V méně známém překladu z Jeruzalémské bible. (Úzus naneštěstí nutí psát malé b)
Žalm 137 Na břehu babylonských řek jsme sedávali a plakávali, když jsme vzpomínali na Sion; na topoly kolem jsme zavěšovali své harfy. A tu od nás žádali naši žalářníci, abychom zpívali, naši únosci, abychom se radovali, a říkali: „Zazpívejte nám nějakou píseň sionskou.“ Jak bychom mohli zpívat Jahvovu píseň na cizí půdě? Zapomenu-li na tebe, Jeruzaléme, ať mi uschne pravice! Ať se mi jazyk přilepí k patru, přestanu-li na tebe vzpomínat, nebudu-li Jeruzalém pokládat za vrchol své radosti! Nezapomeň, Jahve, Edomovým synům jeruzalémský den, kdy říkali: „Pryč s ním! bořte až do základů!“ Babylonská dcero, ty musíš zahynout, šťastný, kdo ti oplatí zla, která jsi nám přinesla, šťastný, kdo uchopí a roztříští tvé děti o skálu!