doufám, svědky až nyní, kdy konečně začíná být zřetelné, jaký kus práce odvedl Mojmír Trávníček pro český samizdat, konkrétně pak pro jeho duchovně a katolicky orientovanou část. Že je knížka na světě je z velké části zásluha editora, který z Mojmíra Trávníčka dokázal vymámit už třetí svazek (např. vzpomínkovou knihu Skryté letokruhy – fotografie z autogramiády). A to slovo vymámit je míněno celkem doslovně. Zajímalo by mne, co dalšího skrývají šuplíky pana Trávníčka.
Listovní příležitosti asi nejsou knihou určenou běžnému čtenáři. K těm se korespondence literárních kritiků a historiků zpravidla nepočítá. Ale je to kniha potřebná a užitečná. Navíc pečlivě připravená.