Osobní

Kovandův Nejaký Jura Vičík

Jaroslav Kovanda
Je to pěkná knížka, kterou je radost číst. A bylo radost slyšet ji i na živo za doprovodu harmoniky Toma Hubáčka. Bude-li čtení někde ve vaší blízkosti, pak doporučuji. Já si to ve čtvrtek užíval. Jaroslav Kovanda není jen básníkem, ale touto knihou dokázal, že i prozaikem. (A pokud vím, tak má nakročeno stát se i scénáristou.) A pokud ty z vás, kteří autora znáte osobně, zarazila jeho „spisovná valaština“, pak vězte, že jazykově vypomohl básník a ředitel valaškoklobouckého muzea Petr Odehnal. Ten večer ve vsetínské knihovně moderoval.
Petr Odehnal
Osobně bych řekl, že Kovanda dokázal jistým způsobem navázat na živou tradici valašského nářečí. Pokud bych jeho povídkovou sbírku chtěl k něčemu přirovnávat, pak k mé milované Lenzově knížečce Tak hezky bylo v Šulákově.
Recenze Mojmíra Trávníčka v Textech 46 (PDF soubor)
Recenze Iva Haráka na Portálu české literatury

Kovandův Nejaký Jura Vičík Read More »

Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Nebýt Dvojky Slovenské televize, tak by mi včera zase unikl film Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí, který kiny prošuměl bez většího ohlasu. Dle mého soudu je to škoda, ale přiznávám, že je to postesknutí spíše osobní, a to hlavně díky tomu, že hlavní role byla svěřena Jiřímu Vyleťalovi, známému z valašskomeziříčského ochotnického divadla Schod. Nicméně, po celou dobu sledování jsem si říkal: skoro jak z Hrabala. A uvědomil jsem si, že z tohoto mnou kdysi takřka celého přečteného autora jsem vlastně už dlouhou dobu nečetl nic. Proč?

Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí Read More »

Literární noviny – je proč se vzrušovat?

V pondělí proběhla tiskem i internetem zpráva o prodeji Literárních novin novému vlastníku, který je blízký ČSSD. Hovořilo se o této možnosti již delší dobu, proto není žádným velkým překvapením. Byť by vlastně mělo být. Dokonce jsem na toto téma i já poskytl odpověď jedné z mutací Deníku. Ale co. Zvykli jsme si na Literární noviny s minimem literatury. Zvykli jsme si na noviny se zeleným nádechem. Zvykneme si na nádech oranžový. Nebo to bude něco mezi tím, případně něco úplně jiného? Čas ukáže. Pacient ještě dýchá. Některá z posledních čísel mne potěšila. Přeju Literárkám více čtenářů. Mne osobně by potěšilo, kdyby se podařila jejich transformace v levicovou protiváhu Respektu, případně Týdne. Takové kulturní periodikum tu postrádám.

Literární noviny – je proč se vzrušovat? Read More »