Pavel Kotrla

Blogerů přibývá. Jako hub po dešti. Řady rozšířil i Michala Jareše svými stránkami Poezie (nejen) pro všední den, se kterými jsem mu trochu pomohl a které by měly být věnovány poezii. Protože možná netušíte, kdo Michal Jareš je, tak si zde dovolím zveřejnit mírně upravené informace, které už jsou na stránkách Aluze, nebo které se zde brzy objeví.

Michal Jareš
Narodil se 1973 v Liberci. Vyučil se mechanikem strojů a zařízení v Jablonci nad Nisou, později vystudoval teorii a dějiny dramatických umění na FF UP v Olomouci. Od roku 1999 pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v oddělení současné literatury. Působí jako redaktor v Aluzi a Tvaru.
Vlastním nákladem pro okruh nejbližších přátel vydal sbírku básní Tanec v začínajícím létě (1994), básnickou skladbu Definitivní dětství (1995; později součástí sbírky Plameny vody), abstraktní antidetektivku Poloden, čili Antal Petiška (1995; později vyšlo jako příloha časopisu Tvar 6/2000), básnickou sbírku Plameny vody (1996) a Prospal jsi hedvábí (1998; později jako příloha Tvaru 8/1999), povídky Pocit důležitosti (1999, Tvar 12/1999) a Povídka pošťácká (1999, Tvar 18/1999 a jako novoročenky soubory básní Zrosyvstání (1999) a Výtěžek (2000).

V Aluzi 2/1999 mu vyšel cyklus básní Picí miska a v Aluzi 3/2000 skladba Nálada postdušičková (původně zamýšleno jako novoroční nebo příležitostné tisky). Aluze vydala také básnickou sbírku Brzo je k lásce Pozdě k řečem (2001).

Zatím v rukopise zůstává básnická sbírka s pracovním názvem Rozhovory, nedokončený "ruský" román, několik dalších románů, divadelních her a "fabliaux" Voda mladosti z roku 1999.

Vedle vlastní tvorby "vydává" jako soukromé tisky drobné nebo porůznu roztroušené básně různých autorů ve vlastní edici OLP /Oh, Lucky Pebbles/, většinou v počtu 7-10 kusů (např. A. Bartušek, J. Daniel, V. Kripner).

Mimoto edičně připravil epickou skladbu zapomenutého anarchisty Kamila Berdycha Dcera Jairova (příloha Tvaru 4/2000) a společně s Pavlem Janáčkem připravuje k vydání komentovaný soupis sešitových románových edic ze třicátých a čtyřicátých let minulého století nazvaný Svět rodokapsu.

…

Poezie (nejen) pro všední denPokračovat ve čtení »

Čekání na nové číslo Živlu je vždycky okořeněno jakousi neidentifikovatelnou dávkou nejistoty. Vyjdou ještě, nebo je ta pauza normální? Nakonec to zatím vždycky byla naštěstí jenom pauza. Pětadvacítka je věnována tématice her.
Čekal jsem sice o něco víc, ale vyhozené peníze to naštěstí nebyly. Dokonce i přiložené CD příjemně překvapilo. Taková letní elektronická pohodová směs v pomalejších rytmech.
Sice se chlapci a děvčata snažili, to se nedá popřít, ale pokud někdo narazil na knihu Eugena Finka Hra jako symbol světa (Český spisovatel 1993, edice Orientace), tak musí nutně porovnávat. Živel se sice tváří, jako něco víc než obyčejný magazín a snad se mu to i daří, ale přece jenom je to magazín se svými omezeními a do přílišné hloubky jít nemůže. To by mohlo čtenáře odradit!
Pro šířeji kulturně obeznámeného čtenáře bude většina článků představovat spíš užitečná shrnutí, než nové objevy. Připomenuta je zde Regula Pragensis s časopisem Lázeňský host a Ivan Adamovič ve své sbírce podivných časopisů zmiňuje i o kulturní revui Na východ, kterou mám poměrně rád.
Nemohu ale opomenout skutečnou perličku, kterou toto číslo přineslo. Je to comic A Saigon Tribune, který je poněkud tvrdší parafrází na legendární Čtyřlístek. Fifinka a spol. jsou konečně těmi „pravými“ comicsovými hrdiny.
Myslím si, že 25. číslo Živlu anebo výše zmiňovaná kniha, by neměly chybět v knihovničce tvůrců weblogů, neboť je to svým způsobem též jistý druh hry a zábavy. Nebo ne? 😉

Odkazy, které mohou souviset:

• http://www.strach.cz/ – oddíl Čtyřlístek
• http://4listekjinak.kvalitne.cz/

Léto je, podobně jako jaro, podzim a zima, ideálním obdobím pro listování v knihách. O víkendu jsem si přečetl jednu takovou oddechovku: Mravenci od Bernarda Werbera (NS Svoboda 1998), kterou mi nedávno půjčil kamarád Jirka (předtím přečetl všechny beletristické knihy od Umberta Eca). Frankofonní sci-fi je u nás na okraji žánru, ale pokud sáhnete po této knize, tak by vás neměla zklamat. A to i pokud normálně tomuto druhu literatury neholdujete.
Nevím, nakolik jsou fakta v knize uváděná reálná, ale svět mravenčí říše je bez ohledu na tuto skutečnost fascinující. Etologové (a možná i entomologové) by z ní ostatně taky mohli mít radost.
Nakolik je koexistence dvou rozdílných civilizací možná, zde ale rozhodně řešit nebudu.

Tak jsem tento týden konečně vyfotil poslední skalní útvar v blízkém okolí Bystřičky. Žádný velikán to není. Asi jenom 9 metrů, ale chyběl mi do sbírky. Navíc je to přírodní památka. Byla by tu ostatně ještě jedna, kdyby ji před více než stoletím a půl nenechal majitel pozemku rozstřílet.
Podle pověsti ji měl upustit čert, když nesl skály na zahrazení potoka v Lidečku.

Minulý týden jsem si víceméně náhodou koupil Týden s kulturní přílohou Panská 7. Ta se mi sice už před časem taky dostala pod brýle, ale tehdy ve mně nenechala žádný výraznější dojem. Ale teď to bylo příjemné překvapení. Jiří Peňás se stále dokáže o recenzovaných knihách vyjádřit v poměrně jasné a přehledné zkratce. S jeho závěry na knihu Zdeny Koláčka se ostatně víceméně shodují (moje recenze je dopsána a snad taky vyjde v dohledné době v tisku). S povděkem jsem taky přijal i reportáž o hnutí podvracečů reklamy. Sice už se o tom někde psalo, takže to nebyly žhavé novinky, ale potěšilo. Taky proto jsem si koupil i poslední Týden. No jo, tak mám přinejmenším dojem, že Reflex už není to, co býval.

Tak tu máme v pořadí už druhé číslo v pořadí, které není věnováno pouze poezii, ale také próze, divadlu a dalším příbuzným aktivitám.
Zlín má možná jedinečnou příležitost, aby zde fungovala vlastní literární revue. Ale celek je to zatím takový neslaný, nemastný. Redakce Psího vína zatím spíš hledá pevnější kontury nového obsahu a směřování. Nejvíc jsem byl spokojen s recenzní částí časopisu. To může být do jisté míry dáno mou osobní deformací. Ale i tak se dá v čísle narazit na zajímavé příspěvky a jména (Bohumil Nuska, Jaroslav Rudiš). Za stále skvělou cenu 30 Kč.

Není nad české buchty, jak říkáme my na Moravě 😉

Jeden literární odkaz:
Thomas de Quincey
A jeden slovníkový:
Co je co?

Minulý týden se můj blog stal Weblogem týdne na katalogu České a slovenské weblogy. Tak díky!