Pavel Kolmačka: Stopy za obzor (Triáda 2006)
Začítal jsem se zvolna, zvolna. Přerod básníka v prozaika je ne vždy úspěšný. Ale nakonec poměrně příjemné překvapení. Recenze bude v Týdeníku Rozhlas.
Zadržel dech. Poslouchal, zda neuslyší koktavé zvuky z prvních osamělých dní. Vrzly dveře.
„Spíš už?“
„Ne.“
Tam. Ve tmě. Je neviditelná, ale neskutečná.
Být šťasten zřejmě znamená tohle.
Blíží se.
str. 299
Myslím, že jo. Byl jsem podstatně víc nadšený klukovskou levou deskou. Ale ta knížka se ve mně drží ještě asi dva týdny po dočtení, porád. Tož to na tom něco být musí.