STAŘÍ DOBŘÍ:  Anatolij Štejger (LVI.)

Dnes trocha z ruské exilové poezie (1907 – 1944). Podzim trochu s předstihem.

PODZIM

Odejdeme – a kdo si toho povšimne?
Přijdeme – nikdo nás nepřivítá, nikdo, ne,
ruku nepodá, nepohlédne do očí,
neviní, neodpouští, s námi se neloučí,
na šťastnou cestu nikdo nezamává…

Na nebi luna už jen dodoutnává,
květiny umírají rychlou smrtí
a listy krouživě padají do vody,
na zemi leží bez pohnutí.

A podzim
kleká a tluče hlavou o schody.

(1930)

z ruštiny přeložil Luděk Kubišta