Literatura

Knihkupectví Malina ve Vsetíně končí, Texty pokračují

Bohužel je to tak. S koncem tohoto měsíce končí jedna éra. Pro nás představovalo knihkupectví Dalibora Maliny více než dvacetiletou součást života.

„Vsetín – Knihkupectví Malina, které třiadvacet let neodmyslitelně patřilo ke koloritu Vsetína, končí. Regály, ještě donedávna napěchované knihami, zejí prázdnotou. Na Dolní náměstí ve Vsetíně zívá už jen prázdná výloha, dveře do prodejny jsou zamčené.“ Ti, kteří o této skutečnosti ještě neví, se více dočtou ve článku Michala Burdy, který vyšel ve včerejším Deníku. Tam tedy vyšel i s komentářem.

Časopis Texty bude i přes tuto skutečnost pokračovat. Zachována zůstane i tištěná podoba. Zimní číslo dokončujeme.

Knihkupectví Malina (Vsetín)
Poslední den knihkupectví (pátek 28. 2. 2014). V sobotu byl nápis odříznut.

Knihkupectví Malina ve Vsetíně končí, Texty pokračují Read More »

Druhý a další dech Vladimíra Merty

Vladimír Merta: Domilováno
Čerstvá novinka Vladimíra Merty Domilováno (Galén 2013) je pro mne stejným zjevením a příjemným překvapením jako jeho album Ponorné řeky (2011). Jeho síla leží a padá s texty. Všechny účastníky diskuzí o angažovyné poezii bych odkázal právě k poslechu jeho textů.
To závažné se odehrává zde, více než v těch několika sbírkách, které stojí za to z této oblasti si přečíst. Těm ostatním možná nechybí společenský apel, ale za to jim chybí literární kvality.
Obklopen partou dobrých hráčů vydal album, které stojí za poslech. Sice jsem z něj v rádiích zaslechl zatím pouze jednu písničku (v pořadu Jiřího Černého Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, v archivní vydáním z 27. 1. 2014 si můžete poslechnou píseň Pohřbený zaživa). Ale kdo ještě spoléhá s hudbou na naše rádia?
Tvůrčí vzmach Merty, kterému se kvapem blíží sedumdesátka, pak podtrhuje i tisícistránkový svazek jeho písňových textů Mimo čas (taktéž Galén 2013). Některé z učebnic literatury již tvorbu písničkářů do vývoje literatury davno zahrnuly. A bez Merty by to byl obraz neúplný.

Druhý a další dech Vladimíra Merty Read More »

Čtenář časopisů: Literární noviny 1/2014

Když literární noviny ohlásily závěrem loňského roku přechod z týdeníku na periodu měsíční, nepovažoval jsem to za velkou tragédií. Málokdy jsem je stejně stačil přečíst v posledním roce celé. Spíš mne zpravidla část obsahu neoslovila, například pro mne zbytná příloha Harmonie. Sliboval jsem si, že budu svědkem nějaké zásadnější proměny, která mne třeba i potěší. Těšil jsem se nejenom na proměnu obsahu, ale i na proměnu formy. Proto je pro mne letošní první číslo Literárek spíš zklamání. Nezměnilo se nic. Nezměnila se skladba obsahu, nezměnil se novinový formát. To, co mi nevadilo u týdeníku, u měsíčníku mi přece jen vadí. Cenu 49 Kč obhajuje příloha Biblio. Ale buď jak buď, Literárky mne v současné tištěné podobě nijak zvlášť nepřitahují. Webová podoba novin je na tom z mého pohledu o mnoho lépe. Dovedl bych si představit, že by existovala pouze tato podoba. Ale byl bych ochoten za ni platit? Nevím, nevím. To bych asi asi raději dal přednost jinému projektu. Ale kterému? Na výběr toho moc není. Z blízkých škatulek snad jen Deník Referendum, Britské listy. Takže nakonec by asi dostaly přednost Kulturní noviny, které jsou mi skladbou bližší. Ale ochota platit za on-line obsah je zatím malá. A pokud to nebude otázka nutnosti nebo srdce, tak bude malá pořád. Uvidíme, jak se tím popere 067, projekt Petra Koubského.

Čtenář časopisů: Literární noviny 1/2014 Read More »

Čtenář poezie: Ivo Odehnal – Šaman k Kančích hor…

Ivo Odehnal – Šaman k Kančích horBásnická sbírka Ivo Odehnala s dlouhým názvem Šaman z Kančích hor pouští žílou matýlům paměti, kterou vydalo nakladatelství Sursum koncem loňského roku, svými dvěma suitami navazuje na básníkovu předchozí sbírku Ohořelec (2006) a tvoří s ní triptych věnovaný rodnému kraji – Valašsku. Jestli je něco pro mne s tvorbou Ivo Odehnala, který vydal již na dvacet básnických knih, něco primárně spojené, pak skutečnost, že jeho dílo při všech proměnách a změnách působí kompaktně. A pak ta jeho neoddělitelná spojitost s jeho rodným krajem, která je příznačná pro větší část jeho knih. Projevuje se jak výběrem lexika, tak místní určeností básní. Nejinak je tomu i tedy v této jeho knize poslední. Tuto skutečnost podtrhuje i výtvarný doprovod, pro který byly zvoleny záběry z amatérského filmu otce věnovaného loupení klobouckého zvonu a jeho návratu. Není tedy ani nijak překvapivé, že ve sbírce pozorujeme textové návraty ke starší tvorbě, jmenovitě ke sbírkám Hadí paměť (jen na okraj – kniha s jednou z mých oblíbených obálek) a Kvetoucí oheň. Sbírka potěšila.

RODINNÁ TAJEMSTVÍ

Nahota byla u nás odjakživa tabu
Žádná freikörperkultur
Žádní nudisti

Jednou ráno se mi mihl před očima
černý chomáč
ve škvíře matčiny noční košile
když vstávala z postele

Otcův úd jsem náhodou zahlédl
jedenkrát v životě

Až daleko později mi došlo
že jsem viděl
své stvořitele…

Čtenář poezie: Ivo Odehnal – Šaman k Kančích hor… Read More »

Čtenář poezie: Božena Správcová – Strašnice

Božena Správcová - StrašnicePoslední básnická sbírka Boženy Správcové Strašnice zaujme už na první pohled, a to svým uhrančivým obalem, ze kterého září z temnot oči tří baskervillských psisek. Sbírku ještě v loňském roce vydalo nakladatelství Trigon, ve kterém vydala i předchozí sbírky Požární kniha a Východ. Tentokrát se nejedná o jednu skladku, ale o několik delších básní, zpravidla s dlouhými řádky. Donutilo mne to prohrabat knihovnu. Až do spodních pater. Výmluva, Guláš z modrý krávy. Boženina prvotina. Fakt, dvacet let. Ale i tuto šestou jsem si přečetl rád a s potěšením, prostě příjemné překvapení z přelomu roku. Tak aspoň ukázka z básně Dvojí život jezdce:

Transformátor
Kdo je muž a kdo je žena?
To je jedno. Umíme oba už oboje.
I v obnažených zbraních, v ostří.
Je to hra a je to smích.
Blond trpaslice chvěje se štěstím v mé náruči.
Do zad se zakousl veliký tlustý básník.
Zuby má dlouhé jak meče.
Jsem jezdec.
Jezdec metrem. Obzvláště tam,
kolem hřbitovů –
kde jsou slyšet tisícihlavé pěvecké sbory,
kde strašlivá hudební tělesa,
kde sbory umrlých –
jen málo jezdců slyší totéž,

což nechápu.

Související:
Básnířka Božena Správcová: Každý má v sobě svoje Strašnice

Čtenář poezie: Božena Správcová – Strašnice Read More »

Slavík za mříží

Jiří Miček - Slavík za mřížíV podstatě jen náhoda chtěla tomu, že jsem do tisku připravoval knihu vsetínského autora Jiřího Mička Slavík za mříží, která vyšla v jeho nakladatelství koncem roku. Vlastně bylo pro mne bylo překvapením, jak jméno autora, pro mne v tu chvíli zcela neznámé, tak nakonec i jeho kniha. Ta románovou formou zpracovává příběh Václava Filipce, katolického kněze, který se ukrýval v padesátých letech v salesiánském kláštěře v Liptále. Až přečtení rukopisu mne donutilo seznámit se s jeho osudem podrobněji.
Postupně jsem si potvrzoval, jak je lidská paměť krátká. Ať jsem se ptal kohokoliv, tak tento osud, přestože poměrně dobře dokumentovaný, nikdo neznal. Málokdo vůbec věděl, že v Liptále byl vůbec klášter. Možná jsem se ptal špatně a na špatných místech, ale z obecného povědomí tento příběh zmizel. Škoda, je tedy dobře, že se jej Jiří Miček rozhodl přiblížit. Byť se nebude zcela jistě jednat o literární událost, myslím si, že za přečtení kniha stojí. Její čtivosti přispívá i skutečnost, že nemá ambice být historicky přesná a některá jména a události úmyslně pozměňuje.

Související:
Ve věku 91 let dnes zemřel salesián P. Václav Filipec SDB
Zemřel P. Václav Filipec SDB

Slavík za mříží Read More »