STAŘÍ DOBŘÍ: Otokar Březina (XXXXVIII.)

Básník (* 13. 9. 1868 v Počátkách – † 25. 3. 1929 v Jaroměřicích), který se vzdal svého (též poetického) jména (Václav Jebavý).

SIESTA

Sen modří šedivých ve stínech sněhu ožil,
však záře usnula ve zrůžovělých žlutích;
ve štolách světla vzduch se v ztuhlých vrstvách složil
a sípot os, jímž kvílí kola větrův, utich’.

Klid bílých linií se tiše krajem snoval
v šat slabě vzdmutých ploch a lesů mrtvých ladem;
let ptáků v azuru čar sítě nerýsoval,
dech živých nesrážel se v bílou páru chladem,

jen Velká Myšlenka jak oblak táhla nivou,
hrou stínů mluvila, snem světel, hlasem ticha,
sil sepětím a dominantou zádumčivou,
jež z hudby sněžných vln do lidských duší dýchá.

5 názorů na “STAŘÍ DOBŘÍ: Otokar Březina (XXXXVIII.)”

  1. To mi vždycky připomene – nu, pojmu to jako podtest: kdo je autorem těchto veršů? 🙂

    Marasmus, askeze, už mě to nebaví,
    stejně tak celibát, ten mě sral po léta.
    Proč jenom Březina nezůstal Jebavý?
    Může snad krásnější jméno chtít poeta?

Můžete zanechat komentář: