Kdo je autorem následujících veršů? (6)

Dnešní úkol není příliš obtížný, možná je lehoučký. Uvidíme. Otázka zůstává stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?
HÁDEJTE! Není to o vyhledávání pomocí Googlu, Jyxa a jiných! Je to o literatuře.

ZAŘÍKÁVÁNÍ MUŽŮ

A byly doby, k pláči bez podoby.
A byly děje, k pláči bez naděje.
A zima z děr.
A zima z věr.

A mužů
bylo málo.

Těklai v lesích s vyštípanou břitvou.
Sčítali padlé na pařezích světa
a kradli dříví
na berličky

pro slepé
století.

Snídali v trávě. Večeřeli sníh.
A jejich rouhání plašilo jeleny,
o jejichž parohy
se rozdírala tma,

a les se otvíral
jak bible.

Šťastliví sáli kořaličku dne.
Však z vln je, tichá, sledovala tvář,
půl jejich a půl cizí,
marně ji zaháněli

hřbitovním
kamením.

Čas neměl srdce. Matky, bezzubé,
do rána plakaly i samy nad sebou,
když syn hles ve spaní,
že víc než smrti své

se bojí
svého stáří.

Užuž si zdili dům. Nebýti Rosinant,
zle zvracejících z dlouhatého stání.
Úzkost, že umřou,
chňapla, ledová,

Kichotům
po varlatech.

O pýchu chudší, zapřahali zas.
A sjezdy popravčích jim udíleli milost,
již oni dávno k smrti ubodali
na prahu vědomí,

že i dar žití
úplatkem je k smíru.

Neb až se smrti na očích
budeme zouvat z vin a hříchů,
ženy jen shodí střevíčky,
však muže zradí

šněrovací
boty.

Kdovíkde padli. Kdovíkde v mechu
břitvičkou zářez na pařezích světa.
Jisté jen to,
že dál po zmrzlých schodech

šátrá se na kůr
slepé století.

A budou doby, k pláči bez podoby.
A budou děje, k pláči bez naděje.
A zima z děr,
A zima z věr.

A mužů
bude málo.