Sloupky pro Host

psáno pro Host 7/2011

Stránky Festivalu spisovatelů Praha logicky zažívají svůj největší nápor návštěvnosti „před“ akcí a v době jejího konání. Po zbytek roku sice plní díky rozsáhlému archivu funkci kvalitního informačního zdroje, ale přece jen jsou spíše statické. Zda byl právě toto impulz pro jeho tvůrce, nevím, ale důležitější je, že se aktéři vrhli na nový projekt a s podtitulem Světová literatura živě resuscitovali literárně zpravodajský portál Literární.cz. Stranou pozornosti naštěstí však nestojí ani literatura česká. Dlouho mi chyběl domácí portál, který by přinášel pravidelné a kvalitní literární zpravodajství. Byly zde i jiné pokusy v poslední době, například literární část Topzine, ale ty zcela nenaplnily mou představu. Avšak nyní Literární. cz zaplňuje mezeru, která zde byla. Příjemné je, že zvolený jednoduchý název serveru a podtitul opravdu korespondují s obsahem. Nějak takto si představuji moderní literární zpravodajství. Podařilo se vybudovat projekt, který bude konkurovat a doplňovat již tradiční a osvědčené iLiteratuře. Vzhledem k většímu využití multimédií působí stránky atraktivně. Naleznete tu zde nejen recenze, ale také audio- i videozáznamy. Krom již tradičních RSS kanálů můžete aktuální tok informací sledovat také pomocí Twitteru, kde redakce zveřejňuje krátké zprávy a odkazy na nově publikované články. K dalším možnostem patří zasílání informací do čtečky Amazon Kindle pomocí služby Kindly.cz. Mezi doplňkovými službami naleznete také kalendář akcí, který je založen na službě poskytované Googlem, a tak si jej jednoduše můžete přidat k tomu, který spravuje a nabízí literární blogger Ondřej Lipár. Literarni.cz si zasluhuje pozornost. Snad mu síly vydrží.

psáno pro Host 6/2011

Můžeme si nalhávat, co chceme, snažit se tomu bránit, strkat hlavu do písku, ale nezbývá než konstatovat, že v posledních letech se naše životy zrychlily. Toto zrychlení ve svých důsledcích přináší i menší prostor pro samotné čtení. „Já na knížky už vůbec nemám čas. Kdy ty to čteš?“ Slyším to okolo sebe stále. Kdo chce, ten si čas i prostor najde, na stránkách literárního časopisu je to snad ještě stále zbytečné zdůrazňovat. Aspoň doufám. Ale i my, zarputilí čtenáři, se dostáváme do situací, kdy se číst nedá. Například při řízení auta. Tedy teoreticky, neboť jsem zahlédl aplikaci, která umožňuje řidiči číst i při této činnosti, kdy je díky kamerce na tabletu promítána situace na vozovce jako pozadí za textem. Kolik bude takto odvážných řidičů, to netuším, nicméně do auta se jistě hodí audioknihy. Jejich popularita stále stoupá, především s rozmachem MP3 přehrávačů a dalších přenosných zařízení, jako jsou tablety a čtečky. Z knih původně určených především nevidomým a slabozrakým se stal nový fenomén. A i u nás máme v tomto oboru etablovaná nakladatelství (Tympanum, Radioservis). Nepřehlédnutelná nadále zůstává produkce Českého rozhlasu. Škoda, že jeho stránky nabízejí přímo ke stažení pouze literární díla zveřejněná v rámci Čtenářského deníku a že ostatní lze poslouchat zpravidla jen ve streamu. Chápu, že z pohledu autorských práv není možné, aby bylo zveřejňováno vše, ale větší nabídka archivních pořadů ke stažení by přesto potěšila.
I přes stoupající oblibu je počet českých webových stránek věnovaných audioknihám již delší dobu téměř neměnný. Není jich mnoho a vlastně takřka všechny podstatné najdete na rozcestníku Audioknihy.net. Tyto stránky poslouží jako dobrý odrazový můstek. Naleznete také pravidelné aktuality, dělení audioknih, odkazy. A zcela jistě nelze opomenout oblíbený server Panáček v říši mluveného slova, stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec, bohatou studnici informací o rozhlasové produkci. Přehlédnout nelze ani Portál mluveného slova a jeho fórum.

psáno pro Host 5/2011

Nejedná se o žádnou novinku a možná jste na tento projekt (http://zlatyfond.sme.sk) přinášející desítky digitalizovaných děl předních slovenských autorů již někdy narazili. A možná právě v nečekané souvislosti. V poslední době se i na českých stránkách věnovaných prodeji elektronických knih právě díla digitalizovaná v rámci tohoto projektu objevila. Třeba se mýlím, ale opravdu jsem nabyl dojmu, že se jedná o jakousi drobnou kulišárnu, kdy se provozovatel jen opticky snaží vyvážit prozatím nedostatečnou nabídku. Faktem však je, že slovenská literatura u nás příliš na růžích ustláno nemá a i takéto zviditelnění se počítá.
Někdy nezaškodí oprášit si povědomí o existenci podobného projektu, zvláště tehdy, pokud v domácích poměrech chybí. V tomto ohledu našim východním sousedům můžeme závidět. Podobný projekt srovnatelný kvalitou zpracování (a také mediálně známý) u nás dosud nemáme. Jistě, v tištěné verzi je zde Česká knižnice. Starší české literatuře kdysi dobrou službu plnila Čítanka.cz, poezii předminulého a počátku minulého století lze najít v České elektronické knihovně. Také Městská knihovna v Praze se svými on-line projekty odvádí záslužnou práci a tak díky ní máme ve slušné kvalitě přístupná díla Máchova, Čapkova či Boženy Němcové. Ale všechno jsou to pouhá torza. Přes veškerou tu všude zuřící a propagovanou digitalizaci se dosud na projekt, který by na jednom místě nabízel nejlepší klasická díla české literatury, nedostalo.
Protože velká část textů se již na různých místech vyskytuje, tak by je snad stačilo sesbírat na jednu hromadu, roztřídit, seřadit… Ano, věc záslužná, byť ne zcela jednoduchá. Jednotlivá díla by se například jistě lišila kvalitou edičního zpracování. Takto nám prozatím jen zbývá pracně hledat; a v mnoha případech nenalezneme… Nejenom na webu, ale mnohdy ani v knihovnách, přinejmenším v těch, které jsou nám nejblíže. Škoda.

psáno pro Host 4/2011

Vcelku zklamán veleúspěšnou trilogií Stiega Larssona Milénium a po několika dalších oddechových detektivkách sáhl jsem hlouběji do minulosti. Tentokrát znovu po Homérově nesmrtelném eposu Odysseia. Při četbě těchto klasických děl si uvědomíme (kromě řady jiných věcí), jak krásné bylo číst příběhy prosté product placementu. Žádná loga, žádné značky. Pokud si dobře vzpomínám, vlastnil jsem tři různá vydání, ale jedno z nich se vydalo kamsi na svou vlastní pouť. A tak jsem si porovnával jen překlad Otmara Vaňorného s pro mne čtivějším překladem Rudolfa Mertlíka. Škoda, že český internet toto základní dílo světové literatury takřka pomíjí. Že by obecná absence klasického vzdělání? A přiznejme si: bude hůř… Pokud pomineme dostupné Příběhy Odysseovy od Jana Šafránka, poměrně kvalitní heslo na Wikipedii a několik interpretací obsahu, pak nic moc. Nezbývá než vydat se na cestu za hranice českého internetu. Přestože ani po letech výzkumů se interpreti díla neshodnou na tom, kudy přesně vedla hrdinova cesta, nic nám nebrání, abychom si aspoň jednu z možných map jeho putování prohlédli: http://mockingbird.creighton.edu/english/fajardo/teaching/eng120/odyjour.htm. Jako výchozí bod nám mohou posloužit také stránky http://www.robotwisdom.com/jaj/homer/odyssey.html a http://facstaff.gpc.edu/~shale/humanities/literature/world_literature/homer.html Avšak asi nejkompletnější přístup k textu nabízí Perseus Digital Library Tuftské univerzity. Tato známá elektronická knihovna již více než dvě desetiletí díky spolupráci amerických i evropských přispěvatelů nabízí přístup ke klasickým latinským a starořeckým dílům. Navíc software, na kterém běží, dává volně k dispozici. Za svůj přístup a za samo zpracování tohoto kulturního dědictví bývá projekt často zmiňován v nejrůznějších souvislostech. Zatím nám nezbývá než závidět.

psáno pro Host 3/2011

Jsou projekty, které stojí tak trochu stranou pozornosti a které oceníme, až když se nám před očima pohotově objeví s porcí námi požadovaných informací. A nejenom těch rychlých, náhodně vytržených z kontextu. Jedním z takových projektů, který je tak trochu „one man show“, ale je za ním vidět spousta mravenčí práce, je Slovník českých nakladatelství 1849-1949 Aleše Zacha. Jak mohou návštěvníci stránek pozorovat, slovník je průběžně doplňován a zpřesňován. Autor slovníku je znám nejen svými publikacemi Kniha a český exil 1949-1990, Stopami pražských nakladatelských domů nebo Nakladatelské Kladno, ale i celou řadou článků a studií věnovaných nakladatelskému prostředí a svým působením v Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
Slovník obsahuje vše, na co jsme zvyklí, dokonce i loga nakladatelství. Nenapadá mne, co bych mohl vytknout. A tak nás může jen mrzet, že slovník pokrývá „pouze“ periodu jednoho století. A také trochu to, že česká literatura se nemůžeme pochlubit takovou výjimečnou perlou, jakou je Cambridge University Press, které bylo založeno roku 1534 dekretem Jindřicha VIII. a bývá často uváděno jako nejstarší nepřetržitě fungující nakladatelství na světě. Jeho historii je ostatně věnována samostatná kniha. To oxfordský rival Oxford University Press je přece jen o půl století mladší. Založeno bylo „až“ roku 1586. Snad i proto se všude uvádí, že první kniha v Oxfordu byla vytištěna již v roce 1478.
Zachův rozsáhlý projekt je ojedinělý i tím, že doposud neexistuje jeho papírový protějšek. Nicméně autor předpokládá, že pokud se mu podaří slovník připravit ke knižnímu vydání, bude vydán v pražském nakladatelství Libri. Nezbývá než mu držet palce, byl by to vhodný doplněk Lexikonu české literatury, na jehož vzniku se tento badatel ostatně podílel.

psáno pro Host 1/2011

Před dávnými a dávnými lety, v jedné již zmizelé zemi, v čase analogové televize, zrnících černobílých přístrojů, v čase státní hymny na konci tehdy ještě ne nepřetržitého televizního vysílání, byly nedělní večery pravidelně zpestřovány chvilkou poezie. Pořad se známou znělkou lákal k obrazovkám. A byť byl spíše terčem vtipů, několikrát zlákal v mladistvé nerozvážnosti i mne. Zatímco v mluvené řeči jsme někdy svědky návratů k jazyku plnému zkratek a newspeaku ne nepodobnému tomu tehdejšímu, na návrat nedělní chvilky poezie na televizní obrazovky asi prozatím čekáme marně. Ale snad mi jen schází tento typ pořadu; možná už méně někteří slavní herci a patetický projev, při kterém slova tuhnou v mramor. Snad ještě dnes některým z nás v uších zní Nezvalovo: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil, na břehu řeky Svratky roste nízká tráva…“ A tak abych zcela neodbočil od tématu: pátráte-li po podobném povyražení, pak je tu jeden tip na poezii v autorské interpretaci. Autorská čtení básní, jejich videozáznam, přináší pravidelně o víkendu na svých stánkách Deník Referendum; děje se tak díky básníku a překladateli Petru Borkovcovi, který jinak také připravuje pravidelnou rubriku poezie i pro „papírový“ čtrnáctidenník A2. Sledovat se dá zde: http://www.youtube.com/ user/DenikReferendum . V tuto chvíli se jedná již o více než padesát dílů. Poslechnout si a uvidět můžete třeba Pavla Kolmačku, Roberta Fajkuse, Petra Krále, Marii Šťastnou, Jaroslava Žilu, Jáchyma Topola, Petra Hrušku ad. Kdo by občas nechtěl nahlédnout pod pokličku „domácí kuchyně“, kdo by občas nechtěl vidět autora samého. Když jsem narazil v roce 2008 na německý projekt Zehnseiten, kde autoři čtou ze svých knih, přemýšlel jsem nad tím, kdo a kdy u nás zvedne hozenou rukavici. Už je to vyřešeno. Palec nahoru za tuto aktivitu, Petře Borkovče a kolektive! Že by se teď ještě někdo chopil prózy?

psáno pro Host 10/2010

Mám rád literární časopisy, rád jimi listuji, rád nahlížím, jak to dělají jinde. A tak mám doma různá periodika i v řečech, kterým příliš nerozumím, snad jen se slovníkem v ruce. Ale listovat si třeba výtisky Magyar Lettre Internationale má své kouzlo. Zánik české mutace jsem ostatně dlouho oplakával, navíc k němu došlo v okamžiku, kdy jsem si jej předplatil. Snad proto není divu, že k mým často navštěvovaným stránkám patří NewPages. Stránky fungují již od roku 1999, což je na internetové médium velmi dlouhá doba. Podobných zdrojů je více. Mezi ty známější zcela jistě patří stránky Arts & Letters Daily, ty fungují dokonce o rok déle. Ale já osobně dávám přednost právě NewPages pro jejich přehlednost. A taky proto, že jsou úžeji zaměřeny právě a jen na literaturu a dění kolem. Největší pozornost je zde pak věnována právě časopisecké scéně. Jedná se o jeden z nejobsáhlejších přehledů tištěných amerických literárních periodik. Z velké části jsou spjata s některou z mnoha univerzit. Naleznete zde nejen rozsáhlý, abecedně tříděný katalog, ale také pravidelná upozornění na nová čísla, stručné anotace obsahu. Pozornost je však věnována samozřejmě i novým knihám a dalším informacím ze světa literatury. Obecně je dávána přednost recenzím na nezávislou produkci. Z našeho pohledu ovšem působí trochu přežitě dělení na normální časopisy a na časopisy alternativní, neboť u nás jsou svým nákladem literární periodika alternativní asi všechna. Dále stránky poskytují užitečný servis i autorům. Jedna z částí webu je pak věnována i začínajícím spisovatelům a radí jim, kam mohou zaslat svá díla. Jsou zde však i odkazy na populární kurzy tvůrčího psaní nebo také třeba seznam konferencí či rozsáhlý seznam literárních blogů. A jak se již stalo dobrým zvykem, rychlé novinky jsou průběžně publikovány na blogu samotných tvůrců stránek. Web má podtitul „Dobré čtení začíná zde“ a v tomto případě mu lze věřit.

psáno pro Host 9/2010

Nezapomenu na okamžik, kdy jsem ve starém zaprášeném kufru na sluncem prohřáté půdě u babičky objevil salátové vydání kreslených Rychlých šípů, které tam zůstalo po otci nebo snad po jeho mladších sourozencích. Vazba se už rozpadala, listy byly ohmatané a poničené několikerým opakovaným čtením. Poté, co několikrát obešly kamarády ve třídě, se jejich stav ještě zhoršil. Musel jsem přistoupit k radikálnímu kroku a prošít svazek bílou nití. Prostě jeden z těch kráspřes dětských pokladů, které se v čase ještě několikrát vynořily, a nakonec někam (bohužel) zcela zmizely. Pak následovalo několik hubených let, kdy jsem se podobně jako většina vrstevníků setkával jen s kreslenými seriály na stránkách ABC, Sedmičky, Ohníčku atd., neboť jsme se s komiksem, až na výjimky, mohli seznamovat pouze takto – v jeho tehdy tolerované podobě. Byli jsme ochuzeni i o Káju Saudka, idol generace předchozí. A pak se konečně objevila Kometa a Aréna, první české časopisy komiksu. Je jasné, že jsme měli co dohánět a četli jsme všechno. Určité prázdné místo tu ale zůstalo. Nyní je možné ho zaplnit, neboť nedávno byl spuštěn projekt Digital Comic Museum, který najdete na adrese http:// digitalcomicmuseum.com. Přináší klasická díla, u kterých již vypršela ochranná lhůta daná autorským zákonem a která si po registraci na stránkách můžete stáhnout. Najdete zde opravdu již klasiku žánru, například Daredevil. Komiks se samozřejmě také za uplynulá léta posunul dál a současná tvorba je prostě jinde. Je originálnější, má více plánů a dokáže cosi nabídnout i dospělému čtenáři. Komiks se prostě stal svébytným žánrem se zajímavými tvůrci. Ale připomenout si jeho kořeny a zavítat do nostalgické minulosti „zlatého věku“ někdy neškodí. Ostatně ani současný český komiks na tom není špatně, stačí se podívat po katalogu Generace nula, který doprovázel stejnojmennou výstavu.