Literatura

Nabírající na síle

Časopis HostPři pohledu na první tři letošní čísla časopisu Host může mít čtenář radost. Nejenom s postupně narůstajícího počtu stran (112, 132, 136) a tedy z minimálně narůstající síly hřbetu, ale především z celkové proměny Hosta. Když už je po ní, rozuměj po té loňské, tak už můžu zakřepčit radostně na jejím rovu. Neseděla mi. Tedy hlavně ty obálky. Já těm počítačovým kolážím ne a ne přijít na chuť. A tak pokaždé, když na mne vybafla nová obálka Miroslava Huptycha, jinak autora mé oblíbené sbírky Názorný přírodopis tajnokřídlých, byl jsem otrávenější a otrávenější. Nic proti kolážím, v Kolářově pojetí je mám rád a moc, ale tady mi to nějak vadilo. Literáti v křeči.
Proto jsem novou podobu časopisu přijal s povděkem. Trošku se zmenšil, trošku zúžil, trošku proměnil obsahově. Zmizela lesklá obálka, změnila se typografická úprava, byť určitá návaznost zde zůstala. (V této souvislosti odkazuji na článek Martina Peciny Typografie převážně svépomocí, který vyšel jak v Hostu 1/2009, tak na autorově blogu Typomil.) Ale hlavně jakoby redakce nabrala s proměnou i nový dech. Ve všech třech číslech mne toho zaujalo víc, ne jen ojedinělosti. Pravda, žádné „zásadní objevy“ se nekonají, ale proč taky. Solidně odvedené řemeslo a vyrovnaná a netuctová náplň také stojí za zmínku. A minimálně na poslední číslo věnované vztahu české literatury a exilu stojí za to upozornit jmenovitě. Listoval jsem si nedávno těmi několika čísly Svědectví a Proměn a prostor na znovuobjevování tu stále existuje.
A jako pravidelný čtenář většiny části českých literárních časopisů ještě musím zmínit následující výzvu Záleží Vám na osudu kultury v České republice? na stránkách Tvaru.

Nabírající na síle Read More »

Z čtenářského deníku: Yveta Shanfeldová

Yveta Shanfeldová - Místo nedělíNový týden se má začínat něčím příjemným. Je radost, když tomu tak je. A dnes teda ano. Ve schránce nová sbírka Yvety Shanfeldové Místo nedělí vydaná Martinem Stöhrem jako dvanáctý svazek edice MAPA. Čtu a ze čtení mám radost. Přečtěte si také.

SKOROZRAK

V přízemí piju vodu.
Pak sejdu dolů
do skorosklepí,
do podlouhlé tmy.

U kuchyně
lampa nad schůdkami.
Počítače v černé noře
blikají, venku flámujou cikády.

Podlouhlou tmou
rozsvěcuji, a
pár kroků zpět.

Pak zhasínám nad schůdky
a zálohuji do skorosklepí.

Z čtenářského deníku: Yveta Shanfeldová Read More »

Kovandův Nejaký Jura Vičík

Jaroslav Kovanda
Je to pěkná knížka, kterou je radost číst. A bylo radost slyšet ji i na živo za doprovodu harmoniky Toma Hubáčka. Bude-li čtení někde ve vaší blízkosti, pak doporučuji. Já si to ve čtvrtek užíval. Jaroslav Kovanda není jen básníkem, ale touto knihou dokázal, že i prozaikem. (A pokud vím, tak má nakročeno stát se i scénáristou.) A pokud ty z vás, kteří autora znáte osobně, zarazila jeho „spisovná valaština“, pak vězte, že jazykově vypomohl básník a ředitel valaškoklobouckého muzea Petr Odehnal. Ten večer ve vsetínské knihovně moderoval.
Petr Odehnal
Osobně bych řekl, že Kovanda dokázal jistým způsobem navázat na živou tradici valašského nářečí. Pokud bych jeho povídkovou sbírku chtěl k něčemu přirovnávat, pak k mé milované Lenzově knížečce Tak hezky bylo v Šulákově.
Recenze Mojmíra Trávníčka v Textech 46 (PDF soubor)
Recenze Iva Haráka na Portálu české literatury

Kovandův Nejaký Jura Vičík Read More »

Martin Škabraha: Rozpačité příběhy

imageKnihovnička Skriptorium se už sice delší čas nachází ve stavu klinické smrti. A v dohledné době to nevypadá na pacientovo uzdravení. Ale jedna aktualizace byla provedena. Nyní máte možnost stáhnout si povídkovou sbírku Rozpačité příběhy Martina Škabrahy. Některé možná znáte, jiné ne. Příjemné počtení!
Více informací o autorovi najdete na:

Martin Škabraha: Rozpačité příběhy Read More »

Vrh křídel na nové adrese

Čas od času je nutno z útrob Potápěče vylovit některé staré odkazy a připomenout si jejich obsah. V případě jedné z nejlepších antologií české poezie Vrh křídel, za kterou stojí Petr Fabian, Vratislav Färber, Michal Jareš , cela jistě není na škodu upozornit na novou adresu: http://www.petr-fabian.cz/antologie/ . Sice jsem o ní nepsal na těchto stránkách, ale někdy někam do nějaké ankety, ale stále mne mrzí, že právě tato nevyšla v tištěné podobě.
A nezapomeňte navštívit také domovskou stránku Petra Fabiana (profil na Portálu české literatury): http://www.petr-fabian.cz/, který toho má na svědomí mnohem víc.

Vrh křídel na nové adrese Read More »

Vladimír Mlynář: Kosta

KostaKde jsou ty časy, kdy šéfredaktorem Respektu býval Vladimír Mlynář? Zajímalo by mne, jak s odstupem doby hodnotí svůj vstup do politiky a výstup z ní. Potěšující je Mlynářův návrat k řemeslu původnímu: žurnalistice. Sice jsem o knížce Kosta, vydanou vloni Respektem, věděl, ale asi bych si ji sám nekoupil. Knihy rozhovorů nepatří k mému oblíbenému žánru. Ale když mi ji kolega nabídnul, neodmítnutl jsem. A dobře jsem udělal, byť mi jméno Kosta víceméně nic neříkalo. Zvraty skoro celého dvacátého století (krom první světové) pěkně na dlani, v jednom osudu (deportace, koncentrák, KSČ, emigrace, zahraniční úspěch, návrat). No, tolik nakupeného pragmatismu aby jeden pohledal, říkal jsem si v mnoha okamžicích. Ale na druhou stranu nelze neocenit přímé odpovědi i na nepříjemné otázky. Jak VM říká, jsou to ty, které nepoložil svému otci. Pozadí současné politické a kulturní scény s obeznámeným vhledem. Byť ne veselé čtení, rozhodně doporučeno.

Metropolislive: Kosta
Lidovky: Upřímně o nesnadné minulosti

Vladimír Mlynář: Kosta Read More »

Právě jsme vydali: Aluze 3/2008

Aluze 3/2008Právě jsme vydali (byť s drobným skluzem) nové číslo Aluze, které naleznete na adrese revue http://aluze.cz
Přejeme pěkné počtení.

Obsah čísla Aluze 3/2008:

Audio-povídka
Václav Chochola: Malá malá

Poezie
Milan Děžinský: Tajný život

Próza
Alan Paton: Sponono

Rozhovor
Milan Orálek: Rozhovor s Otakarem Hulcem
Rozhovor Davida Brodwella s Jakobem Isakem Nielsenem: Bordwell o Bordwellovi

Studie
Hayden White: Z „Úvodu“ k Metahistorii
Denis Ciporanov: Historická definice umění. Komentář k teorii Jerrolda Levinsona
Jerrold Levinson: Definovat umění historicky
Morris Halle a Samuel Jay Keyser: Teorie metra
Petr Plecháč: Česká versifikace a generativní metrika

Recenze
Michal Sýkora: Vize řádu světa v moderní próze. Román a „světový názor“. (rec. Lukáš Borovička)
Maurice Blanchot: Lautréamont a Sade. (rec. Miroslav Kotásek)
Alberto Manguel: Čtení obrazů. O čem přemýšlíme, když se díváme na umění? (rec. Roman Kanda)
Michal Stefański: Czeska krytyka katolicka lat 1918–1938. (rec. Petr Hora)
Jana Ratajová – Lucie Storchová (ed.): Nádoby mdlé, hlavy nemající? Diskursy panenství a vdovství v české literatuře raného novověku. (rec. Daniel Soukup)
Marek Hrubec (ed.): Interkulturní dialog o lidských právech. Západní, islámské a konfuciánské perspektivy. (rec. Radim Brázda)
Vladimír Urbánek: Eschatologie, vědění a politika: Příspěvek k dějinám myšlení pobělohorského exilu. (rec. Daniel Špelda)

Glosy
Dušan Kořený-Pöllich: Etnofuturismus – návrat mýtu?

Archiválie
Břetislav Horyna: Kdo vyje s vlky čili Filozofie postranních myšlenek (komentář)
Oswald Spengler: Zánik západu

Právě jsme vydali: Aluze 3/2008 Read More »

Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Nebýt Dvojky Slovenské televize, tak by mi včera zase unikl film Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí, který kiny prošuměl bez většího ohlasu. Dle mého soudu je to škoda, ale přiznávám, že je to postesknutí spíše osobní, a to hlavně díky tomu, že hlavní role byla svěřena Jiřímu Vyleťalovi, známému z valašskomeziříčského ochotnického divadla Schod. Nicméně, po celou dobu sledování jsem si říkal: skoro jak z Hrabala. A uvědomil jsem si, že z tohoto mnou kdysi takřka celého přečteného autora jsem vlastně už dlouhou dobu nečetl nic. Proč?

Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí Read More »

Literární noviny – je proč se vzrušovat?

V pondělí proběhla tiskem i internetem zpráva o prodeji Literárních novin novému vlastníku, který je blízký ČSSD. Hovořilo se o této možnosti již delší dobu, proto není žádným velkým překvapením. Byť by vlastně mělo být. Dokonce jsem na toto téma i já poskytl odpověď jedné z mutací Deníku. Ale co. Zvykli jsme si na Literární noviny s minimem literatury. Zvykli jsme si na noviny se zeleným nádechem. Zvykneme si na nádech oranžový. Nebo to bude něco mezi tím, případně něco úplně jiného? Čas ukáže. Pacient ještě dýchá. Některá z posledních čísel mne potěšila. Přeju Literárkám více čtenářů. Mne osobně by potěšilo, kdyby se podařila jejich transformace v levicovou protiváhu Respektu, případně Týdne. Takové kulturní periodikum tu postrádám.

Literární noviny – je proč se vzrušovat? Read More »