Možná to není nejtypičtější báseň tohoto autora, ale je mi blízká. Snad tím, že přesně zachycuje jev, kterého jsme i my svědky. S tím rozdílem, že už nepíšeme (zpravidla) ani ty pohlednice.
KORESPONDENCE
takže už píšu jen pohlednice
kde se zatrhne
ano či ne
dopisy už nepíšu
ztratím-li tím pádem přítele
bylo to přátelství jenom na papíře
a papíru mám beztak dost
přeložili Josef Hiršal a Bohumila Grögerová
z výboru Rozvrzaný mandl (Mladá fronta, 1997)
Je to tu schovaný na dopředu?:) Myslela jsem, že má dejavu, nebo jak se tomu říká… 1:01:))
Ale píšeme emaily a sms, ty dokážou být taky hodně osobní. 🙂
🙂 To sice jo, ale v posledním Reflexu byla poznámka, že díky tomu se možná dočkáme zániku memoárové literatury.
Existují ovšem i lidé, kteří memoáry opovrhují:) Pořád dělám rozdíl mezi papírovým dopisem a mailem a smska, to je něco docela jiného…
Na druhou stranu dědeček jednoho mého známého měl přítele emigranta, který mu dlouhá léta posílal naprosto úžasné pohlednice popsané z obou stran tak neuvěřitelně – třeba letecký pohled rozpůlený propiskou a popsaný “tady se dá žít…” a “tady to stojí za…”, nebo ulice Václava Jebavého namísto Otokara Březiny – byl zázrak, že to vůbec došlo a mělo to něco do sebe…
Jo, ty rozdíly tu jsou. Papír je papír.
http://www.reflex.cz/Clanek26873.htm