Kniha Čtyřverší Omara Chajjáma z roku 1947 je můj dávný úlovek z antikvariátu. Vyšla jako 3. svazek edice Duše východu nakladatelství Symposion. Čtyřverší tohoto perského matematika, fyzika a básníka (* 18. 5. 1048, † 4. 12. 1131), které se vyznačují specifickou formou rubá’í, ani po staletím neztratila na aktuálnosti. Z perštiny přeložil Josef Štýbr.
313
Těm, kteří věří v hesla lákavá,
jichž duch se s tělem v boji utkává,
těm k vůli hned se džbánu vína vzdám,
jak jen si zacpou ústa klepavá.
416
Když chceš pít víno, vol kruh moudrých jen
a společnost si najdi vábných žen.
Přes míru nepij a si neubliž,
leč zřídka jen a zrakům utajen.
heslo ze Slovníku literární teorie
Rubáí (z arab. rubá’í) – čtyřveršový poetický útvar, rýmovaný obvykle a a b a, řidčeji a a a a, oblíbený hlavně v Persii. První dva verše – sdruženě rýmované – exponují téma, třetí nerýmovaný přináší novou, často nečekanou myšlenku, čtvrtý pak (rýmující se s oběma prvními) uzavírá báseň pointou. Někdy je na konec každého rýmovaného verše připojen tzv. radíf, tj. slovo nebo skupina slov opakující se vždy ve stejné podobě, jakýsi refrén. Forma r. je výtečně způsobilá k aforistickému vyjádření myšlenek o životě a světě. Metrické uspořádání (klasická perská poezie je převážně časoměrná) má 24 povolených variant. Klasikem r. byl perský básník Omar Chajjám z 1. pol. 12. stol., jemuž se přičítá autorství asi 750 r. Střední Evropě objevil tuto perskou formu anglický překlad E. Fitzgeralda (Rubáijját, 1859).
Čtyřverší vyšla ještě v KPP v roce 1974 v překladu Viléma Závady za jazykové spolupráce Jana Rypky. Máme doma, možná by bylo zajímavé srovnání obou překladů.
Rád je zde přidám. Stačí poslat, nebo přidat zde do komentářů.
Špatně jsem se vyjádřila. Ten překlad vydaný roku 1974 je zřejmě zkrácená verze, protože končí číslem 288, ovšem nevím, jestli číslování v obou textech odpovídá. Šlo mi spíš o to, srovnat celek. Překlad je asi dílem Jana Rypky, možná Závada pak dílo trochu upravil do básničtějšího tvaru, ale hlavně ho zaštítil svým jménem, aby vůbec mohlo vyjít. Je k němu předmluva, správně ateizující, a vlastně omlouvající, že něco takového vůbec vychází.