Tento článek Platit za vědecký článek má autor, nikoli čtenář vyšel v květnovém čísle Vesmíru. Zamýšleno jako jakési doplnění polemiky pod článkem Aluze 3/2006 – R.I.P..
Tento článek Platit za vědecký článek má autor, nikoli čtenář vyšel v květnovém čísle Vesmíru. Zamýšleno jako jakési doplnění polemiky pod článkem Aluze 3/2006 – R.I.P..
Pokud si vzpomínám, nikdy jsem netvrdila, že by texty publikované on-line měly být dostupné *zdarma*, tak jakápak likvidace publikačního byznysu? Tomu prostě nerozumím.
Nevidím důvod, proč by vedle sebe nemohly existovat elektronické publikace odborně recenzované a placené – ty by měly vyšší impakt faktor, a potom jiné publikace s volnějším režimem a zdarma. Tisk by pak mohl fungovat na principu on demand – např. chci vytisknout všechny článkách v českých časopisech o Máchově Máji z let 1950-2007 a chci je v červených deskách, na žlutém papíře a hnědým písmem.
Není to míněno ani tak jako přímá reakce na tvé názory, ale spíš jako doplnění toho, jak je on-line publikování (často) vnímáno akademickou obcí, nobo její částí.
Jsem přesvědčena, že za dvacet let budou názory na radikální demokratizaci šíření i produkce kultury (a vzdělanosti) s použitím Internetu naprosto “normální”. Můžeme se vsadit. 🙂
Taky jsem to četl, když to vyšlo, a souhlasím. Platit za uvedení článku v časopise a zároveň pak i za ten časopis nebo separát mi připadá absurdní. Možná by se pak IF časem dal nahradit PageRankem.