Za mé první seznámení s tímto slovenským básníkem vděčím Martinu Pilařovi. Nejsem vlastníkem originálu, ale mám výborný překlad Ludvíka Kundery Nox et solitudo – Verše z roku 1958 s ilustracemi Jana Zrzavého. Nekupte to za deset korun!
ASKETI
Za chladných večerů bez něhy se luna vrací.
S ledovou přísností se jitřenka v mlžinách ztrácí.
Zmizely vzpomínky na chvíle v zimničném chvění.
Srdce nám nezhyne v plamenech. Vášeň už není.
Ženy, i moudré i hloupé, nás klamaly způsobem tvrdým.
Na hadech netřeba mstíti se asketům hrdým.
Kamennou askesi nežli jsme uchopili do vlastní moci,
v přetěžkém postu jsme úpěli za chladivých nocí.
Kamenou askesí nežli se zkrotila krev naše vřelá,
leptavou lítostí duše nám den co den mřela.
Dnes už jsme pokojní, samota pražádný smutek už nemá.
Minulost mrtvá je, budoucnost prázdná a němá.
Kolem nás step, v níž jen potulná vichřice fičí.
V té stepi na sloupech stojíme, šleháni ostrými biči.